Letem kytarovým světem - Pomp rock (2. díl)

Bez dlouhých úvodů navážeme dnes tam, kde jsme vývoj tohoto zajímavého substylu opustili, tedy na začátku druhé poloviny osmdesátých let. Nebudeme zde ani uvádět přílohu s přehledem článků a studií, zabývajících se vývojem rocku - to najdete v předchozím díle. Tak a jdeme na to.

2.4 Druhá polovina 80. let (Snaha o přežití)

Pomp rock se v tomto období ocitá v problémech. Řada skupin se ke konci osmdesátých let rozpadá, protože za prvé nevydrží stálý tlak předchozího průběhu změn osmdesátých let, za druhé se nedovede vyrovnat s prudce se probouzejícím zájmem o hudbu let šedesátých a počátku sedmdesátých let, protože doba jejich slávy se odehrála až později, a za třetí způsob tvorby nezpůsobuje prakticky vůbec žádný příliv nové generace, která je z velké části pohlcena právě nastupující vlnou grunge.

Některé skupiny se snaží pod vlivem vzestupu zájmu o klasická léta hard rocku buď svou tvorbu přitvrdit či pokusit se v ní co nejvíce přiblížit svým nejúspěšnějším obdobím. Většinou tyto snahy vyznívají naprázdno, protože jakkoli znamenaly tyto soubory v předcházejících etapách určitou jistotu pro nezanedbatelnou část hardrockových a artrockových fanoušků, kteří chtěli poslouchat jinou hudbu než heavy metal, punk, Novou vlnu či další nově vzniklé žánry a subžánry, právě konec osmdesátých let přinesl vlnu znovuobjevení se či znovuvynoření se klasických skupin a sestav, jejichž tvorba zcela zastínila případné pokusy těchto pomprockových formací.

Výrazné a se stálou přízní fanoušků zůstaly jen soubory se silnou tvorbou, orientovanou v tomto období na nejklasičtější momenty své kariéry. Skupiny přímo pomprockové či s prvky tohoto subžánru ve své tvorbě jako Queen, Magnum, Rush a další procházejí tímto obdobím v podstatě bez větších zakolísání, ať už díky soudobému přístupu či odkazu, uplatňovaném zejména na koncertech.

Vedle sólových aktivit členů kapely se Queen stále drží svých předešlých pozic. Po řadě alb, posunutých výrazně do světa popových struktur, se kapela vrací k původnímu soundu a vydává album A Kind of Magic. Koncertní Live Magic navíc potvrzuje jevištní instrumentální mistrovství skupiny, přesto se v personálních vztazích začínají projevovat jisté rozpaky z dalšího stylového zaměření. Po menší přestávce v činnosti se skupina schází znova a tentokrát již zcela na základě změn na hudebním poli realizuje album The Miracle. Deska přes určitou stylovou nevyrovnanost přináší hity jako I Want It All a Breakthru.

Po trochu akademičtějším přístupu k tvorbě se kanadské trio Rush vrací albem Hold Your Fire, obsahujícím skladebně vyrovnanější práce. Řada fanoušků považuje tuto desku za nejlepší studiový počin kapely od dob Moving Pictures.

Koncertní dvojalbum Show of Hands poukazuje spíše na novější tvář skupiny, ale tím také na určitou stylovou nevyrovnanost Rush v tomto období. Posun k přímočařejšímu pojetí tvorby včetně jednoduššího aranžmá předvádí trio na LP Presto.

Tříletá snaha o znovusestavení Kansas se nakonec daří. Vzniklé album Power obsahuje mj. i tematicky silnou All I Wanted. Ovšem další album, In the Spirit of Things přináší snad až na Stand Beside Me nevýraznou kolekci skladeb.

