Royer Labs R-121-MP - párovaná souprava pasivních páskových mikrofonů

Přiznám se, že jsem na páskové modely z dílny Royer Labs vždy hleděl s určitým respektem jako na značku, která má svůj příběh, dobrou pověst mezi profesionály a tomu i odpovídající cenu. Teď mám před sebou jeden z nich - pasivní konstrukci vynikajícího studiového modelu R-121.

Na pořízení celého páru (MP) musíte sáhnout hodně hluboko do prasátka, a tak se nemůžeme divit, že ho v této konfiguraci ve většině domácích studií nenajdeme. Kdo si ale tento mikrofon pořizuje, zatraceně dobře ví proč.

Pro všechny páskové modely je naprosto nezbytnou záležitostí kvalitní „pavouk“ pro tlumení vibrací. Zprvu mne dost překvapilo, že jsem nic takového v základním setu nenašel (domnívám se, že by si ho zákazník za příslušný obnos zasloužil) - v dodávce jsem objevil pouze dva klipsové držáky bez redukcí na evropský závit, které mikrofon na stativu sice provizorně udrží, ale tato instalace má nepochybně ke kvalitní otřesuvzdorné montáži dost daleko.

Jak jsem později zjistil z katalogu, starý model RSM-1 už se nedodává a k dispozici je nový (patentovaný) držák RSM-SS1 za necelých osm tisíc korun. Závěs označený jako SS1 nemá nic společného s nechvalně proslulou vojenskou jednotkou, ale jedná se o zkratku Sling Shock - musíte uznat, že je to opravdu pozoruhodný vynález (viz obrázek). Za proinvestovaný obnos se zbavíte systému klasických gumotextilních lanek, která se časem vytahají a unaví a mohou přidávat určité rezonance, které negativně ovlivňují celkový zvuk, zejména při vysokých úrovních hlasitosti.

U tohoto chytrého řešení jsou zastaralé materiály nahrazené soustavou nerezonujících nylonových lanek v kombinaci se zatlumenými ocelovými pružinami. SS1 je relativně univerzální, takže na něj můžete zavěsit jakýkoli ribbon o průměru zhruba jednoho palce.

Jedeme na výlet...

Jistěže je mi známo, že se tento páskový model nejčastěji objevuje před kytarovými reproduktory nebo žesťovými nástroji, ale zasvěcení odborníci radí: Vyzkoušejte ho na cokoli, nebudete se stačit divit! A tak po kontrole obou polstrovaných červených boxů připomínajících dárkové kazety na drahá vína jsem oběma stříbrným „drobečkům“ uvnitř sdělil: Pojedete na výlet do Litomyšle na natáčení Kočičích písní, a předvedete, jak umíte sejmout sólisty v pěveckém sboru!

Naštěstí byla v lokalitě, kde jsem natáčel, velmi stabilní, kamenná podlaha, takže absence odpružených závěsů nebyla až tak fatálním problémem. Před připojením páskových mikrofonů je moudré zkontrolovat, zda máte vypnuté fantomové napájení na vstupním zesilovači - audio transformátor v R-121 sice riziko poškození kapsle snižuje na minimum, ale potenciálně toto nebezpečí stále existuje. (Na stránkách jednoho distributora jsem se s hrůzou dočetl, že R-121 potřebuje pro provoz fantomové napájení. Tak to raději nezkoušejte!).

Pasivní modely s osmičkovou charakteristikou, ke kterým patří i R-121, nejsou osazeny aktivní elektronikou (integrovaný předzesilovač), a proto je výstupní signálová úroveň z mikrofonu velmi nízká. Je to určitá „daň“ za atraktivní zvuk, který páskové modely přinášejí, takže se při snímání méně hlasitých nástrojů a hlasů neobejdete bez velmi kvalitního mikrofonního pre-ampu se ziskem 60-70 dB (lze ho úspěšně nahradit i předzesilovacími moduly, např.Triton Audio FetHead). R-121 si přesto ve třídě pasivních ribbonů stojí velmi dobře, protože přináší zisk o cca 6 dB vyšší než běžné páskové konstrukce - citlivost je takto dokonce srovnatelná s dynamickými systémy s kmitající cívkou.

První „oťukání“...

