3/2009

Editorial

  • Zvuk kapely na koncertě a konec konců i ve studiu, ale třeba i ve zkušebně... bude vždy předmětem vášnivých debat. Je to vlastně sekundární věc, která není nositelem hudební myšlenky, ale přesto ji může zcela zásadně ovlivnit. A tak na zvukaře padá nelehký úkol. Vypořádat se s hudební myšlenkou muzikantů na pódiu tak, aby jejich snahu podpořil a nepodřezával jim větev, na které sedí. Neboť si tím podřezává i svoji vlastní. Většinou, když kapela špatně zní, lidé se otáčejí doprostřed sálu s udiveným kroucením hlavy mnohdy doprovázeným výmluvnými gesty. Bohužel většina z nich už neví, že onen muž za pultem je bezmocný jak právě vylíhlé koťátko. Existuje jeden článek řetězu, který bývá často opomíjen. Složí-li kapela novou písničku, každý si tam hraje, co slyší a co si myslí, že za jeho nástroj bude nejlepší. Často to bývá to, co nejvíce v dané době cvičí. A až z koncertů se postupně dozvídají, že mají špatný zvuk... Jenže. Už víte, kam mířím? Ano, aranžmá, v povědomí slovo spíše spojené s velkými orchestry či tělesy vážné hudby.

    Jenže fyzika se nedá okecat, když se dva nástroje pohybují ve stejném frekvenčním spektru, nejlépe v basovém, potkávají se zde disonantní intervaly, malá či velká sekunda bude opravdu maso, zvukaři stavěj se na hlavu... Velký buben se s basou potká spíše náhodou, hi-hatka zní stejně jako práskání pražců baskytary... Ruku na srdce, nikdo z nás není tak přesný rytmik, aby mohl poučovat ostatní, a když v kapele mají všichni hrát osminky, tak to nemá daleko ke koupelnovému efektu, a asi by se měl některý nástroj na ně vyprdnout.

    Aby člověk pochopil, že každý styl si prošel zkušenostmi předávanými z generace muzikantů na generaci, stačí se podívat na kapelu AC/DC. Střídmost, ale účelnost partů jednotlivých nástrojů, jejich propojení, barevnost a vedení jednotlivých hlasů krystalizuje již po mnoho let v kotli zvaném rock and roll.

    Společně s Ondřejem Jiráskem jsme pro vás připravili seriál, kde v dialogu se zvukaři bude aranžér odkrývat některá pravidla a zákonitosti pojmů aranžování. Určitě vám seriál Zoufalý aranžér nezaručí, že po jeho přečtení vám to bude znít jako z praku, ale doufám, že vás alespoň přivede na myšlenku, že ne vždy za všechno může zvukař :-)

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 2. 3. 2009

Články v tomto čísle