Druhé album skupiny Boston, Don’t Look Back, se zastavilo na sedmimiliónové hranici prodeje. Aby dostáli smluvním závazkům gramofonové firmě, vydávají Boston své třetí album, Third Stage, které ovšem přes ohlas pilotní skladby Amanda nesnese srovnání s předchozími dvěma opusy. Skupina se pod dojmem těchto skutečností sice přímo nerozpadá, ale její činnost není již tak transparentní a je udržována v podstatě jen v osobě Toma Scholze a jeho projektů.

Styx prakticky neexistují. Kompilace Classics, Vol.15 obsahuje materiál z let 1975-1984 a jednotliví členové začínají pracovat na znovusestavení skupiny, což se nakonec realizuje roku 1990.

Po roční přestávce se Journey opět pouští do práce a výsledkem je album Raised on Radio, které navazuje na úspěchy předchozích alb a zachovává tak jméno skupiny i v tomto období. Poté skupina pozastavuje činnost a jednotliví členové se věnují svým sólovým aktivitám.

Magnum těží z výhod hardrockovějšího zaměření své tvorby. Nejdříve zkoušejí trh kompilacemi Vintage a Anthology a poté přicházejí s albem Vigilante, které je pak přes svou kvalitu zastíněno výborným LP Wings of Heaven, přicházejícím právě včas, aby oslovilo již propukající vlnu zájmu o hudbu předchozích desetiletí.

Kanadské trio Triumph nedokáže svou tvorbou odrazit nápor soudobé scény a své fanoušky začíná ztrácet. Alba ale nemají již sílu jejich tvorby z počátků osmdesátých let, deska po desce zaznamenává citelný úpadek zájmu. Jedinou výjimku tvoří koncertní album Stages, studiové The Sport of Kings a do určité míry i kompilační, závěrečný výběr Classics.

Další kanadští představitelé pomp rocku, Saga, si stále udržují svůj standard, do kterého častěji začínají zařazovat i prvky klasické hudby. Po personálních změnách vydává skupina Wildest Dreams a Beginner’s Guide to Throwing Shapes, které nepřinášejí nijak převratné změny v zaměření souboru.

Po vítězství v národní soutěži se švédští Europe dostávají k nahrávací smlouvě a hned první album, Europe, se dostává do švédské ankety Top 10. Úspěch slaví i Wings of Tomorrow, ovšem tyto skutečnosti blednou ve srovnání s celosvětovým úspěchem alba The Final Countdown Skupině se ale nedaří navázat na úspěšnost tohoto alba, její hudba začíná směřovat spíše do oblasti pop rocku.

Kvintet House of Lords vzniká na základech rozpadlé skupiny Giuffria, a to roku 1988. Debut House of Lords vychází na značce Geneho Simmonse, baskytaristy a zpěváka Kiss, a setkává se s odpovídajícím zájmem.

2.5 První polovina 90. let (snaha o návrat)

Řada interpretů a skupin zjišťuje, že pokud fanoušci projevují svůj zájem, nese se tento trend zcela v duchu renesance klasického rocku. To znamená, že pouze silné skupiny, které si navíc dokázaly vychovat své publikum a přimět ho sledovat, akceptovat a posléze i v podstatě bez větších zakolísání posluchačské věrnosti i přijímat další tvorbu, využívají této vlny nově probuzeného zájmu o hudbu přelomu šedesátých a sedmdesátých let, která se právě v tomto období posunuje dál do nitra let sedmdesátých. Tedy do období, kdy se pomp rock utvářel a přinesl své první vrcholy.

Mnoho kapel ale neumí dodat své nové tvorbě svůj starý feeling, navíc neodhadnou, a to ani na koncertech, správný poměr starého a nového repertoáru a rozpadají se (aspoň na nějaký čas) či se stahují do menších scén a prostornějších klubů. Celkově jde velmi nevyrovnané období, kdy pomp rock obecně schází na úbytě.

