V minulém díle jsme si tento styl charakterizovali, uvedli jsme si jeho kořeny a zrod, zhodnotili jsme úlohu období proto-punku a v tabulce jsme si zpřehlednili vývoj kapel a osobností tohoto žánru. Dnes nás tedy čeká vlastní punková exploze, její nástupnické trendy včetně výrazných scén a samozřejmě i tabulka přehledu vývoje punku se signálními alby. najdete zde i obvyklou důležitou přílohu, sumarizující statistiku nejčastějších sestav těchto skupin.
Klasický punk poloviny 70. let - Rovnou na vrchol!
V Anglii se smršť přihnala v podobě Sex Pistols, kteří si velmi rychle podmanili davy fanoušků nejdříve v předměstských a posléze ve stále větších a profláklejších klubech včetně těch, kde by se před rokem 1976 ani neuvažovalo o tom pustit na pódium partu zcela bezprostředních, různě politých, otrhaně oblečených, spínacími špendlíky, svěracími kazajkami a obojky přikrášlených muzikantů a jejich neméně divoké, skákající, všeodmítající a celou stávající, sociální i kulturní situací zcela vytočené publikum. Nástup Sex Pistols nezažehl, jen spustil, odblokoval lavinu událostí, které se projevily nejen v hudbě a v dalších uměleckých směrech, ale zasáhly i poklidnou, očima punkerů zkostnatělou a přežitou, společnost. Anarchy, Chaos, No Future, to bylo několik z mála hesel, na která tehdejší šokovaná společnost užasle poukazovala při sledování rozsáhlých projevů vandalství a neúcty k Anglii samé.
Jenže brzy se ukázalo, že nejde pouze o hnutí, které neguje všechno kolem sebe, ale drsně odhaluje ty tváře společnosti, před kterými se obecně zavíraly oči. Než ovšem dochází k tomuto vývinu, na scénu se derou další kapely, více či méně ovlivněné Sex Pistols. Přicházejí technicky i z hlediska skladby stále vyzrálejší Stranglers s určujícím zvukem kláves, nedocenění, velmi syroví Vibrators, nestálí Slaughter and the Dogs, patří sem i Adverts, kteří se svou skladbou Gary Gilmore's Eyes'pronikli do Top 20 (později rozšířili svou sestavu o klávesy).
O rok později se objevují další skupiny, z nichž nejvýznamnější jsou Damned. Ti na sebe upozorňují nejen svými agresivními pódiovými excesy, ale zejména výborným uvedením na dnes již kultovním festivalu v londýnském klubu 100 v září roku 1976, kde hráli po boku Sex Pistols.
V USA byla, jak už jsme říkali, situace přece jenom jiná. Jako první na sebe upozorňují Ramones, jejichž syntéza syrovosti, rychlých riffů, zapamatovatelných popěvků a některých hudebních směrů z počátků 60. let slaví úspěchy a definují tak začátek 2. éry tzv. newyorské scény, která se stejně jako Londýn stává jedním z center punkového hnutí ve Státech.
Dalším ohniskem je Los Angeles. Ve srovnání s Londýnem či New Yorkem (včetně proto-punku) zde scéna není zase tak rozmanitá, ale zato je už jenom vzhledem k působení některých jejích protagonistů stálejší. Hudba je zde také více agresivní, útočnější, tato oblast se také později stává jednou ze základen hardcore. L. A. scéna se na rozdíl od dalších center také drží daleko více forem punku - přes již zmiňovaný nástup HC až k revivalu punku a pop punku.
Klasický punk poloviny 70. let - vrchol
Rok 1977 přinesl albové zhodnocení předcházejících dvou let, velký počet nových kapel a v USA vznik nových velkých center. Největší událostí bylo vydání přelomové desky Sex Pistols Never Mind the Bollocks - Here's the Sex Pistols, která se dostává na vrcholy hitparád. Najednou zde bylo něco jako programové prohlášení - zní to sice ošklivě až šroubovaně, ale vystihuje to význam tohoto LP. Celá punková scéna se tak přes některé dřívější albové pokusy pořádně odpíchla od svého počátku a ostatní hudební svět ji byl přinucen brát velmi vážně. A to zvláště v Anglii, kde, jak už jsme podotkli v 1. díle, toto hnutí vzalo stávající rockovou scénu pořádně pod krkem a brutálně jí zatřáslo.
