7/2002

Editorial

  • Jakpak se vám líbila bojovka, kterou jsme pro vás s Danielou připravili? Nám moc. Nebo jste na ní nepřišli? To mi radši ani neříkejte. V minulém úvodníku jsem si posteskl na malé využívání seznamu inzerujících firem na poslední

    stránce. A jak to dopadlo? Redakční počítač si s námi zahrál ošklivou hru na schovávanou a poslal verzi indexu z minulého čísla. Proto nesouhlasila snad ani jedna stránka. Myslím, že se tomu říká zákon schválnosti. Že jsem radši nedržel... Teď abych se

    bál cokoliv napsat.

    I když teploměry si vystřelují čepičky a určitě se nikomu nechce přemýšlet, tak bych tady jedno téma na zamyšlenou měl. Volby skončily, jak skončily. Ale v předvolební vřavě se mi shodou okolností přihodilo, že jsem se stal svědkem

    závěrečné části předvolebního mítinku jedné nejmenované strany. Sluníčko pěkně svítilo, buřty se opékaly, pivo teklo proudem, plamenné projevy teplotu ještě zvyšovaly, lidé se pohupovali v rytmu písní, scéna jak na rockovém koncertě... Myslím, že takový

    model bylo možné vidět na mnoha místech naší republiky. Co mne na tom zaujalo? Interpret a jeho kapela. Zpěvák provařený již z dob, které se zdají dávno minulé, v plném nasazení svého profesionálního projevu. Tentokrát mám na mysli opravdu profesionální.

    Profesionální ve smyslu: Kolik za to? Myslím, že jako čtenáři tohoto časopisu jste přímo předurčeni k tomu, aby vám jednou někdo nabídl kšeft ze velmi výhodných finančních podmínek, ale s malým háčkem. Budete po vystoupení vědět, kdo jste? Zda vaše muzika

    slouží tomu, k čemu ji skládáte a pak ji hrajete pro lidi. Koloběh peněz je v tomto případě jasný. Poplatník zaplatí daně, politické strany dostanou dotace, a ty pak vydají na reklamní kampaň. Potud vše v pořádku. Akorát je divné, že náklady na takovou

    show jsou poněkud vyšší, než by si mohl dovolit jakýkoliv normální pořadatel, který se pokouší svoje akce finančně pokrýt ze zdrojů, které vystoupení produkuje. O peníze jde vždy až v první řadě, říká se. A tak si stále kladu otázku. Hrát za takové peníze

    nebo ne? Na druhou stranu si myslím, že je to poctivá řehole, jako každá jiná, i když to tak mnohdy nevypadá. Měla by být zaplacena. A už jste někdy viděli, aby politická strana oslovila soustružníka, aby... Chcete znát můj názor? Sám jsem, i když snad

    jen jednou (možná dvakrát) na takovém mítinku hrál. Říkám rovnou, že nevím, kam až muzikant může jít...

    Když píši tyto řádky, v Praze se zrovna lámou teplotní rekordy . A věřte, když se vám roztéká klávesnice pod rukama, tak to datlení moc neodsejpá.

    Ono jako kdyby jindy odsýpalo, že. Tak se s vámi loučím a odcházím pod sprchu, a pak na zahrádku na jedno, hezky do stínu...

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 8. 7. 2002

Články v tomto čísle