Queen přicházejí s velmi silným albem, Innuendo. 24. listopadu 1991 ale umírá zpěvák souboru Freddie Mercury a skupina končí svou činnost. Jednotliví členové začínají své sólové kariéry. Roku 1995 ještě vychází Made in Heaven, důstojné završení společné práce, které obsahuje nevydané skladby, jež vznikly krátce před Mercuryho smrtí.

Rush pokračují ve snaze více se přiklonit ke svým hardrockovým kořenům. Roll the Bones je toho důkazem. Deska se dobře ujímá, je však zcela překryta v tom roce vydanou kompilací Chronicles. Stylově rozmanitější je pak Counterparts, album, ze kterého po hudební stránce ční akusticky laděná Nobody’s Hero či hardrocková Cold Fire. Po delší přestávce se Rush znovu vracejí ke svému nejsilnějšímu období, přelomu 70. a 80. let, a zúročují své zkušenosti na Test for Echo. V kontextu předchozích deseti patnácti let jde jednoznačně o dosavadní nejsilnější studiový počin Rush.

Kansas vydávají po odchodu Stevea Morseho Live at the Whiskey, záznam z vystoupení v Los Angeles. Deska se ale neujímá a skupina se stahuje do menší sálů a klubů. Na této situaci nic nemění ani další album Freaks of Nature.

Tom Scholz se nehodlá smířit s tím, že by se měli jeho Boston vzdávat svého postavení, a realizuje další album, Walk On. Deska je sice platinová, přinese dokonce i jeden hit, I Need Your Love, ale ve srovnání s úspěchy předchozích titulů se v podstatě jedná o propad.

Styx se na samém počátku tohoto období dávají opět dohromady. Výsledné LP Edge of Century je sice zlaté, zejména díky hitu Show Me the Way, ale skupina zjišťuje, že zájem fanoušků udrží pouze svým starým repertoárem.

Roku 1991 se Journey znovu scházejí ku příležitosti několika vystoupení a vydávají, v podstatě jen zkusmo, kompilace Time 3 a Ballads Collection. K plnému obnovení činnosti dochází až roku 1994.

Magnum navazují na předchozí úspěchy a přicházejí s dalším silným albem, Goodnight L.A. Koncertní dvojalbum The Spirit potvrzuje jejich úspěch, následující Sleepwalking zaznamenává již menší ohlas. Po řadě kompilací jim vychází Rock Art. Kapela se ale poté rozpadá

Triumph se počátkem devadesátých let pokoušejí o návrat, vydávají Edge of Excess, ovšem album je příliš slabé na to, aby obnovilo někdejší slávu souboru.

I kanadští Saga pokračují ve své stylově nijak nezmítané tvorbě. CD Security of Illusion je přijaté zejména v Evropě. Další album, Steel Umbrellas, je stylově trochu nevyrovnanější. Výrazný nárůst popularity pak přichází vydáním konceptuálního alba Generation 13.

Asia se snaží využít vlnu zájmu o klasická léta rockové hudby a na začátku let devadesátých obnovují svou činnost. Sestava ale od samých začátků trpí velmi častými personálními změnami, což se odrazí i v ohlasu na její tvorbu. Skupina svými alby boduje prakticky jen v žebříčcích japonských anket -Then & Now, Aqua, Aria.

House of Lords navazují na svůj debut zajímavým albem Sahara, k jehož realizaci si pozvali řadu hostů. Třetí deska, Demons Down nemá ale dobrý ohlas a skupina se ještě tentýž rok náhle odmlčuje.

Zachary James Baker, známější pod pseudonymem Zacky Vnegeance, tvoří spolu se Synystrem Gatesem výraznou kytarovou dvojici vlivné americké kapely Avenged Sevenfold. Až na debutové album posbírala kapela za svá alba vždy nejméně zlaté ocenění, což v USA znamená prodej více než půl miliónu kusů.

