Villamarie - Nahrávací studio, které hledá talenty

Míťa Denčev-Vontambel je hudební producent, hudební režisér a hudební skladatel. Pro realizaci své hudby postavil několik různých studií, která se vždy stěhovala s ním za novým bydlištěm. Nyní stojí jeho studio kousek za Českými Budějovicemi.

Napsal hudbu například k TV seriálu Černí baroni (2004), TV filmu Požírač medvědů (1996), dokumentárnímu seriálu Vylodění (2004), hudbu k defilé sportovců na olympiádě v Athénách (2004), TV seriál Alma (2006), ale také napsal řadu znělek, hudbu k reklamním spotům a jingly pro zákazníky ze zahraničí i hudbu k divadelním incenacím.

Práce s virtuálními nástroji

Míťa Denčev-Vontambel začal velice brzy pracovat s hardwarovými syntezátory a samplery, které používal až do konce 90. let. V roce 2002, kdy psal hudbu k již zmíněnému seriálu Černí baroni, definitivně přesedlal na práci s počítačem a virtuálními nástroji. Hudba k Černým baronům vznikla kompletně celá v softwaru Cubase VST a Reason 2. „Tehdy přišel Reason, to bylo vysvobození. Měl jsem propojené dva macy, protože tehdy ty počítače ještě nebyly tak výkonné. Měl jsem dvě G4 a na ty jsem to synchronizoval. Jeden mac jsem používal jenom jako sampler a to jsem potom přetáčel do druhého; buď do Peaku nebo Cubase, to už si nepamatuju.“ Tak se ve studiu Villamarie nastartovalo zaměření na softwarové nástroje, které dnes Míťa Denčev-Vontambel zásadně preferuje před nástroji hardwarovými. „Já nesnáším dráty, takže ty musí být schované.“

Dodnes jdou ještě stále světem hlasy, že software přece jenom nemá takový zvuk jako hardware (Osobně s tím nemohu souhlasit, protože dnešní syntezátory jsou vlastně také jen počítače a záleží především na kvalitě použitých vzorků, typu syntézy a D/A převodnících, které v počítači nemusí být o nic horší než v nástroji hardwarovém; pozn. autora). Co si o tom myslí Míťa Denčev-Vontambel? „S virtuálními nástroji není problém, jestliže je to úplně užitková muzika. Třeba u dokumentů je to tak, že hudba je až ve třetím zvukovém plánu. Ale samozřejmě když jde o znělku k pořadu, potom se to buď točí s příslušným orchestrem, a nebo se využívá overdubing tak, že se sóla nahrávají příslušným akustickým nástrojem živě. Samozřejmě zpěvy jsou vždy živé. A sbory si dělám sám. To mě baví. Přese mne jdou ještě mužské a ženské hlasy, tak tři až čtyři, ale to mě opravdu baví nahrávat a měnit ty hlasy. U toho relaxuji. A ty sólové dotáčky pak řeším taky tady ve studiu.

Akustické řešení studia

Z důvodu živého dotáčení akustickcých nástrojů bylo potřeba vybudovt akusticky vhodnou místnost. Vzhledem k tomu, že to prostory umožňovaly, vznikly rovnou dvě nahrávací místnosti. Jedna větší a jedna malinká, vhodná tak pro zpěváka. Akustika místnosti byla přímo na míru danému prostoru řešena specializovanou firmou, jejíž zaměstnanci vše spočítali, připravili a vybudovali. Ke stropu jsou například pověšeny válce s drátěným základem, který je potažen pohltivým materiálem, čímž se vyřešilo hodně problémů s odrazy od stropu. Zadání bylo takové, aby byla místnost hodně tlumená. „Já se přikláním k tomu vytlumit místnost úplně, protože dnes už prostor můžu kdykoliv později bez problémů přidat. Ale jsme tu dva režiséři a máme na to jiný názor. Takže třeba při nahrávání vážné muziky se saxofonovým kvartetem dal kolega nahoru ještě overheady, aby byla místnost znát. Já už bych to nedělal. Podle mně už je to zbytečné, protože stejně pak ještě dodáváme nějaký prostor. Takže potom je prostor ještě nad prostorem.“ I druhá - menší - místnost je akusticky řešena přímo na míru, ačkoliv hlavní důraz byl kladen na větší nahrávací místnost, do které se pohodlně vejdou dva až tři muzikanti.

