6/2011

Editorial

  • Brzy bude DVD Muzikus přílohou časopisu rok a půl, a tak byste měli mít ve své knihovničce něco okolo osmnácti DVD. Při takovém počtu již není úplně jednoduché něco najít nebo si vzpomenout na test uveřejněný před rokem či na kterém DVD jej hledat. Mám pro vás proto, věřím, dobrou a příjemnou zprávu. Na webové adrese www.youtube.com/muzikustv naleznete kanál Youtube - Muzikus.TV. Postupně tam budeme přidávat videa z DVD, tak abyste k nim měli snadný přístup a mohli si například i porovnávat mezi jednotlivými testy či si naložit naráz několik dílu workshopu. Už dnes můžete sledovat videa osobností, jako jsou Martin Vajgl, Mirek Linhart, Vladimír Dvořák, Steve Gadd, Fernando Saunders...

    Předpokládám, možná naivně, možná ne, že většina z vás za hraní pobírá honorář. Nebo se to každému z vás aspoň někdy v životě stalo. A v takové situaci se vám, myslím, také asi stalo, když někdo uviděl přesun penízků z rukou kapelníka do vaší kapsy, že okolostojící fanoušci dali najevo svůj podiv: „Taky bych chtěl mít takový peníze... chvíli tady brnkáte pár písniček: víš, kolik hodin se já na to nadřu?“ Když se nebudeme bavit o hodinách strávených v komůrce při nácviku či vymýšlení nových písní, ani o hodinách v provlhlých sklepích nebo naftovým odérem provoněných garážích, pojďme si tu hodinku rozebrat. Hypoteticky.

    Jsme kapela z Karlových Varů, cíl cesty je Břeclav a vystoupení o půl desátý večer na festivalu, délka programu čtyřicet minut. Odjezd s rezervou na nakládání a či jiný zádrhel je stanoven na druhou odpoledne, neboť pořadatel si přeje, aby zvukovka byla hotová do sedmi. Čtyři sta kiláků v tranzitu, to vám asi nemusím popisovat, co to s vámi udělá. Zvukovka se samozřejmě nekoná a jde se na plac rovnou. Volný čas takto získaný se nehodí na to něco podniknout, ale zase je dost dlouhý na slušnou nudu. Nebo na požívání lihových nápojů. Ale to nemůžete, jste profíci, berete za to „slušný“ peníze. Koncert je trochu rozostřený únavou a nudou a už je tu balení, šup, a zase ty samý kiláky zpátky. Posléze jste vyklopeni na místě srazu ve stavu připomínajícím skrčence s otazníkem v hlavě, jak se teď dostanete domů. V Praze je klíčový čas prvního metra. A součet? Něco okolo třinácti hodin. Jojo, zákoník práce a osmihodinová pracovní doba :-) Většina z těch, co se podivovali nad vaším honorářem, by se po absolvovaní jednoho kšeftu podivovala ještě víc: „Proč to proboha děláte?!“

    Vladimír Švanda

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 25. 5. 2011

Články v tomto čísle