Vengeance hraje zejména na kytary Schecter a to nejen nástroje řady S-1, ale i custom modely včetně signature. Většinou své kytary osazuje snímači Seymour Duncan SH-4JB, humbuckery bychom nalezli i na jeho Fenderu Telecastru, se kterým se na jevišti objevil poprvé roku 2009. Z aparátů preferuje Marshally, nejvíce hlavy JCM800 a JVM205H, roku 2011 měl za zády hlavu Jet City JCA100H, mezi jeho oblíbené aparáty patří i Mesa Boogie Dual Rectifier. Z efektů bychom toho mohli jmenovat hodně, ze zajímavostí můžeme uvést chorus a echo Visual Sound H2O, vynikající pickup booster Seymour Duncan SFX-01 či MXR Custom Compressor (pro čisté rejstříky zvuku).

2.6 Druhá polovina 90. let až dodnes

Toto období bychom si mohli vnitřně rozdělit na dva celky.

V prvním z nich, situovaném zhruba do let 1995/96-2000 a nazvaném částečná renesance se řada souborů opět stylově, koncertně i z hlediska tvorby opět usadila a začala fungovat s předpokládaným interním vývojem. Ta nejsilnější jména zaznamenávají výrazný vzestup věhlasu, vrací se na stadióny a v podstatě na nich setrvávají dodnes. Nárůst zájmu (a mnohdy dosti podstatně) mají i další soubory, ty, které v první dekádě buď skončily svou činnost nebo se stáhly do ústraní menších scén.

Dokonce v některých případech dochází k ještě výraznějšímu zájmu dalších skupin fanoušků, protože řada klasických představitelů hard rocku a art rocku začíná v tomto období autorsky stagnovat.

Druhý celek, situovaný již do nového tisíciletí a trvající do dnešních dnů, bychom mohli charakterizovat názvem statut klasiky, vnitřně již bez vývoje. Pomp rock totiž, přes svůj návrat v letech devadesátých jakkoli úspěšný zejména na live scénách, již nikdy nedosáhl (a asi již nedosáhne) na svůj post ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Ovšem protože se mohl opírat i v problematických obdobích svého vývoje o relativně stálou, věrnou část fanoušků, jeho vývoj neprobíhal nijak dramaticky. Totéž lze tedy prohlásit i o způsobu jeho návratu, který, přes velká očekávání, končí až na výjimky (a není jich zase tak málo) většinou již po krátké době opět mezi skupinou stále věrného, pořád velmi početného, nikoli ale výrazně se rozšiřujícího tábora fanoušků. Některé určující atributy pomp rocku se ale dostávají do dalších stylů a zanechávají v nich svůj otisk. Pomp rock tak dosahuje statutu klasiky, později sice než jeho dva určující a základní styly hard rock a art rock, ale přece. Stará alba mají vysoké renomé (a tím i časté reedice), nová se setkávají s předpokládaným zájmem.

Rush vydávají výrazně kytarové album Test for Echo, ale poté se na dlouhou dobu rozcházejí. Důvodem jsou dvě rodinné tragédie Neila Pearta. Roku 1998 tak vychází pouze koncertní trojalbum Different Stages a skupina se dává dohromady ku příležitosti velkolepého turné, jehož část, probíhající v Riu de Janeiru, je zachycena na DVD i 3CD Rush in Rio. Oba tituly mají velký úspěch, taktéž i studiový počin Vapor Trails a koncertní deska R30: Live in Frankfurt. Nový DVD box-set Rush Replay X3 se umisťuje na 1. místě ankety Billboard. Skupina se tak definitivně vrací na své místo, které potvrzuje úspěchem dalšího studiového alba, Snakes & Arrows.

Rush mají mezi ostatními skupinami vynikající pozici už jen z toho hlediska, že svou širokou instrumentálností a stylovým záběrem dokázali nejen hned zezačátku oslovit velmi široké spektrum posluchačů, ale uměli je svou následnou tvorbou k sobě připoutat a provést je sebou až po současnou dobu.

