6/2012

Editorial

  • Jaký je vlastně váš vytrvalostní rekord s jednou kapelou? Kdesi jsem se dočetl, že fluktuace muzikantů mezi kapelami je vysoká a průměrný hráč nevydrží v jednom bandu déle než půl roku. Muzikantská „promiskuita“ je pak o to vyšší, v čím větší lokalitě se dotyčný(á) nachází. Na vesnicích není moc s kým hrát, a tak častěji dochází ke kompromisům - muzikanti se vždy se nějak domluví, a když ne, tak si nafackují a na druhý den je v hospodě vše v pořádku. Vše plyne pomalu a na větší změny nikdo nemá chuť. Naopak ve velkých městech může hráč v rámci „kariérního růstu“ střídat ansábly jako své sexuální partnery. Jen pozor, abyste nedopadl jako takový Vince Clarke, který si po odchodu z kapely Depeche Mode musel rvát vlasy na hlavě. Mimochodem, dnes na jeho hlavně nenajdete vlas ani jeden - ano, tak slavnou kapelou se později tahle partička stala. Podobné pocity musely skličovat i původního bubeníka Iron Maiden Clive Burra - kdo tenkrát mohl vědět jakou legendou jednou IM budou?!

    Ale zpět na venkov. Malý pracovní kolektiv takovou vesnici, kde se všichni znají a pomáhají si, tak trošku připomíná. Muzikusí rodina mě adoptovala a přijala mezi sebe a chtěl bych jí tímto poděkovat. Šest a půl roku je dlouhá doba a délka naší spolupráce také o něčem svědčí. Prožil jsem s Muzikusem báječná léta a práce to byla pro mě nesmírně zajímavá a tvůrčí. Šest let je dlouhá doba, a za tu dobu se Muzikus obsahově i graficky dosti změnil. Snad to byly pro vás většinou změny k lepšímu. Zřejmě se se mnou jako autorem budete ještě potkávat, definitivně s Muzikusem nekončím a těším se na externí spolupráci. Přeji, ať se vám na vaší muzikantské cestě daří a Muzikus ať je pro vás na této trnité cestě berličkou. Dovolte mi rozloučit se slovy klasika:

    Bílým šátkem mává,

    kdo se loučí,

    každého dne se něco končí,

    něco překrásného se končí.

    Poštovní holub křídly o vzduch bije,

    vraceje se domů;

    s nadějí i bez naděje

    věčně se vracíme domů.

    Setři si slzy

    a usměj se uplakanýma očima,

    každého dne se něco počíná,

    něco překrásného se počíná.

    Elektronické vydání
Default User Picture
Petr Škuta, 22. 5. 2012

Články v tomto čísle