Pojďme se ale podívat na hlasy zpěváků, které jsem páru Royer svěřil (snímací vzdálenosti byly kolem jednoho metru). Někdy je dost těžké popisovat něco, co zní naprosto přirozeně. Ve srovnání s legendárními kapacitními modely na zpěv jsou ženské i mužské hlasy kulatější, plnější, příjemnější a dalo by se možná použít i „profláklého“ výrazu - analogovější. Neslyším zvýrazněné žádné konkrétní alikvoty, sykavky se chovají stejně „nenápadně“, jako když stojíte v sále nebo ve studiu před zpěvákem. Proximity efekt (nárůst basů se snižující se vzdáleností u směrových mikrofonů) je u této vzdálenosti zanedbatelný. Hlas je na nahrávce prostě natolik reálný, že necítím potřebu uvažovat o nějaké další variantě.

Výše uvedená mikrofonní sestava nevyžadovala ideální souběh obou kapslí ve stereu, a tak bych zcela jistě dosáhl obdobného výsledku i s nepárovanou dvojicí mikrofonů. V porovnání s „baculatějšími“ příbuznými od ribbonů zjistíte, že zvuk je mnohem předvídatelnější v subbasovém pásmu, zvlášť když nepoužijete low-cut filtr. Proximity efekt se výrazněji projevuje až při vzdálenostech kratších než cca třicet centimetrů. Při srovnávání s ostatními ribbony je tento držitel ocenění Grammy také podstatně odolnější proti tlakovým nárazům (bez pop-filtru bych ho ale raději u zpěváků při vzdálenostech pod padesát centimetrů nepoužíval). Royer dodává vlastní pop-filtr PS-101 s kovovým sítem, ale stejnou práci odvede jakýkoli standardní model (pro „šetřílky“ stejně dobře funguje větší cedník nebo napnutá punčocha).

Je naprosto evidentní, že se R-121 nesnaží do studia přinést módní vintage zvuk původních páskových průkopníků z poloviny minulého století. Princip je sice stejný, ale konstrukční technologie jsou zcela jinde - miniaturní neodymový systém „napěchovaný“ magnetickou energií, která nevyzařuje tam, kam nemá, přesnost a kvalita patentovaného závěsného systému s páskem o tloušťce 2,5 µm, minimální zbytkový šum, čistý přenos vysokých SPL, relativně vysoká odolnost proti tlakovým nárazům i přenosu vibrací na systém, vyrovnaná frekvenční a fázová charakteristika - není divu, že se o R-121 často hovoří jako o klasickém modelu pro 21. století.

Osmičková charakteristika trochu jinak

Po návratu do studia jsem oba mikrofony vyzkoušel ještě ve vokálním triu, takže jsem jim pro třetí hlas z nutnosti „adoptoval“ robustnějšího a křehčího sourozence (taky pěkný „pásek“) z rodiny modelů ribbon: R-77 od MXL, který mám ve svém arzenálu. Boční úhel ve 180 stupních je u všech osmiček uznáván jako nekompromisně „mrtvá“ signálová zóna, čehož se dá samozřejmě při rozestavění zpěvaček v místnosti dokonale využít k maximálnímu oddělení přeslechů. Teď už důvěrně známý, kulatý a příjemně vyvážený zvuk pro oba snímané hlasy byl tím, co jsem ve vzdálenosti 30-40 cm od mikrofonu opět uslyšel.

Malým „překvápkem“ u tohoto Royeru je nepatrně průraznější zvuk z odvrácené strany. Dá se toho zcela jistě s výhodou využít, pokud cítíte, že by neutralita páskového modelu zasloužila u snímaného hlasu nebo nástroje nepatrně oživit a kapacitní systém by přinášel do nahrávky už příliš ostrý zvuk. I když rozdíl mezi přední (logo) a zadní stranou kapsle není nikterak výrazný, přesto existuje - může za něj asymetrická montáž kapsle uvnitř korpusu. Při využívání zadní strany (odborníci doporučují provést „úřední“ nastavení otočením fáze na vstupním zesilovači) je třeba věnovat pozornost maximálnímu SPL! Zatímco přední strana dokáže bez slyšitelného zkreslení zpracovat signály s hladinou akustického tlaku až 135 dB, zadní strana je limitována SPL pouhými 115 dB. Vyplývá z toho, že tento alternativní způsob snímání bude svědčit především tišším akustickým nástrojům.

Když kapku přitvrdíme

Ačkoli je R-121 velmi dobrou volbou pro snímání zvuku na klasické hudební scéně, hřeje se na výsluní slávy z jiného důvodu: Patří totiž k nejlépe hodnoceným mikrofonům pro nahrávání kytarových reproboxů. Jen těžko se hledá podobný model, který dokáže dost drsný a často i „pichlavý“ zvuk z elektrické kytary sejmout s takovou elegancí a ohleduplností vůči ostatním nástrojům. Se základními znalostmi jak umístit mikrofon před reproduktorem vás čeká s R-121 velmi radostná práce a poté i mimořádně dobrý výsledek a vzhledem k toleranci vysokého SPL se nemusíte obávat ani těch nejkontaktnějších vzdáleností před reproduktorem.

