4/2020

Editorial

  • Člověk si tak nějak zvykl, že věštění z křišťálové koule patří do říše pohádek, ale teď by se docela hodilo. Až budete číst tyto řádky, pokud se k vám Muzikus vůbec dostane, tak bude svět, a to i ten náš muzikantský, zase o trochu jinačí. Snad z vašeho pohledu nebudou tyto řádky, jak se říká úplně mimo mísu, neboť vše může být úplně jinak, než si momentálně dokážeme představit.

    I když se psalo, že celosvětová pandemie nastane, a otázkou bylo jen kdy, stejně nás zaskočila v nedbalkách. A to nemyslím establishment, ale tu prostou věc, že muzikanti přeci chtějí hrát pro plné sály… A najednou to nejde. My sami jsme měli jet hrát do Německa. U nás už byly zakázané akce nad sto lidí, druhý den nad třicet, ale v té spolkové republice, kam jsme měli namířeno, bylo prý vše v pohodě a výskyt nákazy, budu-li citovat, zero – nula. Akce měli zakázané až když byly pro více než tisíc lidí. Ze strany pořadatelů byla cítit snaha nezastavovat tu „rozjetou lokomotivu“ jedoucí po zajetých kolejích, a ani nám se ji nechtělo zastavovat. Jenže události dostaly rychlý spád, a tak nezbylo, než za skřípotu písku hodit pod kola brzdicí klín.

    Spousta muzikantů má muziku jako koníček a případný výpadek honorářů pro ně není zdaleka tak citelný jako pro ty, kteří se rozhodli dát v sázku životní jistoty a vydali se na dráhu profesionálů. Kdo nemá pod matrací naškudleno na už dávno vyhlídnutý nový nástroj, může čekat velký schodek v rodinném rozpočtu. I když ono i rozplynutí vidiny nového nástroje bude taky bolet. Také další umělečtí kolegové, jako třeba soukromá divadla, mají teď plnou hlavu problémů, jak to celé bude. Svět si nás za pomoci technologií a pokroku docela hýčkal a rozmazloval, a najednou žijeme v realitě sci-fi románů, které se nám až dosud tak skvěle četly v křesle v bezpečí obýváku. Zbývá nám jen víra, že vše dobře dopadne, což vám z redakce z celého srdce přejeme a doufáme, že už brzy zase lidé zaplní sály – na to bych však teď potřeboval mít tu křišťálovou kouli. Držte se.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 23. 3. 2020

Články v tomto čísle