Minule jsme hovořili o stavební akustice a o tom, co se děje se zvukem, resp. se zvukovými vlnami, v uzavřené místnosti. Končili jsme tím, že chceme, aby se část energie pohltila ve stěnách, kde se přemění na teplo, a tedy už nejde ven z místnosti (neobtěžuje sousedy) a ani se neodráží (a tedy v místnosti není brutální hluk). To vše směřuje k základu stavební akustiky, což je doba dozvuku.
Zvukové vlny v místnosti si představme jako squashový kurt. Pustíme z reproduktoru krátký zvuk (třeba úder na činel) - jako když do hřiště odpálíme míček. Zvuk se odráží od stěn. Po každém odrazu se jeho energie sníží, podobně jako u míčku. Po chvilce je v místnosti zase ticho - míček se zastaví. Zvuk je ale komplikovanější než míčové hry, protože máme výšky, středy i basy. Každé pásmo se jinak odráží a jinak je pohlcováno. Můžeme si to představit tak, že na kurt současně odpálíme míčky různých velikostí: klasický míček na squash - to jsou výšky, kopací a volejbalový míč - to jsou středy, a konečně nafukovací míče na posilování - to jsou basy. Výšky jsou náchylné na malé překážky, pohlcují je měkké materiály (molitan, filc, nařasená látka). Naopak basy se nezastaví téměř před ničím a potlačení jejich odrazů vyžaduje speciální „zvukové pasti“. Středy leží někde mezi tím.
Jak je doba dozvuku definována? Podle normy je to čas, za který původní zvuk poklesne o 60 dB. V praxi bývá takové měření obtížně realizovatelné kvůli okolnímu hluku. V kanceláři máme běžně něco mezi 50-70 dB. Pro správné měření bychom tedy potřebovali místnost vybudit hlukem cca 120 dB, abychom mohli měřit pokles alespoň 60 dB. Jenže v takovém případě bychom pro měření potřebovali tryskový motor... Proto se zavádí pojmy T30 a T20, což jsou časy, za které poklesne hluk o 30, resp. 20 dB. Naměřený čas vynásobíme dvěma, resp. třemi, a máme dobu dozvuku. Pro vybuzení místnosti se používá startovací pistole nebo stačí nafouknutý balónek. Sofistikovanější metodou je použít přesný zvukový generátor, který umožní opakovatelná měření.
Důležitou otázkou je, jak dobu dozvuku měřit. Protože, jak jsme si řekli, doba dozvuku se liší pro různé frekvence. Takže nahrubo sice můžeme vzít obyčejný hlukoměr za tři tisíce a „něco“ změřit. Jenže pro skutečně přesné měření musíme měřit dobu dozvuku pro jednotlivá frekvenční pásma. Tedy potřebujeme kalibrovaný mikrofon, zvukový analyzátor a vhodný software. A taková zařízení už jdou do statisíců.