Vycházejí i další alba, jejichž protagonisté se tak dostávají do všeobecného povědomí a velmi rychle, zvláště, když se ubírají vlastní cestou, se stávají vzorem pro stále větší počet nově vznikajících skupin. Určitá počáteční přímočarost (pokud nechceme z mnou již uvedených příčin použít zavádějící a v kontextu hudby velmi zrádné a nebezpečné slovo "jednoduchá") má za následek, že skupiny, vznikající jak houby po dešti, si z nabízeného směru mohou na podaných vzorech vybrat ten nejbližší jejich vkusu a přesvědčení a velmi rychle ho přetvořit k obrazu svému.
V GB vznikají později stále více k revivalu 60. let směřující Boys, newyorskou excentritou a rozhodností Sex Pistols ovlivnění Buzzcocks, melodikou poloviny 60. let zasáhlí 999 a dvě velmi vlivné kapely, Clash se silnou levicovou, proletářskou orientací ve svých postojích včetně později stále více se prosazující inklinací k new wave a rocku a X-Ray Spex s nezbytnou úlohou saxofonu.
Amerika se v té době klasické tváři punku trochu oddaluje, protože vzájemná provázanost mezi jednotlivými centry chybí, kontakt není tak těsný jako v Londýně. Zato se začínají specifikovat další centra (viz níže). Takže z nových významnějších tváří můžeme v tomto ještě klasickém ranku 1. vlny jmenovat Dead Kennedys, proslulé svými anarcho-levičáckými postoji.
Punk 2. poloviny 70. let - třídění stylů
Punk se v tomto období začíná výrazně modifikovat a na scénu se dostávají nejen nové kapely, ale i nové směry tohoto žánru, jejichž vznik je sice podmíněn samotnými myšlenkami původní tzv. 1. vlny punku, ale zejména snahou o vlastní, zcela neotřelý postoj a vyjádření. A to včetně vyřešení problémů, na které jejich předchůdci pouze poukazovali a negovali je.
V Anglii vzniká hnutí, později označované všeobecně za anarcho-punk. V textech se zesiluje kritika společnosti a také, ač se to zdá leckomu divné, výchovné působení na fanoušky punku, kdy se objevují výzvy nejen k odmítání konzumního života společnosti a akceptace všeobecně předkládaných názorů, ale i ke zdravějšímu způsobu života včetně zákazu drog, alkoholu atd. Patřily sem i názory směřující k pacifismu, nihilismu, propagovala se úplná samostatnost a svoboda jedince. Je ovšem pravda, že tato poselství často převažovala nad hudební stránkou věci, soubory se spíše soustřeďovaly na výraz myšlenky než na techniku hry a skladby. Klasickým představitelem byli Crass, kteří se ale brzy zapletli sami do sebe a jejich snahy se vytratily v návalech bezradnosti a sebemrskačství.
Dalším výrazným směrem, který v určitých bodech prorůstal anarcho-punkem, byl prolet punk, který byl na jedné straně esencí názorů 1. punkové vlny Ä la Sex Pistols a na druhé straně šel v odhalování některých otázek ještě hlouběji a nekompromisněji. Jejich snahy se ale neopírali o výrazné skladby, takže, i když tyto soubory měly obecně větší výdrž a produkovaly ještě tvrdší nářez než skupiny anarcho-punku včetně lepší techniky hry, přesto se výrazněji neprosadily. Nejvýraznějšími představiteli jsou např. Chelsea či divocí Sham 69 (později se hlásili k OI, OI).
Vedle těchto snah pokračuje klasický punk dál, ale hovoří se již o tzv. 2. vlně punku. Původní harcovníci se rozpadají či úspěšně pokračují v sebezničujících snahách, kdy hudba se ocitá mimo dosah jejich priorit, takže nástupci se nejdříve opírají o jejich odkaz a zcela v intencích stylu samotného pokračují dál. Mají výhodu již zavedeného trhu, který je stále ještě lačný po nových jménech, a jejich představa je již i z hlediska skladby a techniky hry utříděnější. Sem tedy můžeme zařadit Angelic Upstars, UK Subs a další. Tyto kapely jsou ale velmi rychle ovlivněny dalšími směry punku, zejména v první polovině 80. let.
