Stačí se prý jen dívat kolem sebe a nápady na text se dostaví samy. Jo, je to tak. A často se dnes již legendární skladby neméně legendárních interpretů a skupin zrodily nejen z příběhů kolem nás, ale v některých případech tak trochu méně obvyklých. No - odvětí někteří lháři nebo drsňáci - jak pro koho neobvyklých.
Tak pojďme třeba ke klasikům. Třeba Jimi Hendrix. Většina jeho fanoušků se domnívá, že mnohými napodobovaná a přebíraná skladba Purple Haze je jen o LSD. Dobře, tato látka tam sice hraje svou roli, ale základem příběhu se stal novinový článek, který se dostal Hendrixovi do rukou. Tam se psalo o servírce, která byla přímo posedlá jedním hostem, a protože nevěděla, jak se k němu dostat, šlehla mu do kávy právě produkt kyseliny lysergové, mátohu pak odvedla k sobě domů a nešťastníka si tam držela několik dní. Jo, láska...
Nebo třeba ti největší klasici, The Beatles. Jejich eklektická, zvonivá Ticket to Ride opravdu není o lístku do vlaku. Ta jízda se týká něčeho jiného, než je drnc, drnc na kolejích. Podle Johna Lennona, a ten uměl používat a využívat jinotaje a skryté významy, se jednalo o zdravotnické karty, které musely mít u sebe hamburské prostitutky. Prokazovaly se tím zákazníkovi, že jsou bez pohlavních nemocí. No, jistota je jistota.
Vůbec, když se zamyslíme nad mnohými významy ani ne tak textů, ale už jen názvů skladeb, našli bychom jich hodně. A když už jsme u Beatles, tak si vezměme za všechny třeba podtext u Happiness Is a Warm Gun. Na druhou stranu existují nejrůznější vykladači, kteří se snaží najít skrytý význam tam, kde není. Nebo je? Tohle dilema třeba provázelo skladbu Good Morning Little Schoolgirl. V šedesátých letech se o tom hodně diskutovalo (tehdy to natočil třeba Chuck Berry), ale pak, když to převzalo dalších cca třicet umělců, vše utichlo...
