Rýmování na přání (podruhé)
Vítejte u druhé kapitolky o rýmech. Navážu na termín koncový rým, který značí zvukovou shodu na konci veršů a jehož některé varianty jsme probrali minule, některé naleznete v dalších úryvcích. První ukázka ale bude patřit rýmu vnitřnímu, který je naopak shodou částí slov uprostřed verše:
Zima zima zima
na skle - mráz chodí bos
bručounům mračounům
zmrznou uši zmrzne nos
(...)
zima zima zima
švihla dnům do saní
dětský smích na bruslích
bílé vločky předhání
(Pavel Žák, z repertoáru Hany Zagorové)
Byl to ten slavný den
kdy k nám byl zaveden
elektrický proud...
(Zdeněk Svěrák, Elektrický valčík)
Již také zmíněným neúplným rýmem se nazývá kombinace asonance (popsaná v minulém dílu) se shodou některé souhlásky, např. - z Nezvalovy básně Mentonu - fantomů (a viz níže).
Homonymní rým, řečený také "tklivý", je zvuková shoda stejně znějících slov, která mají různý význam. Metaforičnost vycházející z každého homonyma (slova, které při stejném znění má více významů) působí sama o sobě jisté napětí, které pociťujeme, vybavíme-li si rozpor či souvislost jeho dvou a více významů. Proto je také vděčným rýmovým slovem, skýtajícím všemožné hříčky. Ukázky jsou z pera velikánů české a světové básnické tvorby:
Mdlé prsty světel rozhrnují kvítí
na kraji tvého lůna.
Na konci louky odcházejíc svítí
nahými zády luna.
(František Hrubín)
K věcem, jež neznám, horoucně se vinu,
ženu se k cíli, jehož nežádám;
kdo ke mně vlídný tomu dávám vinu
(FranĆois Villon, Já u pramene jsem..., překlad O. Fischer)
Odrůdou homonymního rýmu je rýmové echo, které konfrontuje kratší slovo s delším tak, že to kratší je celé obsaženo ve slově delším.
Přišel mi k svátku gratulovat Olda
A přinesl mi žlutý tulipán
A pěknou reprodukci od Marolda
Je na ní vidět bitva u Lipan
(Jiří Suchý)
Snad dvakrát dvakrát metr a půl
aby se vešla ta židle a stůl
snad třikrát třikrát jeden metr
aby se vešel i barometr
(Vratislav Blažek, Dáme si do bytu)
V tzv. useknutém rýmu se shoduje koncová zavřená slabika s otevřenou, například věže - sežeh. Podle literárního teoretika Josefa Hrabáka byly useknuté rýmy oblíbeny v poválečné tvorbě našich básníků, což by z hlediska časového určení možná mohlo být zajímavé i v oblasti textování populárních písní té doby. Příhodnou ukázku najdeme třeba v hitu Karla Zicha ze 70. let Není všechno paráda:
Není všechno paráda co dělám
i když zrovna nepůsobím zkrat
žádná moje píseň nemusí být celá
stačí půlka - aspoň chvíli mám co hrát
(Michal Bukovič)
Sporadický rým, jak už sám název napovídá, je takový, který se vyskytne ojediněle v delším nerýmovaném kontextu, a to na konci veršů, nebo jako vnitřní rým. Kdo tento rým označuje jako "náhodný", což je jiný pro něj užívaný název, pravděpodobně příliš nepočítá s koncepčností a uměleckým záměrem autora. Takovým sporadickým rýmem v nerýmované básni může být například zdůrazněno její myšlenkové poselství dvěma rýmovanými verši pouze v samotném závěru.
Čemu říkáme rýmová absence? V textu se projeví až tam, kde v souladu s předešlým uspořádáním (pravidelným rozložením rýmů) očekáváme rým a - ono nic, respektive rýmová shoda na daném místě záměrně chybí. I zde určitý "moment zklamaného očekávání" má opět svou charakteristickou funkci a účinek na posluchače. Často vyvolává zejména přesvědčivý účinek komický. Ukázka je z písničky-parodie bratří Ebenů s názvem Trampská.
Mlhavým ránem bosi jdou
kanady vržou na nohou
a dálka tolik vzdálená je blízká
město jsi nechal za zády
zajíci dělaj rošády
a v křoví někdo tiše vlajku píská
(...)
Mlhavý ráno za tratí
u cesty roste kapradí
sbalíš si deku spacák celtu pytel
a kdyby ňákej úředník
začal ti říkat co a jak
sbalíš si deku spacák celtu pytel...
Identický (epiforický) rým sestává ze shody dvou významově stejných (identických) slov. V předcházející ukázce je dokonce celý identický rým (sbalíš si...) umístěn tak, že po zmíněné rýmové absenci (kterou připravuje už "kulhání" neúplného rýmu za tratí - kaprad(t)í) jeho účinek nakonec věrohodně vyznívá někde mezi autorskou rafinovaností a parodovanou rýmovou znouzectností "lidové trampské tvořivosti". A jiný případ:
Děvčata zjistila když ocitla se na místě
obavy že byly plně na místě
k Procházkové nikdy více nepůjdou
furt je někde na túrách
(Ivan Mládek)
Grafický (optický, vizuální) rým má velký význam např. v angličtině, kde shodně psaná slova či jejich části mají rozdílnou výslovnost. Mají-li stejnou písemnou podobu, mohou být příjemnými "rýmy pro oko". Avšak jejich poslání je odkázáno spíše do roviny poezie, kde má grafické řešení textu rozhodně širší významové uplatnění, než v textu písňovém. V češtině by grafickým rýmem mohla být například dvojice slov let - led apod.
Možností rýmů je na první pohled řada téměř nepřeberná a dvěma stránkami textařské dílny nikoliv bezezbytku vyčerpaná. Dosud jsem popsala druhy rýmu, které se týkají vzájemného vztahu jednotlivých veršů. Rýmy jsou ale také určitým způsobem rozloženy v jednotlivých slokách či strofách textu, a potažmo v celku básně či písně, což bude zároveň dílčí téma do příštího dílu (rým sdružený, střídavý, obkročný atd.).
