Tentokrát zde máme zvláštní záležitost. Tato řada tónů se většinou řadí mezi tzv. stupnice ostatní a není divu. Specifikace její stavby, a tedy i vzniku není zrovna tou jednodušší záležitostí. Z hlediska základního přístupu k chápání řad tónů zde můžeme sice vidět určité analogie, ale je nutné ne ně nahlížet z více aspektů.
Na první pohled je stupnice zvláštní hned několika skutečnostmi. Zejména pak malou sekundou (můžeme zde srovnat začátky módů lokrického či frygického) neboli snížením druhého stupně a naopak zvýšením všech dalších tónů (až k oktávě). Mezi druhým a třetím stupněm je tedy celý tón a řada tónů pak pokračuje stejným způsobem, jako například dórská řada tónů (samozřejmě ale o půl tónu výš). Proto zde máme opět dvojí křížek (fchar3).
Dokonce kdybychom vyšli třeba z důvodu rychlejší orientace ve stavbě této stupnice z řady tónů melodické frygicko-dórské stupnice, tak tato také začíná malou sekundou a následnou řadu tónů má jen o půl tónu zvýšenou. Tato skutečnost pak přináší hned čtyři tóny, postupující za sebou po půltónu - fchar3, gchar1, a1, b1. To najdeme jen u několika stupnic - pokud pomineme samozřejmě mozartovskou či chromatickou stupnici, tak zde máme z těch základních tak nanejvýš bebop dominantní, která má ještě k tomu devět stupňů, a pak samozřejmě bluesovou (tzv. II), vycházející z pentatoniky, ale už od druhého stupně postupující k dominantnímu tónu po půltónech (a-c, dchar2, d, echar2, e).
Z hlediska harmonie zde můžeme postupovat tak, že odvozujeme od každého tónu stupnice. Vzájemně pak můžeme i jednotlivé souzvuky obohacovat spojením mezi sebou. Takže kupříkladu k jednoduchým add akordům, jako třeba A4+, A5+, Amaj7 či A2-, můžeme přidat A2-/maj7, A2-/5+ či třeba A4+/9-.
