4/2008

Editorial

  • Vykoukl jsem z okna a ejhle, vánice! V tu chvíli mi to došlo. Aprílové počasí si venku pěkně zuří a my zrovna šturmujeme s dubnovým číslem do tiskárny. A to jsem si tolik sliboval, že určitě letos pro vás nějakého toho aprílka připravíme, abyste to neměli tak jednoduché. Jenže minulý týden se konal každoroční veletrh ve Frankfurtu, ze kterého jsme se vrátili s ušoupanýma nohama. Petrovi odešel počítač do věčných lovišť, a ani desetiminutové přemlouvání, že apríla bude až za tři neděle, s ním nehnulo a čmoudil si klidně dál. Tak snad mě nenechá Ivan Ivanov ve štychu a aspoň v mGuidu na vás čeká nějaká podařená taškařice.

    Znáte ten pocit, kdy už jste vše zkontrolovali, všechno je hotové, a přesto někde vzadu se ozývá hlodající červíček pochybnosti, že se stejně něco nedopadne. Kdybyste věděli, kolikrát už přišel Muzikus z tiskárny a Jirka Křivka mi volá: "Hele, šéfe, už sis všiml na stráně 358, jak...?" V tu chvíli se na něj opravdu naštvu. Co naštvu, rozzuřím se úplně doběla. Probůh ne, na Jirku ne. Ale na šotka. Jo, tiskařský šotek žije, a ani počítače ho nevyřadily z ringu K.O. Spíše mu otevřely netušené možnosti. S nulami a jedničkami se dá užít takové srandy. Většinou se povede na jeho řádění přijít, protože Jirka na něj má čuch a volá někdy ještě dříve, než přijde funglový Muzikus ještě vonící tiskařskou barvou. Jak to Jirka dělá, nevím. Doufám tedy, že nejsou kámoši.

    Jsem si zcela jistý, že v tomhle čísle není žádný aprílový článek. A to proto, že nebylo možné a v lidských silách cokoli připravit. Ale znáte ten pocit, takový ten vzadu... šotkuuuu.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 31. 3. 2008

Články v tomto čísle