Kansas album Always Never Same úspěch nepřináší, lépe si vede až následný studiový počin, Somewhere to Elsewhere. Nijak výrazná nejsou ani koncertní alba, i když mají ve srovnání se studiovými deskami lepší ohlas.

Roku 1997 se přece jenom Tom Scholz pokouší znovu oslovit své fanoušky a vydává kompilaci Greatest Hits se třemi bonusy. Když pak zjišťuje, že prodej během jednoho roku překročil milión kusů, rozhoduje se pro znovuobnovení Boston. Výsledkem je album Corporate America, které přes všechny předchozí prognózy zdaleka nedosahuje na tvorbu kapely z druhé poloviny sedmdesátých let. Skupina se odmlčuje.

K novému studiovému počinu se Styx odhodlávají až roku 1999, kdy vydávají Brawe New World. Deska přináší pouze jednu výraznější skladbu. Po personálních zmatcích kapela vydává Cyclorama. Album kapelu konsoliduje a ta se soustřeďuje na koncertní činnost.

Trial by Fire (1996, CBS) nesplňuje očekávání, ale přesto přináší Journey úspěch aspoň v tom, že skladba When You Love a Woman je nominována na Grammy. Po dalších personálních přesunech skupina vydává studiové CD Arrival s hitem All the Way. Věhlas Journey začíná opět stoupat, další deska, spíše EP, Red 13, je dobře přijata, taktéž i Generations.

Magnum se obnovují až na přelomu let 2000 a 2001. Hned po vydání Breath of Life skupina vyráží na turné, úspěšné je i Brand New Morning. Po realizaci koncertního DVD Livin’ the Dream vychází Princess Alice and the Broken Arrow a kapela zaznamenává výraznější prodeje zejména v severských zemích. Dobře si vede i koncertní album Wings of Heaven.

Triumph se obnovují z iniciativy kytaristy Rika Emmetta ku příležitosti konání výročního 20th Anniversary Tour. Jde ovšem pouze o jednorázový projekt.

Saga patří mezi ty pomprockové soubory, které svou nesmírnou pracovitostí, pečlivě připravenými turné a pravidelnými alby mají i v tomto období nijak výraznou, ale zato pevnou pozici. Po Pleasure and the Pain vychází úspěšné Phase One, další trojice alb, Full Circle, House of Cards a Marathon upevňuje postavení kapely a přináší ji i nové fanoušky, dokonce i z jiných stylových oblastí. Totéž lze prohlásit i o dalších deskách, Network, Trust a zejména 10,000 Days, kdy každé z nich je vždy doprovázeno rozsáhlejším turné.

Zástupci pomp rocku, Asia, nemají se svými novými alby příliš štěstí. Arena a Aura jsou neúspěšné, o trochu lépe si vede Silent Nation. Po další vlně koncertů, koncertních záznamů a kompilací se skupina přeskupuje a v klasickém složení zakládajících členů Downes, John Wetton, Steve Howe a Carl Palmer vydávají fanoušky i světem pomp rocku očekávané album s příznačným názvem Phoenix. Asia se tak snaží v té nejklasičtější sestavě vrátit na své bývalé pozice.

Po dlouhé přestávce se Europe dávají na přelomu tisíciletí znovu dohromady, ale jde jen o jednorázovou událost, ku příležitosti přelomu milénia při sérii koncertů ve Stockholmu. Vlastní reunion nastává až roku 2003, kdy skupina vydává úspěšné Start from the Dark. Skupina ve zkonsolidované sestavě vyráží na turné a produkuje další CD, Secret Society.

Nové album jako signál reunionu House of Lords se objevuje až roku 2002 pod názvem The Power and the Myth. Rockovou veřejnost tato skutečnost ale nechává chladnou, skupina si lépe vede na koncertech. Lepší ohlas je na World Upside Down se silnějším důrazem na instrumentální stránku skupiny, relativně úspěšný je i záznam z vystoupení, Live in the UK.