Musíme se také zmínit i o tzv. post-punku. Toto označení sloužilo pro soubory, které sice ohromila nezávislost celého hnutí v čele se Sex Pistols, ale nehodlaly se pouštět stejným směrem. Struktura jejich skladeb byla členitější, výkony byly opřené o propracovanější a přemýšlivější techniku hry - ovšem v některých případech se stávalo to, že tyto skupiny do sebe nasály jiné směry a nakonec skončily na jiném břehu (nejčastěji ve vodách new wave). Zde bychom mohli zmínit např. The Cure, Joy Division, Gang of Four, Birthday Party, New Order, Sonic Youth, s určitými výhradami pak Adam and the Ants či Public Image Limited.
O newyorské scéně jsme již hovořili. Další silnou scénou v USA je tedy oblast Los Angeles, kde bychom mohli najít takové skupiny jako Dickies, Fear, Social Distortion a další. Některé bychom mohli dokonce klidně označit za předchůdce od počátku osmdesátých let tvrdě nastupujícího hardcore, jako např. Germs či s trochou snahy i Weirdos.
NY i L. A. jsou v tomto období ale již zavedené scény, a to s takovou pověstí, že se v punkovém světe hovoří o tzv. "silné trojce" - ose Londýn-New York-Los Angeles. Ale v USA se začínají hlásit o slovo dvě další střediska. Jedno z nich vzniká v Clevelandu a z celkového pohledu produkuje soubory, které se sice nebránily experimentu a celkově byly považovány za kvalitní skupiny, ale jejich věhlas utrpěl nedostatek mediální pozornosti. To je třeba příklad Dead Boys.
Vedle San Francisca zde byla ještě jedna výraznější scéna v Bostonu. Kapely ale dříve či později přešly do jiných stylů, takže tato scéna se do dějin amerického punku nezapsala nijak výrazně.
80. léta - vyhrocení stylů
Na přelomu 70. a 80. let dochází k zásadnímu průlomu punkových struktur. Původní punkáči, jejichž nástup v Anglii otřásl představiteli předchozích rockových období, se díky svým koncertním a albovým úspěchům sami stali oběťmi nového hnutí, které vykrystalizovalo z punku jako takového. Na scénu přichází nová sorta kapel (zpočátku hlavně z východního předměstí Londýna), která odmítá podle jejího pohledu už zpohodlněné a médii omílané osobnosti 1. vlny a vrací punk zpět na ulici a do zakouřených klubů bez klimatizace. Pojmenování street punk je tak zcela evidentní.
Počátkem 80. let se ale street punk přerodil do daleko agresivnější formy, známé pod označením OI, OI. Název se roku 1980 zrodil podle skladby Oi! Oi! Oi! od Cockney Reject. Celý styl sice vycházel z odkazu Sex Pistols a Clash, ale byl daleko neurvalejší a v několika případech šlo i o veřejné podněcování k nepokojům. Tento styl byl také přijat některými frakcemi skinheadů a byl politickými radikály několikrát i zneužit. K tomuto stylu se vedle např. Red Alert, 4 Skins či Skrewdriver přihlásili také i výrazní Exploited, kteří měli jinak silné zázemí v 2. vlně punku včetně prolet-punku.
V USA se také rozvířili vody předchozího punku, a to pořádně. V podstatě se dá říci, že v Americe se v první polovině 80. let začala hrát ta nejtvrdší odrůda punkové hudby. Rychlost, odsekávané riffy - to se dalo očekávat, brutální kritiky politiky a společnosti - to koneckonců také. Ale jak se tento styl, nazývaný hardcore, HC, začal stále více rozjíždět, začal na sebe nabalovat další styly, které do původního HC infiltrovaly lepší zvuk (původní nahrávky některých kapel zněly, jako kdyby byly točeny ve sklepě - nebo tam možná skutečně točeny byly) a náročnější techniky hry a skladby. I když tento styl proniknul i do Anglie (např. G. B. H., Opressed, spíše anarchopunkoví Conflict), můžeme říci, že HC byl v tomto období v podstatě americkou záležitostí. Zde bychom mohli jmenovat Hsker D, Circle Jerks, Bad Brains, Minor Threat, Minutemen, Meatmen a další.
