DG-Stomp, podlahový multiefekt od firmy Yamaha, se stal vyhledávaným pomocníkem mnoha kytaristů. Proto nebylo daleko k tomu, aby se toto zařízení stalo součástí kytarového zesilovače. DG60FX-112 je 60W kytarové kombo, jehož srdcem je právě DG-Stomp. Yamaha tímto krokem zjevně kopíruje počínání firmy Line6, ovšem kopíruje velmi originálně a promyšleně.
Když mi zavolali z redakce Muzikusu, zda nemám zájem testovat kytarové kombo, měl jsem jediné přání - aby se dalo snadno odnést v ruce. "To nebude problém, podle fotek na internetu to vypadá, že je poměrně malé...", opáčili. Když však přicestovalo, hned byl "nažhaven drát" a slovy "přijeď pokud možno s kombíkem" jsem byl seznámen s pravým stavem věci. Ačkoli mi průjezd Prahou s autem zabral téměř celé dopoledne, nakonec jsem celé akce nelitoval. Digitální kombo od Yamahy mě totiž příjemně překvapilo nejen svým zvukem, ale i tím, jak bylo přizpůsobeno živému hraní.
Objemná a těžká lepenková krabice ukrývá 60W kombo o hmotnosti 17 kg a rozměrech 51,3 x 49,1 x 29,1 cm. Je osazeno jedním 12" reproduktorem Eminence, který je chráněn černou průzvučnou látkou. Černý je i potah z umělohmotné napodobeniny koženky, rohy chrání kovové kování. Design komba je pro mě prvním, ale také posledním zklamáním. Umělohmotná koženka vypadá nepřesvědčivě, navíc kombo má téměř čtvercovou přední stěnu, což podle mého soudu také není žádná velká paráda.
Dovnitř a ven
Na vrchní straně komba jsou umístěny ovládací prvky a také vstupy pro kytaru. Jsou dva s rozdílnou impedancí, jejich případné nežádoucí přebuzení signalizuje malá červená LED dioda. Ostatní konektory jsou umístěny na zadní stěně. Jsou to: sluchátkový výstup, stereo linkový výstup, vstup do koncového zesilovače, vstup pro nožní ovladač, MIDI vstup a výstup a digitální výstup. Vedle nich je i síťový vypínač.
Ovládání
Otočné potenciometry ve spodní řadě mají stejnou funkci jako na jakémkoli jiném zesilovači. Mají tvar kuřecích hlaviček a jsou to: gain (vstupní úroveň), master (výstupní úroveň), treble (výšky), middle (středy), bass (basy), presence (celková ostrost zvuku). Tuto řadu uzavírá osmipolohový přepínač digitálně modelovaných předzesilovačů. O řadu výše jsou otočné potenciometry, kterými se nastavují parametry digitálních efektů. Ty můžeme zapínat/vypínat malými podsvětlenými vypínači. Za slunečného odpoledne, kdy jsem kombo poprvé zkoušel, nebylo možno určit, který svítí a který nikoli. K orientaci v paměťových místech slouží třímístný displej. Zvuky jsou organizovány vždy po třech do jedné banky, tři banky pak tvoří jednu skupinu. K dispozici máte 90 továrních zvuků a 90 uživatelských paměťových pozic. Zvuky můžete vyvolávat jednak pomocí tlačítek vedle displeje, jednak pomocí nožního ovladače. Ten je společně s propojovacím kabelem v příslušenství. Má čtyři multifunkční spínače. Jimi můžete dále vypínat a zapínat přiřazené efekty (vždy jeden modulační, jeden delay či jeden z reverbů), určovat rychlost odrazů delaye nebo echa či aktivovat ladičku. Ta funguje bez problémů, můžete ladit buď pomocí ukazatelů na nožním pedálu, ty jsou pouze tři, nebo pomocí pěti podsvětlených vypínačů na vrchní straně komba. Při aktivování ladičky se samozřejmě zatlumí výstup komba. Ladička se dá i překalibrovat o +/-4 Hz. Na zadní straně nožního ovladače nalezneme ještě vstup pro expression pedál. Ten není ve výbavě a můžete mu přiřadit změnu různých parametrů efektů, hlasitost, nebo funkci wah-wah.
