Čaues strejdo,
potřebuju se nutně poradid kůli jedný choulostivý vjecy. Moje dívka nemá ráda kytáry a já se s ní nechci rozejít. Ale sere mě děsně. Mynule mi zatloukla mím nejmylovanějším Stratocasterem hmoždingu do zdi! Že prej nemohla najíd kladivo, nána pitomá! To by sem jí tak věřil, dyž sem jí ho tejden před tím koupil, páč sy furd ztěžovala, že padá obraz. Je na něm její babka s dědou, jak tlačej motokáru do servyzu. Já nevim, proč zrovna motokáru. Namaloval to ňákej akademickej malíř, kerej bydlel u dědka v baráku. Vobčas maloval sousedům vobrazy, portréti děcek, psů, koček, králíků, morčad a tak. Ale to sem odbočil. Ten obraz mě taki sere, jen tak na vokraj! Ale to sem zase odbočil! Prostě wona sy kráwa nedá pokoj! Jenže já ji miluju, a to je průser! Kua, strejdo, nevíš jako starey rokáč, co mám dělat? Dyž ji kopnu do perdele, tak pude rovnou za našim bicmenem a sem v řiti. Páč von přefykne kde co. A furd se před ní vytahuje se struníkem, pičuz jeden. A že má na čynelech vyškrábaný čárki. Promiň, strejdo, že sem tag naštvanej, nezlop se za ty vírazy, ale fakt mi z toho jebe. Nespim, nežeru, jen chlastám, což je zas průser, páč dyš chlastám, nemůžu domu, páč vona mě dycky zamkne zevnitřka, a já pak spim w baráku pod schodama. Wčera na mě zase řvala, že esli budu doma brnkat na ty benža (vona těm kytarám řiká benža, koza), tak že se prej mám pakovat, a že mi to wšecko vyhází z wokna. A to je zas průser, páč bydlíme v desátym patře. Strejdo, poraď my, si jedinej ke komu se můžu vobrátit. Copak je necro-death-anal tag strašná muzika? Mám furd depku jako sviňa. Proč se jí moje hra na kytyru nelíbý? Děkan, čuz Robin.
Drahý synovče! Myslím, že na tom vůbec nejsi dobře. Já ti moc neporadím, protože mám téměř stejný životní příběh. S výjimkou toho, že nehraju necro-death-anal, ale funky-live-blues. Jenže ve výsledku je to prašť jako uhoď. Ženy ve skutečnosti na elektrické kytary žárlí, neboť je to v nich geneticky zakódováno. Proto je v řadách příslušnic něžného pohlaví tolik folkařek, které dostane do fáze plató jediný akord, vylouděný na jakýkoliv kus dřeva s ozvučným otvorem. A to nejlépe vousatým romantikem, co rád chodí pěšky. Což je další nesmysl, neboť ženy mají v sobě geneticky zakódovanou i potřebu využívat samohybná vozidla. Milostné úspěchy tankistů různých armád to dokazují jasně! Na začátku vztahu, tedy ve fázi tzv. chození, každá něžně vrká, že si vždycky přála mít kytaristu (saxofonistu, pozounistu, hráče na niněru - na nástroji nezáleží). Jakmile si ji ale nastěhuješ do bytu, je konec. Začne uklízet (pokud není slavnou herečkou), dělat inventuru a selekci potenciálních předmětů obchodu, jejichž hodnotu přepočítává na chybějící equipment (pračka, myčka nádobí, mixér, fén, vibrátor, miska pro psa, mravence, želvu atd.). V další fázi dochází k překvapení druhé strany, která se marně shání po jednom či více nástrojích. Odpovědí bývá smutně proslulé "uklidila jsem je", což obvykle nevěstí nic dobrého, neboť novým místem k uskladnění nástrojů bývá nejčastěji nejbližší zastavárna (v tom lepším případě) nebo kontejner (pokud v zastavárně seděl blb a odmítl Gibsona z roku 1954 vykoupit za hotové). V horším případě dochází k defenestraci nástrojového parku na chodník např. Rybalkovy ulice ve Vršovicích (místo a název čtvrti jsem zvolil zcela náhodně) a jeho následná, leč prakticky neproveditelná, zpětná kompletace pomocí nejrůznějších technik spojování materiálů (lepení, svařování atd.). Poslední fází bývá nastěhování tvého nejlepšího kamaráda nebo hlavního protagonisty souboru do tvé postele, s tím, že pro tebe v životě těžce trpící lásky už není místo. Jistě dál nemusím rozvádět, co ještě může následovat. Tedy můžu, a ty se taky budeš rozvádět, pokud jsi to nechal až tak daleko dojít! Takže sorry, starey rokáč si jde dát panáka, tak jsi mě svým pitomým dotazem rozhodil...
Tvůj Yllas
