V krásném, nicméně chátrajícím, prostředí přírodního divadla pod konopišťským zámkem se posledního letošního dubna konal koncert aktuální sestavy bigbítové legendy Ritchieho Blackmora.
Kapela Blackmore's Night se stylizuje do romantického, rádoby středověkého hávu, kdy na úrodné bigbítové půdě hudebně shrnuje to nejlepší z koexistence keltských a ostatních evropských lidových hudebních tradic. Předesílám, že si vůbec nemyslím, že by kytarová modla Ritchie Blackmore uhnul od Deep Purple či Rainbow na stará kolena ke srágorám. Mně se ta muzika líbí a že se navíc dobře prodává, mi nevadí. Naopak před ním smekám, že dokázal tak elegantně překročit svůj vlastní stín, a to už vlastně po kolikáté.
Kapela sestavená ze spolehlivých muzikantů šlapala jak závodní kůň. Vedle pana kapelníka instrumentálně vynikal i houslista Chris Devine, který občas bral do ruky i doprovodnou kytaru. Basista po středověku nazývaný Sir Robert, klávesák Carmine Giglio, bubeník Squire Malcolm i doprovodná pěvkyně a percusionistka se středověkým pseudonymem Lady Rraine až na výjimky nevystupovali z tohoto stroje, čímž taky umožňovali jeho perfektní chod. A front-lady Candice Night? Má hodně zubů, které ráda ukazuje, vypadá rajcovně, umí dělat neodolatelné psí oči a vůbec, je koketní jak Beruška na brouka Pytlíka. A taky, a to v neposlední řadě - umí zpívat.
Zahráli průřez celým svým dnes už trojdeskovým repertoárem, zazněly i dvě úlitby Blackmorově předchozí kariéře. Ze Soldier of Fortune z desky Stormbringer od Deep Purple si Candice Night udělala téměř svůj výstup a přepracována docela zapadla do stylu kapely. Je to mimochodem ta skladba, jejíž český text František Ringo Čech pro Jiřího Schelingera odebral za tuhého komunismu Donu Quijotovi a přiřkl Šípkové Růžence. Druhou úlitbou byla Sixteenth Century Greensleeves od Rainbow. Od své předchozí slávy se Ritchie Blackmore na konci vystoupení symbolicky odťal i ostrým gestem zakončenou půlkou riffu z purplovského Smoke on the Water, ale nepomohlo to. Ani předchozí ujištění Candice Nightové, že pokud chtějí slyšet Highway Star, že holt přišli na jinou kapelu. Provokativnímu pokřikování z auditoria to síly neubralo. Přitom jejich aktuální věci publikum taky chlemtalo jak velbloud v oáze. Jako ne zrovna šťastný mi přišel jen výběr předskokanů Honzy Nedvěda a skupiny Kamelot. Ty vlaky, co pořád někam jedou, mi zas na dlouhou dobu stačily.
Mám pocit, že ozvučení těch nejzajímavějších akcí už delší dobu vyzobává agentura SoundServis. Pro mě osobně je to trochu nevýhoda, že co se P. A. týká, nemám moc o čem psát, abych se neopakoval. Ale určitě to neznamená újmu posluchačovu. Agentura zaslouženě úročí investice do špičkové aparatury, technický smysl pro celek i detail, stejně jako léta poctivé práce.
Zvukařské budce kraloval technický šperk - 48vstupý MIDAS Heritage 2000. Vedle něj stál druhý mixpult - pro předskokany nastavená Yamaha PM 3000. Okolo nich bylo v 19palcových rámech několik procesorů, nechyběla ani sada digitálních osmistopých kazetových rekordérů Tascam.
Základem P. A. ozvučení byla sada reprobeden Martin Audio řady Wave Front z velké části zavěšená na lešení na okraji pódia. Ty byly napájeny z racku plného zesilovačů Crown většinou řady Macro-Tech, pár kousků Micro-Tech. Jevištní odposlechy byly rovněž od Martin Audio.
Bubeník Squire Malcolm měl sadu kombinovanou z akustických a elektrických bicích. Malý buben a velký kotel byly od firmy Mapex, velký kotel byl poměrně malý, 15 nebo 16palcový. Šlapák a ostatní kotle byly pady Roland typu V-Drum doplněné příslušným zvukovým modulem. Činely byly značky Zildjian, většinou z řady K, dvojšlapku, stojany a mechaniku měl, aspoň co bylo vidět, od DW. Basista Sir Robert hrál na Fender Jazz Bass, u níž zvuk jasně kraloval nad vzhledem. Ani tři klaviatury Carmina Giglia neoslňovaly vzhledem či značkou. Hudbu holt dělají hlavně ruce a hlava.
V koutě Ritchieho Blackmora stála ve stojanech řada různých amplifikovaných španělek, často různě stylizovaných jakože do středověku včetně dvanáctistrunné mandolíny. Současnost dotvrzovaly dva Fendery Stratocastery. Z kytarových aparatur na pódiu stály dvě komba Engl Survine 50 a dvě komba Fender Acoustasonic SFX. Pro propojení s P. A. sloužily DI-boxy Behringer Ultra DI. V efektovém racku kraloval Roland GR-50 Guitar Synthetiser, na podlaze pódia odpočívaly před akcí Boss AD-5 a pár dalších pastiček stejné firmy. Nesmím samozřejmě zapomenout na Blackmorovo eso v rukávu, kterým byl klasický cívkový magnetofon bez pásku, přes jehož hlavu proháněl Ritchie elektrickou kytaru, která tak dostávala "ten jeho" zvuk. Vyfotil jsem ho pro vás extra.
Aparatura na pódiu byla z části maskovaná otepí slámy. Základní náladu dával pódiu velký zadní horizont znázorňující hradní průčelí či nádvoří. Nad hlavami protagonistů se houpaly kahany s falešným ohněm, tedy žárovkou svítící přes vlající fáborky. Základní osvětlení zajišťovala taky česká firma, a to Pink Panther. V FOH - zvukařské to ohrádce, měli světelný pult značky Avolight, většina reflektorů byla statických typu PAR, atmosféru doplňovalo několik chytrých moving heads značky Martin a mohutný dýmostroj v zákulisí.
Koncertem Blackmore's Night v podzámčí na Konopišti kapela vykonávala obvyklý Brownův pohyb evropského turné, tentokrát mezi Švédskem, Polskem, Holandskem a Belgií. Ze soupisky turné je zřejmé, že si kapela, pokud může, vybírá ke hraní místa s nějakou středověkou tradicí. A mně po koncertě bylo zřejmé, že si tentokrát vybrali i zahráli dobře.
