3/2005

Editorial

  • Bývaly doby, kdy jsem hrál i v pěti kapelách současně. Ale jak jsem postupem času lenivěl, smrsklo se to na jednu. Jenže člověku to nedá - když přišla nabídka, neřekl jsem ne. Ihned následoval obvyklý kolotoč rozkopírování

    písniček, termíny zkoušek..., co je však příjemnější, i termíny kšeftů. Hned se radostněji usedá večer (dnes již) ke kompu za účelem nabušení harmonií a písničkových forem do hlavy. Seznam, který jsem tentokrát vyfasoval, by se dal označit "sevntýs".

    Jistě jste pochopili, že se nejedná o kapelu s uměleckými ambicemi, ale spíše o "cover band (označení "kapela, která hraje převzaté věci" se mi opravdu zdá krkolomné). Při stahování se mi začala hlavou

    honit otázka, proč mě to baví? Vždyť je to jen kopírování, mnohdy muzikanty i velmi zavrhované. A jak se mi to rozleželo v hlavě, napadlo mě, že výběr těchto písniček spojuje jejich schopnost vrýt se do paměti. Vůbec při

    tom nezáleží na zvuku studia či nahrávky, instrumentální proaranžovanosti a virtuozitě hráčů. Myslím, že si každý muzikant musí projít obdobími, kdy po dalším kroku zvládnutí svého nástroje se pokusí začít pracovat tvůrčím

    způsobem. Pak zákonitě musí stát před otázkou, jestli to, co stvořil, opravdu stojí za to. Osvědčený způsob prověření časem zde nelze bohužel moc použít. Občas sedávám v porotách, poslouchám demáče kapel nebo nové desky a vždy se snažím objevit právě ono

    nedefinované, co provází muzikantský nápad, jenž někdy může být schován ve špatných aranžmá a provedení, nebo je naservírován jako na talíři. Někdy se v hlavě mihne hlasité - proč to vzniklo? A jindy zase

    - joooo to je ono, ale nikdy nevím, kde se to vzalo. Často si říkám, jak je možné, že člověk dokáže poznat, že muzika někoho jiného je dobrá, ale při hodnocení vlastních výtvorů to nefunguje. Někdy bych dokonce řekl, že jde o "mírnou" ztrátu soudnosti.

    Jindy zase vůbec nechápu, jak je možné na něco tak jednoduchého a dokonalého přijít. Teď by asi mělo přijít nějaké moudro, jak na to. Ale to nejde, protože neexistuje... Každý to musí najít sám v sobě. Možná se ptáte, jak to souvisí s těmi cover verzemi.

    Někdy je možná lepší pobavit lidi dobře zahranou muzikou někoho jiného, než tlačit na pilu ve jménu umění.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 8. 3. 2005

Články v tomto čísle