Na co hraje Ben Harper?

Roman Helcl, 22. 7. 2003

Ben Harper je zručný kytarista, který však ve své hudbě dává přednost citu před technikou. Na koncertech většinou sedí, protože má na klíně položenou svou nejoblíbenější kytaru - bezpražcovou Asher, zapojenou do vykouřeného zesilovače Demeter a bedny Marshall. Přestože na ni hraje technikou slide, vyloudí z ní drsné rockové zvuky, které připomenou Jimiho Hendrixe, Led Zeppelin nebo Pearl Jam. Vzápětí ale na stejný nástroj vybrnká Mississippi Johna Hurta nebo Blind Willie Johnsona, až všem posluchačům padá čelist k zemi. A že jich je... Ve Spojených státech, odkud pochází, stejně jako v některých zemích západní Evropy, na jeden jeho koncert přijde i dvacet tisíc diváků. A protože Ben Harper během písní střídá krásné staré nástroje a aparáty, bylo by škoda si o nich něco neříct.

Ben Harper je výjimečná hudební osobnost. Přesto, že je v jeho kytarové hře i projevu slyšet mnoho vlivů, nelze o něm říci, že by byl jen něčí kopií. Kvůli svým textům, které řeší nejrůznější sociální otázky, rasismus, témata lidských práv či zneužívání žen, bývá spíše označován za jednoho z mála mladých muzikantů, kteří jsou ochotni nést pochodeň protestsongů šedesátých let minulého století i v tomto miléniu. Obdiv před jeho specifickou hrou na různé typy kytar mu kromě posluchačů vyjádřili i kolegové z branže, jako například Taj Mahal, John Lee Hooker, Eddie Vedder z Pearl Jam či Noel Galagher z Oasis.

Mladý Ben vyrůstal v hudebně velmi podnětném prostředí. Jeho prarodiče si totiž v roce 1958 v kalifornském Clearmontu otevřeli Folk Music Centrum. Tento obchod s hudebninami, a především muzeum akustických nástrojů bylo později vyhlášeno za historickou památku. Navíc babička i matka Bena Harpera byly učitelkami hry na kytaru se zaměřením na folk a blues. Jejich potomek tak měl ty nejlepší předpoklady pro muzikantskou kariéru.

Osudovým zlomem pro něj bylo setkání s kytarami Weissenborn, na které narazil v domácím muzeu. Tyto nástroje, vyráběné ve dvacátých a třicátých letech minulého století, stavěl německý rodák Hermann Weissenborn. Šlo vlastně o obdobu havajských kytar z jednoho kusu dříví koa, díky němuž zněly velmi specificky. "Během hraní se jejich zvuk nešíří kolem hráče a posluchače, ale vstupuje přímo do něj. Každý slideový kytarista by rád jednu vlastnil," tvrdí Harper, který zjistil, že kromě folku a blues na ně dokáže specifickým způsobem interpretovat také písně svých oblíbenců Stevie Wondera, Jimiho Hendrixe, Led Zeppelin, Jamese Browna nebo Boba Marleyho. Tyto nástroje změnily jeho životní směřování. Za několik let si s jejich pomocí vytvořil svůj nezaměnitelný hráčský styl.

První profesionální vystoupení, které mu v roce 1993 zařídil přímo Taj Mahal, si Ben odbyl v proslulém sále Austin City Limits. Jeho hudební crossover, který umně skloubil akustické blues s živočišností elektrifikované kytary, začal mít čím dál větší ohlas, který vyústil ve smlouvu na první album se společností Virgin Records. Od první nahrávky začal Harper spolupracovat s producentem JP Plunierem, který v něm objevil a rozvinul velký talent. Debut, jenž se jmenuje Welcome to the Cruel World (1993), se nesl v akustickém duchu a byl nahrán právě na několik kusů raritních kytar Weissenborn z dvacátých a třicátých let minulého století. Pro koncertní podobu si však Ben Harper nechal vyrobit jejich kopie osazené snímači. Neustále se však potýkal se zpětnou vazbou.

Od třetího alba Will to Live proto začal spolupracovat s kytarářem Billem Asherem, který mu dodnes staví kytary Asher Custum Shop. Tvarem vycházející právě z modelů Weissenborn. "Měl jsem ideu kytary, která byla něco mezi Gibsonem Les Paulem a Weissenbornem. Někteří lidé mi poradili, že to dokáže jedině nástrojař Bill Asher ze Santa Moniky. A měli pravdu."

Tělo modelů, nazvaných Ben Harper Signature, je stejně jako tělo les paulů z honduraského mahagonu. Bill je zhotovuje z masivního dřeva, na jehož bocích se nachází osm dutých komor, které jsou přikryty destičkami z koa. Základní rozdíl mezi kytarami Asher a Les Paul je především v hloubce ozvěny. Dutý krk vyplněný grafitem je rovněž z honduraského mahagonu. Bill Asher zpočátku stavěl také několik prototypů bez grafitové výplně, ty však hůře přenášely vibrace z krku do těla. Do bezpražcového hmatníku, vyrobeného opět z dříví koa, jsou zapuštěny javorové orientační značky. Ashery měří stejně jako nástroje Weissenborn 63,5 centimetrů, přičemž obyčejná kytara lap steel je necelých 58 centimetrů dlouhá.