Dvojice těchto mikrofonů nabízí nekonečné kombinace barev a jde jen o to, smixovat si ty nejlepší. Na velmi příjemnou barvu zvuku má nepochybně velký vliv i citlivě vymodelovaná frekvenční charakteristika, která se v pásmu 30 Hz-15 kHz neodchyluje od rovného průběhu o víc než 2 dB, a v pásmu vyšších středů nenajdete žádné výraznější „boule“ charakteristické pro řadu cívkových dynamických modelů (viz obr.).

Posuzujete-li charakter zvuku většiny kytarových boxů, je celkem logické, že budou Royery přinášet obdobný výsledek i na žesťové nástroje. A tak mi padnul do oka altový a tenorový saxofon ve swingbandu, kde jsem potřeboval dotočit celou dechovou sekci. Většinou se snažím zvuk s těchto nástrojů snímat mírně excentricky, aby nebyl příliš ostrý (zvlášť u altky). Přes dvojici R-121 zněly oba nástroje vyrovnaně a měkce i v těch „nejobávanějších“ mikrofonních pozicích - žádná ekvalizace, jen trochu komprese a výběr toho nejlepšího záběru. Přestože vzdálenost mezi oběma muzikanty nebyla v místnosti příliš veliká, daly se obě stopy opravovat bez problémů i nezávisle, protože osmičková charakteristika snímala přeslech ze sousedního nástroje jen minimálně. Na jedno sólo jsem si přehodil Royera i k trubce se sordinkou - opět moc hezký a „neubzučený“ zvuk.

Klasická stereofonní konfigurace

Hlavní úlohou párovaných mikrofonních modelů je především věrné snímání nástrojů či celých sekcí ve stereofonním prostoru a na příležitost, kdy to budu moci vyzkoušet, jsem se těšil nejvíc. Nadešla při diplomovém koncertu jedné houslistky - jednalo se o sólové provedení či houslová dua s klavírním doprovodem v akusticky průměrném sále.

Ne, že bych Royerům po všech těch testech nevěřil, ale pro jistotu jsem vše natáčel i na kapacitní pár, tak jak to dělám běžně, a nad klavír jsem přidal ještě malomembránový kapacitní model. Na párované Royery jsem použil koincidenční sestavu snímající zvuky na pódiu tak, aby se dala porovnat metoda XY s MS. Při zvukové zkoušce mě trochu rozladil fakt, že housle zněly v sále poněkud suše a hrubě, a jelikož je mi důvěrně známo, jak s takovým zvukem naloží kondenzátorový pár C414, na chvíli jsem zapochyboval, zda jsem si vybral pro testování na sále tu správnou příležitost. Po následné analýze natočených stop jsem tak trochu „nevěřil svým uším“. I ostřejší housle z dua zněly na stereo sestavě R-121-MP velmi měkce a přirozeně, jako by někdo vzal do ruky o třídu lepší nástroj! Zvlášť v systému MS mě výsledek nadmíru překvapil a po přesném vyladění podílu prostoru v dekódovaném formátu byl zvuk houslí neuvěřitelně realistický, a přestože zněl měkce, byl plný detailů a jemných nuancí z obou nástrojů. Po zkonkrétnění příliš prostorového klavíru špetkou signálu z kontaktního kondenzátoru jsem měl mixáž hotovou jako nikdy předtím, bez obvyklých korekčních zásahů a prostorových simulací.

Samozřejmě jsem nestihl vyzkoušet Royery úplně na všechno, a tak pokud jde o další možnosti, mohu předat jen několik referencí od svých kolegů. Na pár R-121 jsem slyšel výborně sejmutý prostor bicí soupravy, moc hezky znějící klavírní křídlo i sestavu Deca Tree v sále a ve studiu, kde se využívá trojice těchto mikrofonů. S určitou opatrností (pop-filtr a boční úhel) je možné snímat i zvuk velkého bubnu a další velmi hlasité nástroje včetně perkusí. Se špičkovým předzesilovačem, který nevhodnou impedancí a šumem nebude degradovat vynikající parametry tohoto modelu, můžete bez obav vstoupit i na opačnou stranu dynamického rozsahu a snímat jemný zvuk akustických nástrojů či sekcí smyčcového orchestru.

Technická specifikace

Web

royerlabs.com/microphones/