Že vám tohle jméno nic neříká? Ani se nedivím. Já jsem ho poprvé slyšel před týdnem. Nicméně pokud chcete mít alespoň trochu přehled o tom, co se ve světové hudbě děje, měli byste se tohle jméno rychle naučit. Podle mne totiž v současné době neexistuje v basové kytaře zářivější mladý talent, než je tahle drobná blondýnka s andělskou tvářičkou z Austrálie.
Když se fanoušci přišli 28. července 2007 podívat do Chicaga na kytarový festival Erika Claptona Crossroads, pravděpodobně netušili, že se stanou svědky doslova historické události. To, že se na tomhle festivalu vystřídalo mnoho kytarových velikánů, legend či talentů (ať už samotný Eric Clapton, Buddy Guy, Derek Trucks, Johnny Winter, Albert Lee nebo John McLoughlin), by nebylo ani tak překvapivé. Naprostá bomba (dá-li se to tak říci) bylo vystoupení legendy a jednoho z nejoriginálnějších kytaristů všech dob - Jeffa Becka.
Jeho vystoupení bylo jako zjevení z jiné planety. Záda totiž Jeffovi kryli (a nejen coby doprovod, ale coby rovnocenní hudební partneři) Jason Rebello (Sting) na klávesy, Vinnie Colaiuta (Sting, Zappa a mnoho dalších) na bicí a na baskytaru mladý australský zázrak - Tal Wilkenfeld.
Suverenita, se kterou se vypořádala s vystoupením po boku tak slavných spoluhráčů, brala dech. Preciznost, cit pro groove, dynamické změny, vzrušující a originální basová sóla - to vše způsobovalo, že mnohým poklesla spodní čelist. Není divu, že se kritika předháněla v chvalozpěvech na její adresu.
Stůl pro jednu
Vzhledem k tomu, že se mi nepodařilo na internetu najít žádný podrobnější životopis, budeme se muset spokojit s biografií uvedenou na její domovské stránce.
Tal Wilkenfeld se narodila v Sydney v Austrálii roku 1986. V šestnácti, místo aby šla studovat střední školu, se rozhodla, že se chce stát profesionální muzikantkou a odstěhovala se přes oceán do Spojených států, nejprve do Los Angeles a později do New Yorku, kde žije dosud.
Zajímavostí na téhle slečně je, že se do Ameriky stěhovala coby kytaristka, a na baskytaru začala hrát teprve před necelými pěti lety. Sama k tomu poznamenává: "Mohla jsem popadnout jakýkoli hudební nástroj a byla jsem na něj schopná hned hrát, mohla jsem si sednout za bicí nebo za piáno a prostě jen začít. Ve chvíli kdy jsem poprvé uchopila baskytaru, tak jsem věděla,že tohle je můj nástroj. Bylo to něco jako: ,Jo, tohleto je ono. Už nechci nikdy hrát na kytaru. Tohle je vzrušující.0"
V počátcích jen jamovala a hrála po různých sessions, ale protože si vždycky šla za svým cílem, tak se neustále zlepšovala a učila, až si jí všimli i renomovaní muzikanti.
Hrála a jamovala s takovými osobnostmi jako Hiram Bullock, The Allman Brothers band, Russell Ferrante, Frank Gambale, Jeff "Tain" Watts, Susan Tedeschi, Derek Trucks a s mnoha dalšími.
Tal také zaujala výrobce basových kytar Sadowskyho, který jí nabídl exkluzivní smlouvu. Nejvíce používá jejich typ Vintage 4. V současné době ji také podporuje švédský výrobce basových aparátů a krabiček EBS.
V souvislosti s EBS je také dobré zmínit světový veletrh hudebních nástrojů NAMM Show, pořádaný každoročně v Anaheimu. Tal se tady objevila na stánku EBS a společně si zajamovala s Marcusem Millerem, excelentním basistou a rovněž exkluzivním hráčem EBS. Tenhle zážitek si můžeme dopřát i my prostřednictvím (jak jinak taky) www.youtube.com.
V roce 2006 se také zúčastnila baskytarového workshopu pořádaného časopisem Bass Player. Dalšími významnými basisty na téhle klinice byli Marcus Miller, Stanley Clark a Victor Wooten. Její workshop je k vidění taktéž na YouTube, společně s bubeníkem Chaun Hortonem (Macy Gray) a australským jazzovým kytaristou Benem Hauptmannem.
Minulý rok se Tal významně uvedla na světovou hudební scénu australským turné s kvartetem Chicka Corey. Její nadšení z této spolupráce nezná mezí, nesmírně si Corey váží a, podle vlastních slov, je u vytržení z toho, že s ním může hrát. Jak se k němu vlastně dostala? "V minulosti o mně už slyšel a hledal basistu, tak jsem mu poslala nějaké své nahrávky," říká Tal, "pak mi zavolal někdo z jeho lidí a říkal ,hele nechtěla by sis zahrát tyhle koncerty v Austrálii?` a já řekla jen něco jako ,Ano pane.`0ť Na turné kromě Chicka a Tal hráli také kytarista Frank Gamballe a bubeník Antonio Sanchez (Pat Metheny Group, Avishai Cohen, Michael Brecker a další).