Ve druhé polovině 80. let pak dochází k dalšímu vývoji zmíněných stylů s tím, že americká scéna je ve svých kořenech a ideálech poměrně trvalejší. Sice se vynoří další odnož, hlásící se svým původem k HC, ale ta nemá delšího trvání. Jde o tzv. straight edge. Za zakladatele této větve se obecně považují Minor Threat. Nešlo v podstatě o nic jiného než o extrémnější hlásání některých ideálů, které už propagoval britský anarcho-punk - máme zde na mysli zejména snahu o odpoutání se od drog, alkoholu a obscenity. Tyto snahy tzv. pozitivního punku, jak byly občas některé struktury tohoto hnutí nazývány, ale neměly až na výjimky (např. Youth of Today) dlouhého trvání.
90. léta a současnost - zvolnění a renesance zájmu
Když se na konci 80. let zvedla vlna zájmu o klasické představitele 1. vlny punku, neznamenalo to jen ten fakt, že se znovu začaly prodávat remasterované nahrávky poloviny sedmdesátých let, ale začala vznikat spousta dalších skupin. Nepodařilo se jim až na výjimky (např. Sick of It All, Pennywise, Gutermouth, D-Generation, s výhradami Blink-182, Fluffy...) nijak významně se dostat do popředí, ale podnítily ještě více zájem o tento styl. Vzhledem k těmto skutečnostem (a samozřejmě na základě ideálů 1. a 2. vlny punku) se naplno rozjely struktury, velmi často sjednocované pod jeden univerzální (a tedy i lehce manipulovatelný) název new punk. K tomuto názvu by se z jiných označení asi nejvíce hodil ještě punk revival, třetí označení, neo punk, je přece jenom zavádějící, měl by se spíše používat pro kapely 80. let, které se pokoušely vzkřísit ducha poloviny 70. let.
Ze současných skupin se k tomuto označení nejvíce blíží Offspring, Rancid, diskutabilní Manic Street Preachers a rozhodně Green Day, jejichž prozatím poslední album American Idiot se z mnoha hledisek, uvedených v tomto a předchozím díle, opravdu podařilo.
STATISTIKA NEJČASTĚJŠÍCH SESTAV V PUNKU
Je mylné domnívat se, že z hlediska složení kapel nás nemůže v tomto stylu čekat nějaké výrazné překvapení. Stejně jako u ostatních žánrů, i zde se projevuje specifická pestrost výrazu včetně vlastního vývoje hudby obecně. Samozřejmě, z hlediska rozdělení jednotlivých sestav nejsou skupiny, jejichž složení je méně typické, tak početné, jak tomu bývá u jiných stylů. Úloha kapel, které v podstatě posloužily jako předloha, je velmi výrazná a jejich vliv na následovníky včetně revivalů je i z tohoto hlediska logický.
Je tedy zajímavé porovnat tyto sestavy s ostatními, které jsme již uvedli v minulých dílech. Navedl bych vás ještě i dalším směrem, protože z těchto nejrůznějších složení mohou vyplynout rozličné a překvapivě až logické závěry - ale to si nechme na někdy jindy (a podle toho, co připravujeme s redakcí Muzikusu, bych vás mohl velmi hezky překvapit...).
Naprosto převládající sestavou v punku je kvarteto. Dokonce, když to vezmeme statisticky, jde o více než o polovinu veškerých sestav! Celou třičtvrtinu z těchto kvartet pak tvoří voc, g, bg, dr, což je základní a naprosto převládající sestava v punk rocku. Není divu, vždyť sem patří např. Sex Pistols, Ramones, Damned, Dead Kennedys, Slaughter And the Dogs, klasičtí Black Flag, Generation X, Chelsea, Pennywise, klasičtí Adverts, klasičtí Buzzcocks, Bouncing Souls, Peter & The Test Babies, Fluffy, Minor Threat, Weirdos, Cockney Rejects, Sick of It All, Gang of Four, Joy Division, Bad Brains, G. B. H., klasičtí Angelic Upstars...