Skryté možnosti
Osm digitálně modelovaných typů předzesilovačů má popis clean 1, 2, crunch 1, 2, drive 1, 2 a lead 1, 2. Co k tomu dodat? Jak je zřejmé, čtyři úrovně zkreslení mají vždy dvě zvukové modifikace. K tomu můžete přiřadit pomocí speaker simulátoru jeden ze šestnácti digitálně simulovaných reproboxů, míru zkreslení nastavíte pomocí gainu, třípásmovými korekcemi doladíte zvuk a už se to valí... Podívejme se nyní na efekty, kterými je kombo vybaveno. Jsou to: compressor, modulační efekty (chorus, flanger, phaser, rotary speaker, tremolo), delaye (delay a tape echo) a reverby (spring, hall a plate). Compressor má jediný ovladač, který určuje hloubku komprese. U modulačních efektů můžete měnit jejich rychlost a hloubku, u delayů počet odrazů, jejich rychlost a úroveň přimíchání efektovaného signálu do čistého. Reverby mají pouze jeden ovladač úrovně.
Tady Yamaha, jak mě slyšíte?
Nejdříve jsem samozřejmě vyzkoušel osm modelů zesilovačů. Zapůsobily na mne především zvuky zkreslené, protože kombo hodně hraje ve středech a u čistých zvuků trochu chybí průzračné výšky. Je znát, že při modelování jednotlivých zesilovačů nebyl dáván takový důraz na kopírování slavných lampových aparátů, jako např. u firmy Line6. Yamaha si vyšlápla svojí cestou, její zvuky jsou syrovější, drsnější a je u nich cítit jakýsi společný "grunt". Znějí velmi přirozeně a doporučuji je především milovníkům tvrdší muziky. Digitální efekty jsou citlivě nastavené, všechny považuji za použitelné. Potěšil compressor, který neztenčí zvuk vaší kytary a je poměrně přirozený, zaujal chorus, který není ani tence digitální, ani tlustě analogový, nýbrž je posazený někde uprostřed, a tape, neboli páskové echo. Tomu sice chybí k dokonalosti nastavení úrovně jednotlivých pomyslných snímacích hlav, takže funguje jako měkce znějící delay, ale jeho zvuk je velmi příjemný. Ještě musím dodat, že reverby nejsou krystalicky čisté a vycizelované, zato znějí daleko přirozeněji a ke kytaře se hodí dle mého soudu lépe. Nepříjemně mě překvapilo to, že ve chvíli, kdy začnete otáčet nějakým potenciometrem, začne vám display ukazovat čísla 1-10, která signalizují úroveň nastavení. Ta se však trochu liší od stupnice přímo u potenciometrů, takže když dáte opticky potenciometr do půlky dráhy, na display se objeví např. hodnota 5.4, nikoli 5.0. Také u některých modulačních efektů byl průběh jejich rychlosti nastavitelný poněkud obtížně. Potenciometr k tomu určený by měl mít dle mého soudu kolem poloviny své dráhy široké pásmo, kde se rychlost jen pomalu zvyšuje. Oproti tomu jsem musel správnou rychlost chvíli hledat a jemně nastavovat. Nakonec jsem si poslechl všech 90 továrních nastavení a musím přiznat, že některé mě opravdu dostaly, většina byla hodně zajímavá a drtivá menšina experimentální, tudíž téměř nepoužitelná. Asi bych při vytváření vlastních zvuků "očesal" ty tovární o delaye a chorusy a byl bych spokojen. Je slyšet, že toto vše programoval muzikant, nikoli pouze vývojový inženýr - teoretik. To se dá říci o celé koncepci. Možnosti kombinovat zvuky a nastavovat různé parametry nejsou dohnány do extrému, kdy je možno měnit a kombinovat úplně všechno na úkor přehlednosti. Je to výrobek pro kytaristy, kteří potřebují několik druhů zvuku a několik základních efektů s přiměřenou možností jejich nastavování.
