Na konci 40. let se jazz poprvé nestává populární hudbou. Nový směr - bebop - láme veškerá pravidla, není taneční, naopak je prokomponovaný, intelektuální, avantgardní, zkrátka náročný na poslech. Díky válečné a poválečné konjunktuře se životní úroveň mnoha Afroameričanů ve Spojených státech zlepšila a dokázali se přestěhovat na přívětivější sever země. Poprvé v historii vzniká něco jako afroamerická střední třída. A přesně pro ně vznikl, od Afroameričanů pro Afroameričany, nový populární žánr rhytm and blues.
Rhytm and bluesse rychle získává i jiné fanoušky, mládež z bílých rodin - teenagery. Zcela nová demografická skupina. Až do konce druhé sv.štové války mladí lidé v USA často neměli příležitost studovat. Bylo normální, že ještě v dětském věku nastoupili do práce a podporovali rodinu. To se po válce díky rostoucí ekonomice mění. Teenageři mají volný čas, dostávají kapesné, za které si mohou kupovat desky atd. V některých státech však stále převládal názor, že černošská hudba je pro děti škodlivá. Obchodníci a hudební producenti proto přišli s novým názvem pro „bělošské r ‘n’ b” - rock and roll. Hudba se tedy nijak zásadně neliší, rock and roll je obchodní značka, která má přilákat bílé posluchače a dodat odvahu bílým interpretům.
Rhytmandbluesové kapely často připomínaly big bandy swingové éry, jen s menším počtem hráčů. To bylo možné díky novým vynálezům - elektrické kytaře, o pár let později elektrické baskytaře a lepší ozvučovací technice. I malý ansámbl dokázal uhrát velký sál a vytvořit velký hutný zvuk, který tanečníci vyžadovali. A s tím se samozřejmě mění i styl hry na bicí soupravu.
Populárním doprovodem se stává shuffle, stále swingovaný rytmus, ale s mnohem plnějším, tvrdším charakterem. Nejdůležitější novinkou je výrazný úder na malý buben na druhou a čtvrtou dobu. Tento backbeat, podpořený výrazným gospelovým tleskem, si odbude premiéru na nahrávce Wynonie Harrise Good Rockin’ Tonight z roku 1947. Backbeat se stane poznávacím znamením beatové populární hudby.
Hráči rhytmandbluesové kapel byli pravým opakem bebopových intelektuálů. Nosili unifikované obleky, při vystoupeních tancovali, klavíristé hráli vestoje. Jejich koncerty byly vždy show.
Příště si povíme, co do světa bicí soupravy přinesli takové ‘superhvězdy r ‘n’ b jako Ray Charles nebo James Brown.
