Listujíce v učebnicích instrumentace kroutíte hlavou: že tyhle poučky už dávno neplatí? V době zesilovačů a samplů lze přeci spojit jakýkoliv nástroj s jiným! Jak to ale udělat, aby co nejlépe zněly?
Napoví vám nový seriál. Střetnou se v něm vždy aranžér a zvukař. Aranžér vysvětlí, k čemu slouží které barvy a rejstříky nástrojů, jak je kombinovat. Zvukař doplní zkušenosti o správném snímání instrumentů, jejich čitelném nazvučení i o tom, co dělat, aby mix hrál přesně podle vašich představ.
Bicí souprava
Malý bubínek s pestrou paletou úderů
Aranžér
Malý bubínek (MB) nabízí aranžérovi pestrou paletu zvuků. Barva závisí na jakosti paliček – tvrdé vybudí ostrý tón, měkké tón hebčí – záleží i na místě, kam paličky udeří – správně do cca 1/4 od okraje, kde se generuje větší počet kmitů, a proto i plnější tón. Naopak při směrování hlavičky paličky na střed zazní tón tupější. Záleží samozřejmě na tom, jak jsou spodní a horní blána naladěné a zda jsou nebo nejsou utlumené. Důležitou funkci hraje struník – šumí dle toho, jak jej napneme a přimkneme ke spodní bláně.
Pravidlo: Pokud vyžadujeme neutrální zvuk bez přítomnosti tónu, žádejme utlumení horní blány a silný šum struníku. Takový zvuk je typický pro majstrštiky bubeníků – vír, přírazy či skupinky (obr. Víry).
Pokud žádáme zvuk s přítomností tónové složky, blánu netlumme a struník co nejvíce omezme. Takový zvuk se bude hodit na dlouhé noty do pomalejších skladeb. Můžeme využít i rimshot, kdy se palička dotkne špičkou blány a tělem ráfku. Rozezní jej kovovějším zazvoněním.
Zvukař
Jak MB natáčet?
Horní blána
Platí, že na hlasité hraní používáme dynamický mikrofon (například Shure SM–57), na tišší hraní (špejlemi nebo metličkami) vybíráme ze dvou možností. Mikrofonem dynamickým získáme menší přeslechy hi-hat (HH) a činelů, přičemž barva MB nebude tak tučná. Při použití mikrofonu kondenzátorového (například AKG 414) bude témbr sytý, je ovšem třeba počítat s přeslechy silnějšími.
Dynamický mikrofon zaměříme na střed MB. Umísťujeme jej zhruba pět centimetrů nad ráfek, čím blíže je ke středu blány, tím bude zvuk tupější a měkčí. Postavíme-li jej mimo prostor nad blánou, snímáme zvuk těla a ráfku, a tím je barva ostřejší. Kondenzátorový mikrofon pokládáme zpravidla od MB dále než dynamický, cca 8–10 cm nad ráfek, zaměříme opět na střed blány. Velmi častá je poloha mimo prostor nad blanou, kdy požadujeme zvuk MB jako celku.
Spodní blána
Používají se opět oba typy mikrofonů – dynamický stavíme blíž ke spodní bláně, směřujeme šikmo na střed ve vzdálenosti asi 15–18 cm. Častěji používaný mikrofon kondenzátorový směřujeme na střed ve vzdálenosti, asi tak 15–20 cm. V obou případech je často nutné obrátit fázi na předzesilovači.
Tip: Doporučuji obrácení fáze zapnout-vypnout a vybrat si lepší variantu (jsou-li totiž mikrofony ve fázi, můžeme získat tučnější barvu).
Dozvuk, frekvence
Typické rezonanční pásmo MB se pohybuje kolem 200–250 Hz, u hlubokých MB může ležet i o chlup níže. V tomto pásmu a v jeho dvojnásobku se nachází vlastní dozvuk (tón) MB. Dozvuk není vždy věc nežádoucí, můžeme jej totiž řešit až při mixu použitím gate efektu. Během natáčení výborně dozvuk eliminuje tzv. mezikruží, jež je vyrobeno z materiálu jako blána.
Ostrost MB záleží hodně na žánru a vkusu. Velmi často je však potřeba zjasnit MB ve vyšších frekvencích (nad 10 kHz). Průraznost MB, zvláště je-li potřeba MB prosadit přes elektrické kytary, změníme přitavením frekvencí někde mezi 2,5–5 kHz; v obou případech je však potřeba dát si pozor, jak se mění zvuk HH.
Velký buben tvrdí muziku
Aranžér
Velký buben (VB) obvykle zvýrazňuje těžké doby (1. a 3.). Rozezní jej šlapka a záleží rovněž na tom, zda je blána podladěná, tehdy vydává typické mlasknutí doprovázené hlubším hukotem, nebo silně napjatá, kdy půjde o jasnější, kratší ale i méně hutný zvuk. Svou roli hraje přední blána a otvor v ní – hlavně kvůli způsobu snímání mikrofonem.
Pozor: V případě, že má zvukař v úmyslu gejtovat malý bubínek, je pravděpodobné, že bude-li velký buben zařezávat s malým (hrát na stejných dobách), jeho signál bude nežádoucím způsobem prolézat do signálu malého bubínku. Vyhneme se tomu tak, že u těchto nástroje vyrušíme unisona (obr. Překrývání).
Zvukař
Jak snímat VB?
