8/2021

Editorial

  • Když tak sedím nad „bílým papírem“, co mám na monitoru, takmi to nedá a vytáhnu „oblíbené“ téma probírané, co si budeme povídat, hlavně upivka či vínka, když někdo v jukeboxu namačká Steva Vaie, JoeaSatrianiho, Erica Claptona… A tím tématem je, kdo jak rychle hraje a jestli tok něčemu je, jestli to je vůbec hudba. Ať si každý zkusí, jaké bude mítpocity a myšlenky, když si pustí Yngwie J. Malmsteena. Negativní kritikačastěji zaznívá od těch hráčů, co nejsou příliš rychlí, a naopak rychlí si asi nejspíšemyslí svoje. Za mne je to trochu míchání hrušek s jablky, i když nic neníčernobílé, co si budeme povídat. Na jedné straně stojí muzikantské řemeslo a nadruhé muzikantský talent. Teď si budu trochu vymýšlet, ale řekl bych, že je každáz obou stánek řízena jinou částí naší mozkovny. :-) Téma jsem nevytáhl jentak. Uvnitř čísla přinášíme rozhovor Jezze. s kytaristou Davidem Lo Surdem.V rozhovoru padají až taková čísla jako 1600 bmp a Davide umízahrát 129 not za sekundu, což je ještě o něco rychlejší. Bez komentáře,rozhovor si přečtěte. Ale k tématu. Covid nám mnohým zařídil koncertní pauzua ruku na srdce: Když není motivace vystoupení, kdo z vás tak trochupolevil v hraní a cvičení? Patřím taky mezi ty, kterým trochu zrezl zip nafutrále. Při rozehrání před kšeftem to chviličku trvalo, ale po chvíli sezdálo, že je vše v pořádku, prsty se rozběhaly. Jenže na koncertě… Zkrátkastejně to nebylo ono. A to mi na soustředění nepřidalo. Jak už jsem psal, jsouto sice hrušky a jablka, ale, jak bych to sakriš řekl? Jo, jsou společněv jednom kompotu. :-) A ten má svoji jedinečnou chuť. Když se vrátím k Davidovi,v rozhovoru říká, že prostě od malička hrál rychle. Vrozené dispozice? Asiano, každý je má jiné. Nechci mentorovat, ale myslím si, že každý muzikant by mělcvičit rychlost a dát si práci s tím, aby hrál tak rychle, jak mu jehopredispozice dovolí. Skoro bych to viděl jako takovou povinnost k muzikantskémuřemeslu. Je to cesta mnohdy docela trnitá a vyžaduje hodně času strávenéhos metronomem. A každý si na ní musí sám říci, jestli mu pohoda a komfortna pódiu, bez problémové měnění tónin skladeb, rychlé učení se a skládání novýchriffů, licků, akordů… stojí za to nebo ne. Anebo může u toho pivka…

    Hezký konec léta s Muzikusem.

    Vladimír Švanda

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 3. 8. 2021

Články v tomto čísle