Klark Teknik EQP-KT a 1176-KT - Renesance analogu? II.

V předchozí části recenze jsme se zamysleli nad soudobým trendem renesance analogových zařízení a zaměřili se na nový klon legendárního pasivního ekvalizéru EQP-KT z dílny německého gigantu Klark Teknik. Dnes prozkoumáme neméně ikonickou reinkarnaci rychlého FET kompresoru 1176-KT z produkce téhož výrobce a zauvažujeme nad smyslem použití podobných přístrojů v digitální éře.

1176-KT

Originální FET kompresor UREi (Universal Audio) 1176 z dílny slavného Billa Putnama proslul schopností bleskurychlé reakce na nástup signálu s výjimečně svižnými časy attacku (0,00002 s!) a release. To umožnilo do té doby (rok 1967) nepřestavitelně agresivní dynamickou úpravu signálu - především bicích a perkusivních nástrojů či vokálu. Díky tomu si tento kompresor (přesněji - limitující zesilovač) našel okamžitě cestu do nahrávek mnoha rockových superskupin jako The Rolling Stones či Led Zeppelin a nesmazatelným písmem se o necelé dvě dekády později zapsal též do zvuku hitů Michaela Jacksona a dalších hvězd pop music.

Německý klon ctí původní vzor funkcemi i designem - jedinou odlišností je chybějící vypínač Off. Předpokládám, že vzhled čelního panelu je patrný z fotografiií, zaměřím se tedy na zadní panel, kde najdeme symetrické vstupy a výstupy ve formátu TRS+XLR, přepínač PAD (-20 dB) a malý trimr pro kalibraci ručičkového VU metru (Meter). Z hlediska interního zapojení je důležitou změnou nahrazení původních vstupních a výstupních transformátorů UREi jejich alternativou z produkce koncernového partnera Midas.

Podobně jako v případě EQP-KT, i zde se může uživatel, zvyklý na moderně řešené kompresory, cítit při prvním pohledu na ovládací prvky dezorientován. Kompresor nemá obvyklý potenciometr Threshold - práh komprese je zde pro jednotlivé poměry Ratio nastaven napevno a jeho překročení dosahujeme tím, že k němu signál „natlačíme“ postupným zesilováním vstupního zisku (Input). Potenciometr Output potom slouží jako „make up gain“, vzhledem k popsanému způsobu ovládání jde spíše o „make down“.

Parametr Ratio lze přepínat tlačítky typu Izostat v hodnotách 1 : 4, 1 : 8, 1 : 12 a 1 : 20. Nejtajnější tip potom spočívá v současném stisku všech čtyř tlačítek (tzv. All Buttons Mode), což zde vyžaduje trochu cviku. V takovém případě 1176 funguje jako extrémně tvrdý limiter se zajímavými zvukovými výsledky. Platí, že čím vyšší je zvolený kompresní poměr, tím výše je nastaven práh komprese.

Důležitou roli hrají u 1176 potenciometry nastavení časových konstant Attack (25-760 mikrosekund) a Release (80-670 milisekund).

Součástí čelního panelu je analogový VU metr, na kterém lze přepínat zobrazení Gain Reduction (GR) a výstupní úrovně vztažené k hodnotám +4, +6 a +8 dB. Posledně zmíněná funkce mi však ve své košatosti přijde nadbytečná. Místo trojitého přepínání rozsahu VU metru bych uvítal možnost kompresor hardwarově „bypassovat“ pro rychlé rovnání zvuku „před a po“.

Kompresor 1176 se dá použít pro jakoukoliv úlohu, kde je vyžadováno potlačení dynamiky signálu, ale pro jemnou, něžnou a neslyšitelnou práci je tohoto zařízení trochu škoda. Jeho silné stránky totiž vyniknou teprve v okamžiku, kdy do zvuku potřebujeme přidat něco obzvláště extrémního.

Pokud si kupříkladu přejete vyvolat u posluchače intenzivní pocit, že mu zpěvák křičí do obličeje ze vzdálenosti deseti centimetrů, což je běžný požadavek ve tvrdých stylech, jako je hardcore, metal, punk a  rap, není pro to na světě lepší nástroj než 1176. Stačí zesílit Input tak, aby kompresor začal v požadovanou chvíli reagovat, doladit časy, a potom postupně přepínáním Izostatů zvyšovat Ratio klidně až do režimu All Buttons při současném dolaďování vstupní a výstupní úrovně. Říkáte, že takto „zmačkaný“ vokál musí být úplně nepoužitelný? Ale jděte... a vyzkoušejte si to právě s 1176.

