Jak vybírat... X - softwarový sekvencer (DAW)

Jak vybírat... X - softwarový sekvencer (DAW)
Jak vybírat... X - softwarový sekvencer (DAW)

Softwarových sekvencerů je dnes celá řada. Obecně se dá říct, že všechny obsahují mnoho různých funkcí a všechny, ty profesionální, jsou použitelné na špičkové úrovni a všechny znějí dobře. Rozdíly jsou ale především v přístupech a filozofii jednotlivých sekvencerů. Kromě toho, že každý jinak vypadá (což souvisí se způsobem práce), je také každý zaměřený na trošku jiný typ práce.

 

Vzhledem k velkému množství softwarových DAW je rozdělím na dva díly. První se bude věnovat těm, které jsou dostupné pro operační systémy Windows i Mac OS. V příštím dílu budou naopak ty, které jsou dostupné buď pouze pro Win a nebo pouze pro Mac.

 

Myslím, že poměrně hodně funguje první dojem. Pokud se vám vizuálně sekvencer nebude líbit, nebudete s ním pracovat rádi. A je pravda, že pohledem do grafického prostředí softwarového DAW dnes člověk může strávit hodně času.

 

Pokud již vlastníte nějaké virtuální nástroje a efekty a nebo uvažujete o koupi těchto plug-inů v brzké době, není moc potřeba koukat na nabídku virtuálních nástrojů a efektů v sekvenceru integrovaných.

 

Sekvencery Steinberg Cubase a Nuendo jsou specifické tím, že nabízejí mnoho různých způsobů práce uživatele. K jedné téže funkci se lze dostat několika cestami (například přes pop-up menu, z hlavního menu, pomocí tlačítka na panelu daného okna, klávesovou zkratkou a pomocí MIDI zkratky). To může vyhovovat mnoha uživatelům, a to jak těm, kteří rádi zkoušejí nové věci a stále se v něčem „vrtají“, tak těm opačným. Oba sekvencery mají poměrně hodně výrazné barevné prostředí, ačkoliv se v posledních verzích již poněkud usazují a mírní. Výrazné grafické prostředí může rušit v práci, někomu jinému ale pomáhá v rychlejší orientaci. Cubase i Nuendo pracují systémem nový editor do nového okna. Takže lze po monitoru rozmístit celou řadu různých oken a v nich pak editovat potřebné parametry. Ve verzi pro Windows lze vytvořit virtuální libovolně velkou plochu, na ní libovolně rozmístit potřebná okna, a v této velké virtuální ploše se pak volně pohybovat.

 

Presonus Studio One je novým sekvencerem, který svým způsobem vychází z Cubase. Jeho hlavním inženýrem je bývalý vysoce postavený muž ze Steinberg. Studio One staví na jednoduchosti ovládání a zároveň vysoké modularitě. Integrované jsou i moderní prvky, jako například přímé umístění hotového projektu na web a případně prodej. Na rozdíl od jiných sekvencerů není součástí Studio One obrovské množství zvukových knihoven, smyček apod. Nicméně základní efektové jednotky součástí jsou. Díky tomu je Studio One mnohem menší (nepotřebuje tolik místa na disku) a ve výsledku i levnější. Studio One používá systém „vše v jednom okně“, žádná okna tedy nevyskakují mimo hlavní okno a velikost okna je stále tatáž.

 

Avid Pro Tools jsou sekvencerem, který se z historických důvodů hodně používá ve větších nahrávacích studiích. Pro Pro Tools existuje řada velice vyspělých DAW ovladačů a lze je z těchto ovladačů řídit naprosto kompletně, aniž by bylo potřeba přehmatávat na myš nebo klávesnici (ty mohou být i součástí některých DAW ovládacích stolů). Pro Tools nabízejí v podstatě jeden velmi jasný způsob práce, respektive jednoduché pracovní postupy. To může na někoho působit trochu jako diktát, a pokud tento způsob práce uživateli nevyhovuje, prostě se s Pro Tools nesžije. Na druhou stranu to má výhodu, že uživatel může logickou cestou dojít i k funkcím, které v jiných sekvencer neví jak hledat. Zároveň i při delší pauze si uživatel rychle vzpomene. Do menších nebo domácích studií mají Pro Tools smysl v případě, že uživatel předpokládá napojení na velká studia (například nahraje vše doma, ale smíchat projekt bude chtít ve studiu; nebo naopak si nechá nahrát stopy profesionálně ve studiu, ale míchat už bude doma). Poslední verze Pro Tools 9 (již od verze 8) jsou graficky mnohem rozmanitější, starší verze byly velice nenápadné a jak designem, tak způsobem práce (dodnes) nejvíce připomínají klasický styl práce z analogového prostředí. Od verze 9 jsou Pro Tools „otevřené“, takže je lze používat se zvukovou kartou libovolného výrobce, a tedy kdekoliv. V podstatě jsou k dispozici dvě okna - editační a mix. V rámci těchto dvou oken se odehrává kompletní práce.

Psáno pro časopis Muzikus