Základy z hudební nauky v otázkách a odpovědích - Téma č. 12: Dějiny české hudby v kostce 12.1: klasická hudba (4. díl)

Tentokrát nás čeká národní obrození, tedy období zhruba do poloviny 19. století, ve kterém hudba, stejně jako např. poezie, na sílící tendence povznesení sebeurčení českého národa reaguje velmi rychle.

Jak to?

Protože za prvé se do hudby na základě masového příchodu venkovských muzikantů do měst infiltruje řada lidových prvků, které ji pak pro svou zpěvnost v kontextu s evropskou tvorbou činí osobitou, za druhé se muzika dostává díky zvyšující se popularitě veřejných koncertů do popředí zájmu veřejnosti a za třetí množství řadových hudebníků má tak možnost ukázat na svou přirozenou muzikálnost, zcela v intencích rčení: Co Čech, to muzikant.

Myslíte, že to platí i dnes?

To raději nechme stranou. Důležité je uvědomit si, že právě v tomto období začíná fungovat Nosticovo divadlo, dalším nepřehlédnutelným počinem je založení Pražské konzervatoře, symfonické orchestry se rozšiřují o další nástroje, klavír nahrazuje cembalo, vydávají se sborníky lidových písní upravovaných pro orchestrální přednes atd.

A skladatelé? Evropou tehdy vládl Mozart.

Nejen on, také například Beethoven a další, ale ani my jsme na tom nebyli špatně, naopak. Co třeba Jan Jakub Ryba...?

... a jeho Česká mše vánoční.

Ano, dále František Škroup...

... autor naší hymny.

Tak. Patří sem i Josef Mysliveček, hvězda italské operní scény, František Xaver Brixi, autor více než pěti set děl, Josef Fiala, virtuóz na cello a hoboj, Jan Křtitel Kuchař, významný propagátor Mozarta, a další a další.

Takže bylo na čem stavět.

Rozhodně. I proto jsme v následující éře světovou pověst svého muzikantství víc než potvrdili.