Ben Harper vlastní několik kusů kytar Asher, z nichž některé mají rozdílné tvary a hlavně se liší i použitím snímačů. Na některých modelech jsou singly, na jiných humbuckery a každý je ještě navíc osazen snímačem v kobylce. Jednotlivé snímače mají svůj vlastní výstup, takže Ben pak na koncertech nebo ve studiu oba signály různě míchá dohromady. Snímače má většinou ručně motané od Billa Lawrence (ty jsou odolné proti zpětné vazbě), Toma Andersona (většinou dvoucívkové), ale používá i modely od firem Sunrise, Seymour Duncan, L. R. Baggs nebo Fernandes. Na kytarách Asher má navíc různé přepínače snímačů, volume knoflíky nebo ekvalizér.

Během hraní jezdí po strunách D'Addario (012 nebo 014 podle ladění) slidem značky Sherton. Kytary Asher na koncertě zapojuje do stowattového tříkanálového zesilovače Demeter s marshallskou bednou 4 x 10", osazenou reproduktory Celestion. Čistý zvuk pak bere z tříkanálového preampu Soldano. Červený signál crunch z demetera nejraději ještě přikrmuje oblíbenou krabičkou Ibanez TS-808 Tube Screamer.

Naživo však používá ještě jednu cestu (většinou pro Maton nebo Rickenbacker lap steel), která vede z nástroje přes kompresor Boss, delay Ibanez, flanger Small Stone, kvákadlo Vox a volume pedál Ernie Ball do stowattového zesilovače Marshall z roku 1969 s bednou, která je osazena čtyřmi dvanáctipalcovými reproduktory. Někdy také posílá jeden ze signálů z kytar Asher přímo do mixážního pultu zvukaře.

Kromě těchto nástrojů a výše uvedených aparátů se na pódiu v Benových rukou střídají i další nádherné kytary zapojené do luxusních komb. Jde především o kolekci kytar Gibson (např. Gibson Goldtop z padesátých let, Gibson Melody Maker, Gibson ES 335 nebo dvoukrký Gibson SG) a Fender (Fender '57 Stratocaster a Fender '50 Telecaster). Hraje na ně přes lampové vintage aparáty, jakými jsou Fender Bassmann a Fender Twin (oba z poloviny padesátých let), Fender Deluxe, Fender Champ nebo VOX AC 30. Všechna jeho tweedová komba jsou osazena původními reproduktory Jensen. Tento výčet však jistě není úplný a ani se o to nesnaží. Na Benově koncertním záznamu na DVD Pleasure + Pain je například vidět, jak hraje na stratocastera přes zesilovač Roland, nebo přes zesilovač Groove Tube Solo.

Ve studiu, kvůli dosažení masivního zvuku, s oblibou zapíná dohromady i tři aparáty naráz (např. Demeter, Vox a Soldano), nebo používá A/B přepínač pro různé party písní. Skladbu Woman in You z alba Burn to Shine nahrál kupříkladu na fendera stratocastera, přičemž sloky natáčel na twina a refrény na bassmana. Aparáty většinou ve studiu snímá pomocí mikrofonů Neumann C-12 nebo U-67 a následně je nahrává přes preamp Neve. Jako pult si oblíbil Trident.

Při výčtu Harperových nástrojů nelze také opomenout jeho oblíbené akustické kytary, mezi nimiž vyrůstal. Akustikou číslo jedna je pro něj Gibson LG-2 ze 40. let minulého století. "Vyměnil jsem na ní mechaniku a do výřezu pod struny jsem připevnil snímač od firmy Sunrise, která dělá podle mého názoru nejlepší snímače do akustických nástrojů." Mezi Benovy další oblíbence patří kytara Martin 00-18 z roku 1958, (natáčel na ni první dvě alba), Gibson J-160 z padesátých let a dvanáctistrunka značky Guild. Na pódiu bere do rukou nejčastěji akustickou kytaru Maton ECW80 Custom s vestavěným preampem AP 5. Na všechny tyto nástroje natahuje struny D'Addario phosphor-bronze light.

Editor prestižního časopisu Guitar Player Andy Ellis o Benovi Harperovi kdysi napsal: "S radostí shromažďuje staré kytary, přesto si uvědomuje, že podstatou je píseň, ne nástroj." A já mohu jen dodat, že to má navíc proklatě v rukách.

Diskografie:

Pleasure and Pain - Cardas Records (1992) - limitovaná edice 1500 LP

Welcome to the Cruel World - Virgin Records (1993)

Fight for Your Mind - Virgin Records (1995)

The Will to Live - Virgin Records (1998)

Burn to Shine - Virgin Records (1999)

Live from Mars - Virgin Records (2001)

Diamonds on the Inside - Virgin Records (2003)

DVD a VHS

Pleasure + Pain - (Virgin Records 2002)

Ben Harper - (Virgin Records 2000)

One Love - The Bob Marley All Star Tribute (2000)