Když první zvrácený kytarista přišel na to, že za a) bude "za ultrahustého, podladěného frajera", na což pravděpodobně sbalí víc holek, nebo b) že tomu jeho ubohému, škrtícímu se frontmanovi lze již pomoci pouze posazením skladeb níže; přesně v tom okamžiku prvního povolení strun objevil nepříjemný úkaz: kýžený tón se po tomto zásahu nedá zas tak snadno z jeho normální kytary vymáčknout. Ono totiž při podladění dojde k tomu, že struny se jaksi prověsí, jejich kmity začínají být málem ke spatření okem, což celé není zrovna vhodný start na cestě k dosažení perfektního zvuku.
Avšak jednoduchá aplikace fyziky se zapojením zdravého rozumu a analýzy prostého faktu, že prodloužím-li strunu, musím pro stejně vysoký (no, v našem případě nízký...) tón kmitající strunu poněkud více našponovat, dovedla konstruktéry k tomu, že se některým kytarám poměrně jednoduše prodloužily menzury a podladěné tóny se opět radostně rozezněly. A to je i případ právě pitvaného subjektu.
Design a konstrukce
Kytara vypadá trošku jako SGéčko od Gibsonu, poté co se srazilo s pořádně velkým zvířetem asi tak ve 150km rychlosti, čehož následkem se mu tak trošku "hnula kastle". Ovšem i přesto všechno vypadá pěkně a na sexy saténově-matném černém laku nezůstal po "incidentu" ani škrábanec.
Samotné tělo kytary je vyrobeno z mahagonu, lepený javorovo-palisandrový krk má štíhlý a dlouhý jako baletka. To je ostatně to, co zejména činí tuto kytaru zajímavou; její menzura se oproti standardním kytarám s jejich 25,5 palci protáhla na celých 27 palců. Co se týká elektrického osazení, tahle baritonka je dvouhumbuckerová, s aktivními snímači EMG-81 a klasickými doplňky jakými jsou volume, tónová clona a trojpolohový přepínač. Struny jsou na těle ukotveny v pevné kobylce typu Tune-o-Matic, opět hodně podobné Gibsonu, a na opačném konci namotány na miniaturní mechaniky Grover.
Nultý pražec. Nultý pražec je druhý speciální prvek na tomhle stroji, tentokrát určený na pomoc s laděním; nejvyšší a nejnižší struny mají na pražci oproti prostředním ještě další vybrání směrem k hlavě nástroje, struny jsou tedy vlastně delší a kompenzují tak obvyklé problémy v souhře prázdných a stisknutých strun, zejména v 1. a 2. poloze. Zadní část kytary je jednoduchá: jinak intaktní povrch narušují dva kryty, pod šrouby je jednak přístup k elektronice, jednak k baterce napájející aktivní snímače.
Zvuk pocity
Na tuhle kytaru se prostě dobře hraje; nikde nic nevyčnívá, o nic se nepořežete a saténový lak je opravdu příjemný pod rukou. Aktivní elektrika se, pravda, chová trošku jinak než pasivní snímače, ale zase pravděpodobně díky ní kytara hraje a překvapivě artikuluje na basových strunách i při použití snímače u krku a při velkém zkreslení. Výstupní napětí a proud snímačů je dostatečně vysoké na to, aby probralo i jinak lenivé a zesilovače neochotné jíti do zkreslení, přičemž sustainu je tady opravdu dost a dost. Musím říci, že osobně mne příliš nebaví zvuk EMG-81, který se mi zdá všeobecně takový nabroušený, takže v této jediné věci vidím prostor k experimentování a hrátkám s osazením jinak povedené kytary... EMG-85 by mohlo být ono, ale kdo ví. Co se týká tónové clony, její protočení znamená opravdu a pouze změnu charakteru zvuku, který na rozdíl od pasivního osazení nespadne nikam dolů. Takže super!
Když jsem testoval různé způsoby, kterými bych se mohl vrátit ke hraní na šestistrunce, nasadil jsem nejprve drop ladění, pak i klasické sedmičkové osazení (vrchní přebývající strunu jsem prostě vyhodil) a kytara snesla tohle všechno bez protestů. Jen se mi opět potvrdilo, že čím nižší ladění, tím tlustší struny je lépe natahovat. A když zaparazituju na know-how jedné dámy z televize, co má svou vlastní show s rybičkama, tady je má rada na závěr: "Nebojte se naspodu mít 0,70." *
* 0,70 - tloušťka struny
Info:
ESP LTD VB-400 je barytonová kytara s aktivními snímači. Její cena je 27 500 Kč.
Plus:
pevnost zvuku při podladění
dokonalé řemeslné zpracování
Mínus:
nenašel jsem nic (!!!) pokud nepočítám svůj subjektivní názor na EMG-81
