Motto: Tetičko Emmie, strýčku Henry, je to rotor, je to rotor!
Kdo: AC/DC
Co: Back in Black
Kdy: 1980 Kde: nahráno v Compass Point Studios na Bahamách, smícháno v Electric Lady Studios v NY
Aranžér
Povedení hoši házejí (s)kostkou: držet smutek či nasolit?
Počátkem 80. let má střídavě stejnosměrný proud (Alternating Current/Direct Current) našlápnuto na 1. ligu. Odbyli si benjamínské otloukání mezi domorodci v Austrálii, předskočili světovým kapelám a začínají se vměstnávat do širého podvědomí. Ale čert nespí! V únoru 1980 je v Londýně nalezen zpěvák Bon Scott ráno v autě v bezvědomí a později prohlášen z mrtvého. Nu, odchází stylově - otravou alkoholem!
Zdrcená kapela stojí před rozhodnutím co teď? Ale Bono by chtěl, aby grupa šlapala, tak vybírají expresně nového vokalistu. Koho? Toho, u kterého jejich mrtvý kamarád obdivoval, jak se na prknech, co znamenají svět, krásně vleže svíjí (později jej odvezli se zánětem slepáku!). S novým lídrem i textařem Brianem Johnsonem se pouštejí do 7. projektu v pořadí.
Autorsky jsou pod ním podepsáni krok-sun-krokový školák Angus Young, 2. sladké elektrické dřevo Malcom Young a pějící Brian Johnson. Podobně jako u LP předchozích (např. Dirty Deeds Done Dirt Cheap, Highway to Hell ) si libují v aliteraci, dvou BB. Stejnojmenná píseň je reakcí na vlastní z mrtvýchvstání. Text je prošpikován výrazy Yes, I’m let loose from the noose (Jo, vysmek’ jsem se z oprátky) nebo Forget the hearse cause I’ll never die, I got nine lives, cat’s eyes (Zapomeň na káru pohřební, nezemřu nikdy, devět životů mám a oči kočičí).
Tropická bouře nejen nad studiem
Kapela se rozhodla hodit si při sebevzkříšení šlofíka, natáčet na Bahamách a užít si i báječných pláží a moře. Člověk míní, příroda mění. Pobyt na korálových ostrovech provázela jedna nepříjemnost za druhou: problémy s celníky, a hlavně nečekaná tropická bouře přerušující AC (střídavý proud). Jakoby se vše spiklo...
Rotující permutanti
Základem songu je riff, který dávno vešel do historie. Má sílu, průraznost a, světe div se, není rytmicky až tak primitivní. Jestliže nás nauka o rytmu poučuje, jak pracovat s rotacemi či permutacemi, obé zde nalezneme účelně zúročeno. Rotací totiž rozumíme otáčení, například lichého modelu v rámci sudých taktů. Permutací pak míníme dovnitř i navenek propojené pořadí, v jakém se dají prvky variačně řadit.
Proč to taháme do muziky? Mezi akcenty a metrickým půdorysem (například 4/4 taktem) vzniká hmatatelné napětí a v hudbě je prostě zúročíme. Podobně může oscilovat mezi statickou harmonií a rotující figurou.
Pod rentgenem
Riff je složený ze tří akordů (E, D, A) a doplněn vyhrávkami - viz Obr. 1: Riff. První a třetí takt jsou akordické a totožné (žlutě), pracují s předraženými hodnotami, druhý a čtvrtý jsou naopak vyhrávkové a vzájemně odlišné: zatímco druhém využívá bluesovou tercii (zeleně), čtvrtý opepřuje chromatikou (modře). Mnohem důležitější je však rytmické schéma. Jestliže si odmyslíme melodie a harmonie, šlo by zapsat jako na Obr. 2: Rytmický model riffu.
Zatímco bicí pevně utvrzují základní doby, kytara z nich naopak vybočuje. Kde vzniká napětí? V případě akordických (první a třetí) taktů mezi předraženým D a A, kdy má rytmické předběhnutí tendenci srovnávat se na třetí a první dobu - viz červené šipky. V případě vyhrávky ve druhém taktu dochází naopak k synkopickému propauzování první šestnáctky, a vzniká tak napětí táhnoucí lauf opačným směrem na předchozí třetí dobu - viz žlutá šipka. Dá se říci, že se tak energie vyrovnávají - tj. pořadí/permutace prvků vykazuje inteligentní skrytou symetrii.
K největší rytmické změně však dochází ve čtvrtém taktu. Zde nastupuje synkopické unisono - viz modrá pasáž, zcela nový prvek. A protože přichází na druhé době, fázově předbíhá a má tendenci se srovnávat na první dobu následujícího pétého taktu - viz modrá šipka. Jestliže bychom akcentované doby unisona zapsali pomocí plné délky osminky s tečkou - viz spodní řádek na obr. 3: Rotace -, zjistíme, že jde vlastně o otáčení, tedy rotaci lichého prvku v rámci 4/4 taktu.
Vědí o tom AC/DC? Řekli bychom, že spíše ne, ale mají to každopádně v krvi!
Špeky v nahrávce:
1.Bicí utvrzují pravidelné čtvrtky, kytara z nich synkopicky uniká, ale přicházejí místa, kdy jsou obě linie spolu (unisona).
2.Zpěv se kontrapunkticky pohybuje v pauzách kytarového riffu, ale i s ním - vznikají tím čistější i přestřené témbry.