K již zmiňované spolupráci s Jeff Beckem bych ještě dodal, že s ním Tal odjela minulý rok evropské turné, které zahrnovalo i hraní na některých prestižních jazzových a bluesových festivalech. Namátkou třeba Montreaux Jazz Festival, Nice Jazz Festival nebo Pistoia Blues Festival.
V květnu také odjela australské turné se svojí vlastní kapelou. Za bicími byl Vinnie Colaiuta a na klávesy hrál Geoffrey Keezer. Vzbudila zasloužený ohlas a vysloužila si vřelé ocenění svého talentu v The Sydney Morning Herald. Recenzent John Shand zvláště vyzdvihoval fenomenální lehkost, plynulé přecházení různorodým materiálem a atraktivní zvuk. Dále vyzdvihl vzájemné doplňování Tal s Vinniem při vytváření vzrušujících ozdobných rytmů a jejich společný puls pod oslnivými sóly Geoffrey Keezera. A nade vším připomínal, že Colaiuta a Keezer brali Tal nikoli jako nějaký mladý talentovaný zázrak, ale jako sobě rovného muzikanta.
Transformace
Co jsem nezmínil v předchozím odstavci, bylo to, že Tal na turné hrála skladby ze své desky nazvané Transformation. Deska vznikla v květnu 2006, během dvou dní, v New Yorku ve studiu Right Track. Tal si celou desku produkovala a aranžovala sama. Jedná se o docela specifickou fúzi jazzu a funku s náznaky latiny. Zní velmi moderně, přestože se hudebně opírá o tradiční jazzové kořeny. Z celé desky je cítit, že Tal nebere své spoluhráče jako doprovodnou kapelu, ale jako rovnocenné partnery, se kterými se prodírá houštím hudby a objevuje nové hudební rostliny a jejich oddenky.
Tal působí velmi sebevědomě a hraje s tak neuvěřitelnou lehkostí a suverenitou, že se člověk musí divit, kde se v tak křehké dívence bere tolik citu pro groove.
Úvod obstarává jazz-rocková improvizace BC, která vás strhne do víru dění, plná lichých taktů, rytmických fines, proplétajících se kláves, kytary a baskytary, doplněné bezchybně tepajícími bicími. Skladba postupně narůstá, přes basové a kytarové sólo, vždycky se vracející k prvotní melodické lince, až se k ní vrátí v Grand Finale.
Druhá Cosmic Joke, napsaná pro jejího hudebního učitele Waynea Krantze, takto kytaristy na této desce. Lehká fúzová skladba, kombinující jazz, funky a pop. Tal zde chvílemi připomíná Jaco Pastoria.
Velmi zajímavá Serendipity, začínající lehkou fúzí a po několika vteřinách se obracející k slapové melodii jako vystřižené od Marcuse Millera. Oatmeal Bandage, napsaná pro jejího kamaráda baskytaristu z The Allman Brothers Band, Oteil Burbridge, který si v téhle skladbě zahrál jednoduchou melodii hranou přes efekt Mutron. Všechny tyhle skladby ukazují na již vyzrálou schopnost Tal psát bez potíží v lichých rytmech, nesmírný cit pro melodii a pro groove.
Co mě ale na desce zaujalo nejvíce, byly balady. Nevzpomínám si, kdo to řekl, že schopnosti muzikanta se ukážou v pomalých skladbách, ale musím s tím naprosto souhlasit a Tal je toho živoucím důkazem. Ať již v Truth Be Told, kde se lehounká melodie střídá mezi prolínajícími se piánem Geoffrey Keezera a basou Tal, nebo v The River of Life, s velmi decentní melodickou linkou, přecházející zvolna až do téměř free jazzových improvizací, kterým vládne drtivý groove Tal a bubeníka Keith Carlocka a saxofon Seamuse Blakea.
Závěrečná, až téměř hymnická, autobiografická Table for One, začínající něžnou saxofonovou melodií, doplňovanou druhou melodickou linkou v podání baskytary. Zvolna přechází v klavírní melodii, znovu se navracející k původní melodické lince saxofonu, vplouvající do ještě klidnější pasáže, aby se otočila v basovou melodii, neustále se protkávající s klavírními přiznávkami a zvolna gradující, aby se v konečné fázi opět zklidnila a vrátila k prvotní melodii.
Po dlouhé době se mi stalo, že jsem po poslechu nějaké desky nenacházel slov, a když jsem je našel, tak to byly hymnické oslavné písně na adresu téhle mladé basistky a jejích spoluhráčů.
Závěr
Co dodat závěrem? Snad jen doufat, že se Tal Wilkenfeld někdy objeví i u nás a my si budeme moci naživo vychutnat její umění. Nedokážu si představit, jak bude hrát za deset let, když už v současnosti hraje tak, jak hraje. Jen čas ukáže, kam až se dá na basové kytaře dojít. Čas a Tal Wilkenfeld, nepochybně největší talent světové baskytarové scény.
Přestože Tal Wilkenfeld natočila svoji sólovou desku ve velmi mladém věku, není to ve světě jazzových basistů zase tak výjimečné. Jaco Pastorius vydal svou první desku Jaco v roce 1974, tedy ve svých třiadvaceti letech. Marcus Miller natočil svou eponymní prvotinu v pětadvaceti a Stanley Clark desku Children of Forever dokonce v jednadvaceti letech.
