Léto se ohlásilo už na začátku května a tak jsem do dalšího dílu Almary připravil něco lehkého a vzdušného, jako šaty dívek a žen, vlající v příjemném vánku vlahým večerem. Ani Yllas by však neuhodl, že je to reportáž z jarního Beat Salonu, který se konal v Praze před třiačtyřiceti lety, v „květinovém“ roce 1969. Našel jsem ji v krabici s již dříve objevenými výtisky časopisu Pop Music Expres. Během psaní článku se ochladilo, ale to žádného opravdového rockera nemůže vyvést z míry. Kdyby však podzimní počasí přesto vydrželo do června, rozehřejeme se krátkou, ale ohnivou recenzí z koncertu dnes již zcela oficiálních, komerčně úspěšných a kulturně-politicky reprezentujících „Plastiků“.
Jak asi vypadalo klání beatových skupin za čerstvé přítomnosti armády spřátelených tanků na našem území? Podle toho, co se lze dočíst v sedmém čísle druhého ročníku „měsíčníku pro příznivce pop music“, nebyl to žádný med. Bigbíťáci dobrovolně vlezli do jámy lvové, ve které je čekaly nesmlouvavé zraky i nabroušený sluch hudebních kritiků a magickým koncem šedesátých let zhýčkané obecenstvo. Ale dejme raději slovo autorovi článku, kterým byl Víťa Miller.
„Jarní soutěž Beat Salonu proběhla kupodivu před téměř vyprodaným hledištěm a před přísnými porotci a novináři. Smyslem soutěže Beat Salon 69 bylo upozornit na kvality beatových kapel, které zatím nefigurují na špičce, ale jež tvoří background české beatové scény. Soutěžního programu, který byl rozdělen na 5 večerů (I. kolo) a finále (II. kolo) se zúčastnilo 25 skupin. Tedy pěkná parta chlapců a kupodivu i dost muzikantů. Nejdřívě bych si všiml některých kapel, které se do finále nedostaly. Jako vůbec první zahájila skupina Garden Bady Dreams. Celkový dojem byl velice matný, instrumentace nevalná, snad jen pochválit L. Schwertnera za pár dobrých nápadů ve vlastních skladbách. Dále následovalo několik kapel, o kterých se nedá celkem mnoho říci. Večer zakončili hoši z Theatrs. Zvuk kytar byl tentokráte slušný, nicméně skupina ještě nestačila na repertoár ten Years After nebo Blue Cheer. Z druhého večera mne zaujala skupina B-side, která hraje spolu teprve od ledna 1969. Přes tuto krátkou dobu je kapela sehraná, chlapci hrají s chutí a zkrátka to „šlape“. Repertoár mají chytře sestaven a má jiskru.“
Komu připadá název posledně jmenované kapely povědomý, je na správné stopě. Ano, jedná se o skupinu, později známou pod názvem Orchestrion (viz můj rozhovor s Petrem Kocfeldou, Muzikus 2006/01), jejíž Bláznova ukolébavka se stala přes svůj zákaz téměř lidovou písní, familiérně nazývanou „Ovečka“. Pokračujme však ještě poznámkami k úrovni druhého kola: „Dobrý výkon podali chlapci ze skupiny The Rolls. Ačkoliv jejich repertoár byl dosti komerční, hráli s obrovskou chutí a jak se patří se odvázali. Je dlužno pochválit Z. Antoše jak za jeho vokál, tak i za jeho sportovní výkon. Trochu smůly měli Blue Devills. Byli vylosováni jako první, publikum ještě nechytlo a to se přenese i na celou kapelu. Bylo vidět, že sólový kytarista M. Vračko opravdu něco umí, ale kapele chyběl sound a tak to nevyšlo.“
A už jsme u „zlatého hřebu“ článku, který se v ten den, kdy se psala historie českého hudebního undergroundu, zřejmě nijak zlatý nejevil: „Celá přehlídka skončila horrorem - skupinou Plastic People of Universe. Něco vy stylu Psychedelic Sound. Nechyběli sice démonské převleky, ani šokující ohně, ale muzika se jaksi vytratila. Byla to jakási Pseudosymfonie, kterou chlapci vytvořili spojením několika skladeb z I. kola. Projev zpěváka byl silně ovlivněn Frankem Zappou. Po technické stránce kapela nemá výrazné slabiny a je zcela možné, že se vypracuje, což ji ze srdce přeji.“
Nakonec se podíváme, jak zhodnotila závěr přehlídky beatových skupin redakce časopisu: „Mezi kapelami, které se představily na letošním Beat Salonu a probojovaly až do finále, byla i skupina The Hayx. Kapela začala vznikat prakticky již před třemi lety, v současném složení však vystupuje od začátku dubna. Všichni členové skupiny studují - s výjimkou bubeníka, který je v učení. Kapela je velmi mladá, o čemž svědčí i průměrný věk 17 let. (Nejstaršímu je 18 let.) - Hayx se orientují převážně na vlastní skladby a skladby z dílny Juventusu. Zpívají výhradně česky. Zpěvákem, textařem, skladatelem a vedoucím Hayx je Ivan Hayek, jehož styl značně překvapil. Při rozdílení cen získal Ivan cenu „Talent beat Salonu“. Pochopitelně výkon kapely je zatím nesouměřitelný s našimi profi a poloprofesionálními skupinami pokud se týče technické úrovně hudebníků, aranžmá skladeb, instrumentace. Je nyní na Hayx, jak se s tímto problémem vyrovnají.“
Co myslíte, vyrovnali se? Nebo bylo nakonec všechno úplně jinak? Zeptáme se Yllase, až se zas někdy objeví v redakci. Almara ovšem na odhalení všech svých pokladů stále ještě čeká...