3.Basa v riffu postupuje z E na D a pak na Cchar1 (tím vytvoří změnu - sextakord A dur), postup je využit i v dalších místech a harmoniích.
4.Skrytá i zjevná figurativnost je přítomna v RF i jinde - viz Obr. 4: Ostinata a rotace ve figurách.
Pod zvukem jsou podepsáni: nahrávání Tony Platt (podílející se i na předchozích LP) s dalšími kolegy, u mixu Brad Samuelsohn. Ostrovní Compass Point Studios jsou svou budovou mezi palmami trochu z rozvojového světa, mají daleko do napucovanosti a technické přesycenosti např. studiových koncernů v LA (s umělým kvítím na každém stole). ACD/DC však ke svému záměru potřebovali toliko čistý rockový zvuk. Toho se jim dostalo v plné míře a nasytil i milióny fanoušků ve světě.
Zvukař
Přímý tah na bránu
AC/DC už několik desetiletí staví na úderných riffech podpořených hutnou basou, opírajících se o tvrdý motor bicích. Nad vším se nese exaltovaný zpěv.
Ne jinak je tomu i v Back in Black. Rozebereme schéma celé písně, ze zvukového hlediska se totiž sloka, refrén a sólo neliší - viz Obr. 5: Schéma písně.
Rozbor - celá píseň
Základy
tvoří tvrdá nekompromisní přirozeně znějící bicí baterie, na niž Phil Rudd celou píseň neomylně a tvrdošíjně drtí jednoduchý rytmus. VB není příliš basový a má krásnou „filcovou“ tečku. Pod bicími tvoří hutné tělo basa Cliffa Williamse. Ta se omezuje jen na basová pásma a umožňuje bicím čitelnost a údernost. Rytmicky podporuje riffy kytar.
V nahrávce jsou zeslabeny činely a jsou separovány 100 % L, Center, 100 % R (zřejmě každý snímán svým mikrofonem). Je možné, že zvukaři chtěli potlačením činelů (tedy i přeslechů) zvýšit údernost bicích.
Doprovody
ztvárňují dvě téměř identické kytary bratří Youngů (Malcolm 100 % L, Angus 100 % R), které se zmocňují všech riffů. Jsou tvrdé, středové, úsečné, ale nepouštějí se do řezavých výšek ani do hučících basů. Tak nechávají (barevně i ve stereobázi) prostor base, zpěvu a následně i sólové kytaře.
Poznámka: Někteří kytaristé používají příliš basový zvuk ve snaze o větší údernost a razanci. Opak je pravdou: příliš basů na kytaře působí nepříjemné „zalykání“ a „dýchání“; zvláště při tlumených technikách hraní (mute).
Zpěv
Briana se tyčí nad masou. Je sytý, syrový a je z něj znát, že hlasivky pracují na 200 %. Jako ve většině skladeb je vypjatý v nejvyšší poloze, a tím se dobře prosadí. Není jej tedy třeba nadhodnocovat hlasitostně. V závěru se přidají ostatní ve sborovém unisonu na dvojici mikrofonů (40 % L-40 % R).
Prostory
jen lehce zdobí, aby nenarušovaly údernost. Kytary a bubínek jsou puštěny do jemného delšího hallu (100 % L-100 % R), který je slyšitelný prakticky jen na začátku v pauzách kytarového riffu.
Na zpěv jsou použity dva efekty: ambience a krátké echo (slap). Obojí je umístěno těsně kolem zpěvu (20 % L-20 % R), nástroje a zpěv jsou tak odděleny a tudíž dobře čitelné.
Špek 1: Bicí jsou ve stereu rozmístěny z pohledu bubeníka (pro posluchače zrcadlově obráceně).
Špek 2: Aby tah byl neomylný, nepoužil Phil Rudd (s výjimkou jediného místa) vůbec tomy.
Špek 3: Celá nahrávka přirozeně „plave“. Unisonové riffy jsou nakopnuty dopředu, naopak základní propauzované ostináto má přitažené otěže. Celá nahrávka mírně zrychluje, čímž je podpořena postupná gradace (obé zřejmě nevědomé).
Špek 4: Každá kytara je snímána (minimálně) dvěma mikrofony. Jasný (kondenzátorový) je umístěn na kraj báze a kulatý (dynamický) více ke středu. Kytary tak nejsou úzké, ale nelezou nikomu do zelí.
zvukové ukázky
zvukové ukázky ke všem dílům seriálu
Závěr
Song je pojat jako živé hraní. Žádné dvojení, žádné druhé hlasy, žádné playbacky (kromě sóla). Tvrdost a tah na bránu jsou podpořeny i zvukovým zpracováním. Zvuk je syrový, dynamický s minimem prostorů a hallů. Jednoduše a funkčně.
Smixovaný tip
Jak vyvolává ve filmu Připoutejte se, prosím (Airplane!) letecký kontrolor Johnny Henshaw: „Tetičko Emmie, strýčku Henry, je to rotor, je to rotor!“ I přes pochybnosti všech outsider a ex pilot Ted Striker nabouraje kompletně letiště i krásnou stevardku Elaine nakonec přistane. Pod tlakem vnějších okolností najde znovu sám sebe a zlomí kletbu - strach z létání.
Aniž o tom víme, dokážeme podvědomě vyvářet rytmické komplikované, avšak uzavřené a soudržné struktury. A aniž o tom ví, obecenstvo si je pro jejich symetričnost a pevnost vybírá. Snad o tom svědčí třetí místo rotorové smrště Back in Black ve světovém prodeji elpíček.