Co dodat?
Na otázku, zda si kombo máte pořídit či nikoli, si jako vždy musíte odpovědět sami. Já osobně ctím tato zařízení pro studiovou práci, na živé hraní mám raději dobré kombo a pár krabiček. Jsem ale skromný a líný, a tak s touto výbavou posluchače obšťastním třemi druhy zvuku a to se mi je ještě musí podařit nastavit... Když se to ale podaří, tak se zesilovač odmění takovým zvukem, za kterým bude digitál nutně zaostávat. Na digitálním kombu si však zvuky můžete ukládat a při jejich tvorbě využívat daleko větší možnosti. Když se potom ocitnete ve studiu, jednoduše je pustíte linkou do pultu, nebo digitálním výstupem do počítače a nejste tolik závislí na úrovni studia a práci zvukaře. To vše oceníte i při domácím nahrávání a cvičení do sluchátek, kdy i při nízkých hlasitostech stále slyšíte stejně kvalitní zvuk. Když jsem Yamahu DG60 porovnával s FlextoneII od Line6, bylo jasné, že Yamaha se lépe ovládá, neb má v příslušenství nožní ovladač a také se dají rychleji editovat efekty. Flextone měl větší výběr a větší pestrost v modelech zesilovačů, avšak nepříjemná omezení ve schopnosti vyvolávat a ukládat zvuky (menší počet paměťových pozic, absence nožního ovladače v základním vybavení). Také jeho efektová sekce je chudší a hůře editovatelná. Yamaha má zemitější zvuky, přičemž navíc disponuje i digitálním výstupem pro přímé zapojení do počítače. Takže jako vždy, musíte si nejdříve ujasnit, k jakému účelu kombo potřebujete, jste-li lovec zvuků, či nahrávací maniak, nebo jen pódiový hráč, a poté vyhledat odpovídající aparát. Všem, kteří aktivně hrají a k tomu ještě nahrávají do computeru, mohu Yamahu DG60FX-112 vřele doporučit.
Info:
Yamaha DG60FX-112 je 60W kytarové kombo s vestavěným digitálním multiefektem DG-Stomp. Ten obsahuje nejen běžné kytarové efekty, ale i virtuální modely různých druhů předzesilovačů a reproboxů. Jeho cena je 27 990 Kč.
Plus:
snadná editace efektů
nožní ovladač v ceně
originální, zemité zvuky
digitální výstup
Mínus:
absence jasných výšek u čistých zvuků
z mého pohledu design, zvláště tvar "kostky"
obtížnější nastavení rychlosti u modulačních efektů
nesoulad v digitálním a optickém značení nastavení potenciometru
Hodnocení a postřehy Václava Veselého
Co se týče vlastní simulace, je zpoždění signálu v porovnání například s POD od Line 6 neznatelné. V sekci zkreslených zvuků mi přišel skvělý Lead 1 a docela dobře zněl i Drive 1. Naopak oba Crunch zvuky mi přišly divné a nesrozumitelné. Kanály Clean 1, 2 bych hodnotil bohužel taky jako velmi špatné. A to především neúčinné a výšky velmi chemické.. Na tom se ale může podílet jak vlastní reproduktor, tak i koncový zesilovač. Bohužel, z efektové sekce mě oslovily pouze příjemně znějící reverby. Naopak použití Chorusu, Flangeru, Phaseru, rotary Tremola a compresoru si vzhledem k jejich nevalné kvalitě nedovedu představit.
Závěr
Aparát bych použil do bluesové hudby, případně rocku, kde se nevyžaduje hezký zkreslený zvuk bez větší agrese, a tam, kde se nepoužívají čisté zvuky. Já osobně bych Yamahu DG 60 nepoužil vůbec.