Akustické řešení se pochopitelně dotklo i režie. I ta byla řešena firmou přímo na míru. Čelní stěna je ze zvukově pohltivého materiálu a dotlumená je i zádová stěna, takže režie je celkově také docela hodně tlumená. „Pokud pak míchám, tak už s tím musím počítat, abych neměl moc prostoru v nahrávce. Je to ale lepší, než aby se ozývalo něco, co v té nahrávce není. A člověk už zná, jak se chovají reproduktory i místnost. A také porovnáním člověk získá zkušenost, jak ta nahrávka ve výsledku zní.“ Reproduktory jsou zavěšeny na popruzích, takže se vibrace z nich v žádném případě nepřenáší přímo na žádnou stěnu nebo desku, kde by pak mohly rezonovat.

O chod studia se starají tři zvukaři. Všichni tři rozumí všem odvětvím ve zvukařské profesi, ale přesto, pokud to jde, práci si mezi sebe dělí. „Týmová práce je v něčem výborná. Člověk má okamžitě více názorů na nahrávku a může ji případně rychle upravit. Jindy ale zase potřebuji být sám. Při tvorbě jsem tady absolutně sám, to bych tady nikoho ani mít nemohl.“ Časem by se mělo studio v počtu zvukařů ještě rozšířit.

Do čeho se točí akusticky

Mezi mikrofony samozřejmě nemůže chybět klasika v podobě neumannů série U. Ale kromě nich má studio ve svém arzenálu čtveřici mikrofonů Rchar4de Classic II, čtveřici Rchar4de K2 a AKG C414 B-XLII. „Já teď zkouším Rchar4de. Potom mám samozřejmě neumanny, to je špička. Nechci nikoho naštvat, ale myslím si, že Rchar4de dosahuje kvality neumannů. Rozhodně to je použitelné a rozdíl v ceně je padesát procent. Pro začínající muzikanty, kteří si pořizují studio, koupit mikrofon za sedmdesát či osmdesát tisíc, to je pro ně smrtelné. Pak už není na nic. Ale mohou v klidu začít na lampovém mikrofonu; já preferuji lampové; mohou začít na Rchar4de K2. Točím digitálně, ale ta lampa je ve zvuku slyšet.“ Signál směřuje do mixážního pultu TL Audio M4-24, který pojme až dvacet čtyři analogových vstupů. Za pultem jsou převodníky R.M.E. ADI-8 DS, zvuková karta R.M.E. Fireface 800 a vše se točí do Cubase v Mac Pro 2 x 3,0 GHz Quad Core Intel Xeon.

Budoucnost, hledání talentů

Vize je taková, že by do studia mohly proudit mladé kapely, ale i zvukaři. Chtějí hledat nové talenty mezi autory a pomoci jim nahrát a vyprodukovat plnohodnotné CD. I když do studia přijdou třeba jen se čtyřmi nebo pěti písničkami, s hudebními motivy nebo demo nahrávkou, která je nahraná pouze s kytarou nebo klavírem. Uplatní se tady i začínající zvukaři v režii. „Kapely dnes zatím nedávají moc důraz na mastering, ale přitom je to hodně důležité. A my jim tady ten mastering můžeme udělat.“ Plány jsou ale i na to, že by v centru Českých Budějovic vzniklo velké studio s nahrávací místností kolem okolo dvou set metrů čtverečních plochy.

Světem dnes hýbe internet. Kdokoliv může být ve spojení s kýmkoliv, a to kdykoliv. Není ani už problém posílat internetem větší soubory. Proto začal ve studiu Villamarie fungovat řekněme internetový mastering, který může využít kdokoliv (kapela, skladatel s vlastní nahrávkou...), aniž by se sám musel zdržovat cestou do studia. Stačí přes webový formulář studia Villamarie poslat svou nahrávku. Ve studiu vytvoří mastering a pošlou zadavateli zpět ukázku ke schválení nebo případným připomínkám. Jakmile je master zadavatelem schválený, obdrží zpět kompletní zmasterovanou nahrávku v plné kvalitě. Pochopitelně i platba se provádí prostřednictvím internetových platebních karet, takže zadavatel opravdu nikam nemusí.

Jaké jsou sny Míti Denčeva - Vontambel? „Mě na muzice baví, když mám výjimečně volnou ruku v tvorbě. Když začnu a sám nevím, jak to skončí. Je to taková odměna za to, že člověk dělá služebnou práci. Do svých padesáti let jsem neměl čas vydat vlastní CD, takže těch plánů a snů je obrovská spousta. Jedím z nich je mít k dispozici velké studio a v něm si plnit své hudební sny a plány. Ale hlavně mě teď zajímá producentská práce, hledání talentů - práce s nimi i se zkušenými muzikanty... neb hudba a její tvorba je velké a úžasné dobrodružství... Tak.“

Věta, která mě jakožto autora hudby při rozhovoru s Míťou Denčevem-Vontambelem velice zasáhla (ve smyslu smutné, ale hluboké pravdy), zní: „Muzika dnes už sama o sobě je jakýsi podklad. Podklad k životu, k filmům...“