Stejně drsnou službu umí tento „veterán“ poskytnout bicím nástrojům. Tam se osvědčilo začít rovnou s All Buttons a nejrychlejšími časy Attack a Release. Časy pak postupně zpomalovat až do okamžiku, kdy se u bubnu slyšitelně objeví náběhový transient, a teprve dodatečně vyzkoušet nejvhodnější nastavení Ratio.

Jak jsem psal v minulé části, zejména ve spojení s ekvalizérem EQP připomíná výsledný zvuk bubnu dopad bucharu či výstřel z pistole. Dynamický charakter úderů je vyrovnaný, přičemž je stále docela „přirozený“, dá-li se toto slovo u takto silně upraveného signálu použít. Každopádně snaha o vytvoření podobně extrémního zvuku prostřednictvím moderních  kontrolérů pro transientní zvuk,, exciterů či maximizerů vyznívá obvykle výrazně „chemičtěji“.

Vděčným klientem tohoto kompresoru bývá též basa, zejména je-li hraná agresivní slapovou technikou. Výsledky jsou podobné jako u bicích nástrojů - i ty nejagresivněji zahrané noty lze srovnat s ostatními, přičemž díky rychlým časům Attack a Release lze udržet kontrorlu nad transienty, aniž by náběhy tónů byly rozmazané. Zvuk nabere hrubý a specificky nakreslený charakter, který se v mixáži velmi dobře prosadí.

Určitě se v závěru nevyhneme zamyšlení, zda mají taková zařízení dnes smysl. Faktem zůstává, že studiové plug-iny, alespoň ty, jež si kladou vyšší cíle, než jen graficky co nejlépe napodobit čelní panel simulované mašinky, jsou dnes již na velmi slušné úrovni a originálům se zvukově hodně přibližují. Ani ty nejdražší při tom nestojí víc než dvacet procent ceny klonovaného hardwaru. Navíc je můžete nasadit v prakticky neomezeném počtu instancí a jejich nastavení dle potřeby libovolně měnit či replikovat. Naproti tomu hardware můžete aplikovat pouze jednou a dle toho, ve které fázi jej nasadíte, je jeho vliv buď nevratný (při záznamu), nebo jen obtížně opakovatelný (při mixáži).

Slovutní světoví producenti nám navíc v odborných časopisech zhusta líčí dramatické příběhy o tom, jak ten či onen hit ověnčený cenou Grammy smíchali ve vlaku cestou z „Friska do Elej“ na sluchátka, jen s pomocí plug-inů v notebooku s integrovanou zvukovkou. Obvykle u takového rozhovoru neschází fotka tohoto zvukového mága, sedícího ve studiu na pozadí rackových skříní, jež jsou od podlahy až ke stropu nacpány těmi nejdražšími analogovými mršítky.

Pokud se nad tím zamyslíme hlouběji, zjistíme, že je to možná trochu jinak. Zřídkakdy je totiž zmiňován fakt, že ne všechny vlastnosti analogových procesorů se podaří do digitální domény dokonale převést. Týká se to zejména extrémních nastavení u zařízení, jež umí razantně rozhýbat úroveň signálu. Ta následně může překročit obálku vymezenou standardními čtyřiadvaceti bity a chrčivé digitální zkreslení je na světě. Hardware v podobné situaci sice začne rovněž zkreslovat, ale v tomto případě půjde o zkreslení analogové, uchu obvykle příjemné. S tímto typem zkreslení se dá následně kreativně pracovat a využít jej k tomu, abychom zvuku dodali onen v úvodním dílu recenze zmiňovaný „charakter“.

Nemluvě o tom, že hardware hezky svítí, topí, vypadá hodnotně, dodává majiteli na vážnosti a na rozdíl od pluginů je to „něco“, čeho se dá rukou dotknout či dokonce to pohladit.

Což jsou přesně ty důvody, proč si klony jako EQP-KT a 1176-KT zaslouží i dnes své místo na slunci - nebo v racku.

Technická specifikace

Klark Teknik EQP-KT

Technická specifikace

Klark Teknik 1176-KT

http://www.musictri.be/Categories/Klarkteknik/Signal-Processors/Equalizers/EQP-KT/p/P0BR4

http://www.musictri.be/Categories/Klarkteknik/Signal-Processors/Compressors-Limiters/76-KT/p/P0BR3