Je-li v přední bláně otvor, lze umístit dynamický mikrofon (typický AKG D122) ve vodorovné linii do jeho prostředku, ve svislé potom v úrovni přední blány. Musí být nasměrován kolmo k bláně zadní. Takto dosáhneme tučnější, dřevitějsí zvuk VB, vnímáme více jeho objem. Protáhneme-li mikrofon dírou dovnitř do VB a dáme blíže k zadní bláně(opět kolmo a spíše mírně ke korpusu), získáme zvuk méně objemný, zato konkrétnější. Není-li v přední bláně díra, mikrofon je vhodné umístit před plnou přední blánu asi ve vzdálenosti 5–10 cm, 8–15 cm od ráfku. Zachytíme tak i témbr korpusu. V obou případech (s otvorem i bez) je možné při nahrávání použít dodatečný kondenzátorový mikrofon, který bude snímat VB jako celek z větší vzdálenosti. Postavíme jej zhruba 50–80 cm před VB do výšky cca půl metru nad podlahu. Opět musíme rozhodnout, není-li třeba přepnout fázi.
Dozvuk, frekvence
VB má zpravidla dozvuk delší, než je přání hráče nebo aranžéra. Proto zvukař požaduje tlumení. A často se pak stává, že bubeník tlumení přežene. Začněme raději jemným dotekem tlumicího materiálu na přední bláně a postupně kontaktní plochu zvětšujme. V momentě, kdy je to příliš, skončeme a vraťme se o kus zpět. VB může totiž přetlumením v okamžiku „umřít“ a ztratit attack. Objem VB tvoří frekvence 120–150 Hz a nižší, ve frekvencích od 150 do 450 Hz VB více hučí. Průraznost hledejme v pásmu 2–5 kHz, jež je typické pro VB v koexistenci s elektrickou kytarou. Velmi často je třeba mírně přidat frekvence nad 6–10 kHz, ve kterých vnímáme něco jako „cvaknutí“ VB.
Dvojšlapka, pozor, nezahlťme prostor!
Aranžér
V určitých žánrech našla využití i tzv. dvojšlapka, kdy můžeme hrát oběma nohama hustější struktůru na jeden buben nebo i na dva. Při komponování nebo vlastní hře si uvědomme, že plné šestnáctiny či dvaatřicetiny se posluchači brzy přejí, neposkytují mu novou informaci. Snažme se proto třebas hustější velký buben zajímavě propauzovat (obr. Dvojšlapka).
Zvukař
Snímání je stejné jako u šlapky jednoduché. Většinou je třeba menšího dozvuku, proto oba VB více tlumíme a nezvýrazňujeme spodní frekvence (pod 250 Hz).
Funkce „hajhetky“ v beatu
Aranžér
Základním pilířem v repertoáru bicí soupravy je tzv. beat, kdy jedna z jeho variant může znít (jako na obr. Beat).
Ukažme si, jakou roli může hrát tzv. „hajhetka“ (hi-hat – HH). Jestliže bude po celou dobu zavřená, rytmus bude znít vyrovnaně, rovnoměrně. Když ji bude bubeník otvírat a tak usykávat tam, kde hraje i velký buben, zvýrazní těžké doby. Pokud bude hajhetka usykávat s malým bubínkem, zvýrazní synkopicky lehké 2. a 4. dobu (obr. Hi-hat).
Pravidlo: všechny tyto varianty, kdy je HH otevřena vždy jen na zlomek času, se dobře hodí k dalším nástrojům jako nerušivý rytmický doprovod.
Pokud budeme od bubeníka vyžadovat HH permanentně otevřenou (v osminách či šestnáctinách) a přidá-li k tomu činel navíc crash hraný přes okraj, počítejme, že zahustíme zvukové spektrum tak, že můžeme zamaskovat nejen část vlastních bicích, ale především jiné důležité nástroje.
Řešení: Naplno otevřená hi-hat a crash činel se hodí na místa, kde chceme vytvořit hlukovou clonu – vytvořit dojem zvukové masy.
Zvukař
Jak HH snímat?
Nahrává se zpravidla kondenzátorovým mikrofonem (typicky tužkou AKG 451), položenou asi deset centimetrů kolmo přibližně napůl mezi střed a okraj HH. Pokud je HH otevřená příliš, prolézá do mikrofonu na MB. Potom je třeba zvětšit vzdálenost mezi MB a HH nebo použít směrovější typ mikrofonu a zaměřit jej mimo HH. Můžeme použít i tišší HH (činely), hlasitější MB nebo si vyrobit stínění mikrofonu na MB.
Panorama
Většinou se setkáváme s nahrávkami, kde je HH buď mírně na levé nebo pravé straně. V závislosti na tom bývají směrovány i další bicí nástroje. Stereo báze bývá obecně širší u nahrávek s řidší instrumentací. Naopak u nahrávek s plnou aranží bývá rozložení bubnů do sterea užší.
Přechody sunou muziku dopředu
Aranžér
Nakonec se zastavme u přechodů – tom tomů (TT). Pro ukázku zvolíme dva typy. Jednoduché osminové přechody, ať již propauzované nebo nepropauzované, půjdou velmi dobře nazvučit – nepolezou do nich jiné přeslechové signály (HH, ale hlavně VB). Protože nejsou zbytečně zahuštěné, můžeme na ně naroubovat i delší dozvuk včetně jiných efektů (obr. Jednoduchý přechod).
Naopak u přechodů hustých, navíc s podehráváním HH či dokonce VB, nebude efektování už tak zcela jednoznačné. Neskýtají pro podobné operace příliš volného spektra (obr. Komplikovanější přechod).
Zvukař
Jak TT snímat?
Používají se mikrofony dynamické (například Sennheiser MD 421), situované asi 3–5 cm nad okrajem, zamířené na střed či bližší kraj. U hraní jemnějšího lze podobně jako u MB použít mikrofon kondenzátorový, snímající ze vzdálenosti 12–20 cm.
Příště prosvištíme:
činely, ambientní bicí soupravu a perkuse.