Za tento typ kvartet bychom mohli zařadit voc/g, g, bg, dr (UK Subs, Offspring...) či dva zpívající kytaristy - g/voc, g/voc, bg, dr (pozdní Buzzcocks, Rancid...), zpívajícího kytaristu a baskytaristu - g/voc, g, bg/voc, dr (Clash, Vibrators...), zpěvu se věnující všechny kytaristy - g/voc, g/voc, bg/voc, dr (D. O. A...) nebo možnost, když si své odzpívají všichni - voc, g/voc, bg/voc, dr/voc (Exploited).
Zajímavou alternativou je pak zapojení klávesových nástrojů, ať už jako doplňující možnosti nějakého nástroje - g/voc/key, g/key, bg, dr (New Order...), či vyčleněním dalšího člena kapely - g/voc, bg/voc, dr, key/voc (klasičtí Stranglers). U kvartet je úloha dalšího nástroje výrazně potlačena, i když existují výjimky - g/voc/key, bg/voc, dr/voc, vi/g (Doctor of Madness...). Občas zde nalezneme i další nástroj, kdy ve zcela okrajových případech pro tento styl může jit dokonce i o rozšíření úlohy samotného syntezátoru - voc, g, dr, synth (Alien Sex Fiend...).
Přibližně třetina punkových kapel jsou kvinteta. Z nich pak zhruba polovinu tvoří voc, g, g, bg, dr (pozdní Black Flag, Lurkers, D Generation...) či voc/g, g, g, bg, dr (Wire...). U těchto sestav můžeme také narazit na klávesy, přiřazené k jinému nástroji - voc, g, g/key, bg, dr (Undertones...), voc, g/voc, g/key, bg/p, dr (Gene Loves Jezebel...) či přímo jako samostatný nástroj - voc, g, bg, dr, key (pozdní Adverts...), g/voc, g, bg/voc, dr, key/voc (pozdní Stranglers) či g/voc, g/voc, bg/voc, dr, key (Boys...).
U kvintet se také setkáváme s výraznější úlohou dechů - voc, g, bg, dr, sax (X-Ray Spex...), voc, g, bg, dr, sax/key/g (Dickies...), voc/sax, g/voc, sax, g/voc, sax, bg/voc/sax/fl/klar, dr (Birthday Party...)
Kolem 10% punkových sestav tvoří tria - g, bg, dr (Social Distortion...), kde zpívá buď kytarista - g/voc, bg, dr (Toy Dolls...), baskytarista - g, bg/voc, dr (Flipper...), oba dva - g/voc, bg/voc, dr (Minutemen, Green Day...), či všichni tři - g/voc, bg/voc, dr/voc (Hsker D...).
V extrémních případech můžeme najít i netypická základní tria - voc, g, bg/programming (Lard...).
Vícečlenné skupiny nejsou v punku běžnou záležitostí. U sextet jde v podstatě o necelá 4% všech sestav, kdy si můžeme uvést např.: voc, g, g, bg, dr, key (Patti Smith Group...), voc, g, g, bg, dr, sax (Psychedelic Furs...) či hodně osobitou voc, g, bg, dr, perc, key/vid. sekv. (Sigue Sigue Sputnik...). Zcela výjimečně, mnohdy na hraně žánru, je pak hudba protkána i jinými prvky - voc/key/g, g/synth, bg, dr, vid. sekv., vid. sekv/synth (Public Image Limited...)
Jako zajímavost můžeme uvést i okteto - voc, voc, g, g, g/voc/key, bg/voc, dr, p/fl (Crass).
KDO DÁL V ROCE 1977?
V Irsku vznikají Stiff Little Fingers, hlásící se později k strukturám new wave, v Anglii jsou to dále méně výrazní Lurkers, Psychedelic Furs se saxofonem ve svých řadách a další.
KDO DÁL PATŘÍ DO OBDOBÍ 1975-1976?
V Anglii např. přemýšlivější Doctor of Madness, nadčasoví Generation X, ženská kapela Slit, nekompromisní Wire, k mainstreamovým strukturám náchylnější Undertones a další. V USA můžeme jmenovat ještě např. Black Flag.
