Co je to blues?
Když pomineme anglický překlad slova blue, což je modrý, tak v hovorové řeči znamená také smutný, deprimovaný nebo sentimentálně laděný. Pokud se nebudeme příliš zabývat historií a obrátíme se k ryze hudebnímu materiálu, tak tím rozumíme původní sólový vokální projev amerického černošského folklóru. Vykrystalizoval zde fenomén, který zásadně ovlivnil nejen instrumentální jazz, ale i současné proudy populární hudby - rhytm and blues, soul, ale i r'n'roll a rock. Za základ slouží dvanáctitaktová forma (tzv. "dvanáctka). Charakteristickým rysem je střídání durové a mollové tonality, používání "blue notes", což jsou tóny III. a VII. stupně durové stupnice, jež směřují ke čtvrttónové intonaci. Je to pozůstatek nepřesné intonace afrického pentatonického cítění, které se střetlo s dur-mollovým systémem evropské hudby. Hudebníci dosahují tohoto efektu hraním malé i velké tercie a septimy současně. V harmonii se ustálilo střídání základních harmonických funkcí T (tónika - 1. stupeň) - S (subdominanta - 4. stupeň) - T-D (dominanta - 5. stupeň) - T, přičemž nejdůležitější a přímo určující je nástup subdominanty v pátém taktu. Základními stavebními kameny melodie a vlastně i v improvizaci se užívají tóny bluesové pentatoniky (stupnice o pěti tónech), jež vznikne z přirozené aiolské moll stupnice vynecháním II. a VI. stupně( tedy 1, m3, 4, 5, m7). V a moll jsou to tóny a-c-d-e-g. K bluesové pentatonice často přidáváme další blue tón - zmenšenou kvintu - 5b. Tak vznikne bluesová stupnice- a-c-d-es-e-g - př. 1.
V druhém příkladu máme základní akordickou strukturu
Tu můžeme rozšířit přidáním dalších akordů - př. 3 nebo př. 4.
V další ukázce je již jednoduchá melodie s akordickým doprovodem, transponovaná do tóniny G dur. Pokud máte kamaráda s druhou kytarou nebo pianem, hrajte spolu - př. 5.
