Německý elektrotechnik a akustik Friedrich Adolf Trautwein, zabývající se na berlínské Staatlich Akademische Hochschule für Musik výzkumem v oblasti hudby, zvuku a techniky, vytvořil na přelomu 20. a 30. let monofonní elektronický nástroj bez klaviatury ovládaný hmatníkem, zvaný trautonium. Jako zvukový generátor slouží oscilátor s doutnavkou, produkující signál s pilovým průběhem. Frekvence generovaných tónů se řídí změnou odporu nabíjejícího kondenzátor oscilátoru. Tento odpor je tvořen odporovým drátem umístěným nad vodorovným kovovým hmatníkem. Přitisknutím drátu k hmatníku se začne nabíjet kondenzátor, čímž je spuštěn oscilátor. Změnou místa stisku se mění činná délka odporového drátu, čímž se mění velikost připojeného odporu, a tím i frekvence generovaných tónů. Pro snazší orientaci jsou u hmatníku značky udávající výšky tónů. Rozsah je tři oktávy. Signál s pilovým průběhem, bohatý na vyšší harmonické složky, je filtrován v sadě filtrů ovládaných otočnými regulátory. Hlasitost se ovládá pedálem. Nevýhodou původní verze trautonia bylo, že náběh a doběh tónu byl velmi rychlý a nebylo jej možné ovlivňovat. Trautwein proto vybavil hmatník tlakovou citlivostí. To umožnilo silou stisku regulovat nasazení, průběh hlasitosti i doznění tónů.
Trautweinův nástroj zaujal Paula Hindemitha, v té době profesora na berlínské universitě. Ten s trautoniem seznámil své žáky, mezi nimiž byl také Oskar Sala, který se rychle stal virtuózním hráčem a začal s Trautweinem spolupracovat na zdokonalování nástroje. Schopným hráčem byl i Hindemith, který zkomponoval několik kratších skladeb pro tři trautonia, které zazněly na festivalu Neue Musik Berlin 1930 při prvním veřejném předvedení nástroje. Pro trautonium vznikly brzy další skladby a nástroj se začal objevovat na dalších koncertech.
Po úspěšných koncertech se firma Telefunken, jejíž doutnavky byly použity v nástrojích a která se podílela i na stavbě nástrojů, rozhodla zahájit sériovou výrobu trautonia určeného pro domácí hraní. Původní zapojení bylo modifikováno, doutnavkový oscilátor byl nahrazen stabilnějším generátorem s plynem plněnou triodou - thyratronem. Podle návrhu Saly a Trautweina bylo přidáno zařízení umožňující hru tónů s předem nastavenou výškou podobným způsobem jako při použití klaviatury. Nad hmatník byla rovnoběžně s odporovým drátem umístěna kolejnička s několika pohyblivými jazýčky. Stiskem jazýčku bylo možné přitisknout drát na předem zvolené místo na hmatníku a tím zahrát tón nastavené výšky. Nástroj měl dva formantové filtry, jeden se stupňovitou a druhý s plynulou regulací. Odhaduje se, že nástrojů nazývaných volkstrautonium bylo mezi lety 1933 a 1935 vyrobeno 100 až 300, ale prodalo se jich jen několik. Některé nástroje firma Telefunken rozdala, zbylé byly po čase rozebrány.
Oskar Sala, který se od počátku 30. let věnoval hře na trautonium i zdokonalování jeho konstrukce, brzy začal upravovat také své vlastní trautonium a rozšiřovat jeho zvukové možnosti. V polovině 30. let přidal druhý hmatník, doplnil přepínače pro transpozici a nástroj rovněž vybavil pohyblivými jazýčky umožňujícími hru tónů s nastavenou výškou. Nové dvojhlasé rundfunktrautonium pro studio německého rozhlasu bylo s pomocí firmy Telefunken dokončeno v roce 1938. V té době již Sala pracoval na návrhu další verze, vhodnější pro koncertní použití. Snadno transportovatelné konzerttrautonium bylo dokončeno v roce 1940.
Ve stavbě a zdokonalování nástrojů pokračoval Sala po skončení II. světové války. V té době se již Trautwein dalšího vývoje trautonia neúčastnil. Na konci 40. let začal Sala pracovat na konstrukci quartett-trautonia - nástroje s dvěma páry dvojitých hmatníků, který by při obsluze větším počtem hráčů dovolil čtyřhlasou hru. Nástroj se však nepodařilo dokončit a v roce 1957 byl jeho vývoj zastaven.
Kolem roku 1950 dokončil Sala první verzi mixturtrautonia s možností přidávat ke generovaným tónům až čtyři subharmonické složky. Doplnil také další filtry, generátor šumu a generátor obálky, označovaný jako Schlagwerk. Mixturtrautonium umožňuje plynulé nastavení zvukových barev i rychlé přepínání nastavených kombinací. Svůj nástroj Sala průběžně upravoval a zdokonaloval dalších 50 let.
V roce 1988 postavili Dietmar Rudolph, Hans-Jörg Borowicz a Helmut Zahn z berlínské Fachhochschule der Deutschen Bundespost digitalizovanou verzi mixturtrautonia. Jejich nástroj používal Oskar Sala až do své smrti. Svou verzi mixturtrautonia vyrábí v současnosti německá firma Doepfer Musikelektronik Dietera Doepfera.
Podrobné informace o trautoniu najdete v druhém dílu knihy Elektrofony. Ukázky si můžete prohlédnout na uvnitr.cz.
