6/2003

Mám tajného koníčka. Když mám po večerech volno, hrávám na baskytaru. Možná to úplně koníček není, protože už mám za sebou jistý počet veřejných vystoupení s hudebním souborem a některá z nich byla i za

honorář. O profesionalitě se ale určitě mluvit nedá. Proto také hraji na cenově odpovídající nástroj. Ten spatřil světlo světa v Číně v době teprve nedávné. A o to právě jde. Kolega z kapely, kytarista, má také koníčka. Čas od

času si z New Yorku přiveze kytaru, přičemž většinou nejde o žádný nový model, ale nástroj, který má poctivě obehranou patinu. Ani letos neodolal, ale mírně řečeno, překvapil. "Na zkoušku si neber basu!"

sdělil mi tajemně do telefonu hned po příletu. Tak nějak mi došlo, která bije. Na veletrhu pořád obcházel stánek, kde byl vystaven Fender Precision Sting. A opravdu, z futrálu vytáhl nástroj, který už na první pohled dával jasně najevo, že na místě je úcta - zčernalá zadní strana krku, hrany otřískané a odřené až na dřevo, zašlé mechaniky, díry po vrutech od "inovátorů"... Když jsem ji měl na krku, pořád jsem si říkal: "Dvacet let stará kytara, no a co?"

class="normal"> Hraje se na ni úplně stejně, má čtyři struny, pražce... Po poznámce: "Tenhle kousek určitě přitesával sám Leo," jsem neodolal a zeptal jsem se, jaký že je to ročník.

class="i">"Dvaapadesát!"

Úžasné, půl století se vlastně vůbec nic nezměnilo. Důkazem toho je jeden z testů uvnitř tohoto čísla.

Průměrná cena vstupenky na velký koncert je zhruba šest set korun. V měsíci červnu je jich tu

na vás připraveno víc než deset a to určitě nebudou všechny zajímavé akce. Lehce si spočítáte, že kdybyste chtěli navštívit alespoň polovinu, vypláznete skoro čtyři tisíce, a to nepočítám penízky, které se rozkutálejí za dopravu a nějaké to občerstvení.

Asi nebude problém utratit za kulturu životní minimum. Nedá se nic dělat, doba pokročila a přísloví "dvakrát měř a jednou řež" se určitě vyplatí respektovat. Přeji vám chladnou hlavu při výběru ve stále parnějším létě. Je docela možné, že hvězdy začínají mít hluboko do kapsy, potřebují si přivydělat a světová turné se budou množit jako houby po dešti. O tom, že hudební průmysl začíná mít díky vypalovačkám krušná léta, asi není třeba diskutovat. A nenajde-li se nějaké řešení, může to být jeho labutí písní.

Asi před třemi měsíci jsme s Jakubem navštívili zajímavou školní budovu u Vltavy, kousek za Národním divadlem. Již od roku 1980 na Filmové a televizní fakultě Akademie muzických umění funguje katedra zvukové tvorby. Výsledkem naší návštěvy bylo zahájení spolupráce na poli testování především zvukových a nahrávacích zařízení. V tomto čísle pro vás připravili testy studenti Ivan Horák a David Hysek.