Atraktivní kytaristka a zpěvačka. Balíček, který zaujme na první dobrou, ale pro úspěch na bluesrockové scéně je potřeba víc než jen krásná tvářička. Rodačka z amerického Kansasu moc dobře ví, co je to více než dekáda dřiny, a s třicítkou na krku konečně sklízí plody vytrvalého koncertování a skládání. Dobrým důkazem je loňské album Kill or Be Kind a aktuální evropské turné. O její kariéře, oblíbených kytarách, ale i o dalších koncertních plánech jsme si pokecali po telefonu v půlce února.
Děkujeme, že sis na nás udělala čas.
Já moc děkuju, že jsi byl v pohodě s tím, že jsme rozhovor posunuli. Vložili mi totiž do rozvrhu další várku focení a měla bych to extrémně na knop.
Není problém. Jak ty celý ten maraton focení prožíváš? Je to pro tebe zábava, nebo neodmyslitelná povinnost?
Nevadí mi to, ale jsem opravdu moc ráda, když můžu spolupracovat s někým, kdo si svou práci užívá. V takovém prostředí je to pak zábava pro obě strany. Obecně jsem ráda, když se jedná o módní fotografy, protože mají vkus, praxi, a hlavně ví o detailech, které normálnímu smrtelníkovi nedojdou. Něco ve stylu, že tě požádá, aby ses posunul o dva centimetry na stranu, protože jedině tak bude kompozice perfektní.
Do toho musím smeknout i před tvou aktuální image, která vkusně kombinuje rockabilly a rocknrollové retro.
Děkuju mockrát. Postupem času jsem pochopila, že musím zapracovat i na své image. Primárně mi šlo o to, abych se vizuálně přiblížila náladě desky. Začala jsem s tím na albu Wild Heart (2015) a o dva roky později s Chills & Fever (2017) jsem to pouze posunula o krok dál. Vždy jsem měla slabost pro retro módu, zlaté časy Hollywoodu a rock ‘n’ roll. Ráda tyto věci kombinuju, protože ctím hodnoty, které nestárnou, ať už jde o hudbu, módu nebo nábytek.
Zpět v Evropě
V těchto dnech máš kromě focení jistě plné ruce práce i v rámci příprav na evropské turné.
Do Evropy se extrémně moc těším i proto, že tam budeme pěkně dlouho dobu. Jsem za tu příležitost extrémně vděčná a musím říct, že máme jedny z nejlepších fanoušků na světě. Publikum v Evropě je hodně vybíravé, ale když se mu něco líbí, tak je to intenzivní.
Jsou nějaké lokality v Evropě, na které se speciálně těšíš? Motivující, ale i stresující musí být to, že některá vystoupení, hlavně ve Velké Británii a Švédsku, jsou už teď vyprodaná.
Na Evropě si hlavně užívám fakt, že je vše tak blízko u sebe a tolik různých kultur je rozprostřeno na tak malém území. Hodně se těším do Německa, které má velkou slabost pro klasický rock, ale něco si najdu v každé zemi. Na druhou stranu ve Velké Británii je publikum trochu odtažitější, ale taky má své kouzlo, když se na sebe napojíme.
Osekané opory
Klíčovou roli pro budování vztahu s publikem bude mít i tvé vybavení. Přibliž nám, prosím, na jaké položky nedáš dopustit na plánovaném evropském turné, které začíná za pár dní vyprodaným koncertem v Glasgow.
Protoe na koncerty lítáme, tak si asi umíš představit, že jsem trochu smutná z toho, že svůj arsenál musím osekat na dřeň. Ale snažím se to brát pozitivně a pracovat jen s tím nejnutnějším. Základem je samozřejmě má Gibson SG, která je opravdu středobod všeho. Kromě toho ale také vezu Fender Jaguar, který má výstavní r‘n’b zvuk, a pak také samozřejmě unikátní kytaru zvanou Cigar Box.
Ta je špičková.
Je úžasná. Má úžasný zvuk a do toho jí fanoušci milují. Proto nemůže chybět. Dále pak povezu svůj signature model SF1 od značky Delaney, který je na cestování a rychlé naladění ideální. Takže vezu čtyři kousky a jedna akustická kytara pro mě bude připravena po příletu. Další stabilní oporou bude kombo Fender Super Reverb, které je také výborné na cesty. Mám ráda zvuk lampového komba a tento model znám od svých sedmnácti let. Mezi efekty a pedály pak nemůžou chybět: King of Tone od Analog Man, Mini Foot Fuzz od JHS, Super Shifter od Micro POG nebo MXR Carbon Copy Analog delay. To je základ a s tím dokážu odvést dobrou práci.
Asi si to budeš srovnávat v hlavě během celého evropského turné, ale napadá tě už teď něco, čím obohatíš tuto sestavu na následné americké turné s Kennym Waynem Shepherdem?
To budeme mít za zadkem autobusu pořádný přívěs, takže si můžu vzít zesilovače značky Category 5, což je dost labužnická záležitost. Pak si samozřejmě vezmu všechny zbývající pedály, ale na evropském turné budu nejvíce trpět proto, že si nemůžu vzít svůj Gibson Firebird. Je jednoduše příliš velký.
Neustálé výzvy
Vzpomeneš si z poslední doby na nějaké technické překvapení, které ti utkvělo v paměti?
Víš, věci se rozpadají neustále, ale asi nejvíce starostí mi přidává můj pedal board. Když se objeví nějaké překvápko u kytary nebo zesilovače, tak to dokážu pochopit a mnohdy i rychle zasáhnout. Ale když se něco pokazí u pedálů, tak se odpojuju a hraju dál napíchnutá přímo do zesilovače, protože piplat se v tom uprostřed koncertu fakt nemá smysl. Bez svých hraček nejsem bůhvíjaký mrzák, a proto pouze trochu upravím styl hry.
S muzikanty taky často narážíme na to, že během turné zápasí s nachlazením. Já si s rýmičkou na dva dny lehnu, ale u vás to spustí jeden v autobuse, a za pár dní jste na tom blbě všichni.
Zažíváme to tak často, že to beru už jako samozřejmost. Zažila jsem to už mockrát, že stačí opravdu, aby byl nachlazený jeden z nás, a za chvíli to mají úplně všichni. (smích) Jsem proto hodně opatrná a když jen vidím, že se ke mně někdo nachcípaný přibližuje, tak šílím: „Nepřibližuj se, nesahej na mě a radši ani nemluv!“ (smích) Nerada takhle reaguju, ale vím, že když to chytím i já, tak je to jen otázka času, kdy přijdu o hlas. Proto už roky pracuju na systému prevencí, kde mi hodně pomáhá dlouhodobé studium hlasu. Existují speciální cviky, léky, ale i klasické věci jako odpočinek nebo voda. Nerada o tom mluvím, abych to nepřivolala, ale naštěstí jsem během kariéry nemusela zrušit mnoho koncertů. Ale když k tomu dojde, je to lidské a drtivá většina lidí to chápe. Proto si toho vážím, ale zároveň cítím obrovskou zodpovědnost. My jako kapela tím žijeme denně, ale divák investuje čas, peníze a mnohdy i pořádně cestuje, aby nás viděl.
Nová éra
Při pohledu na tvá předchozí turné je tohle zatím největší a jen to dokazuje, že pozici v Evropě sis budovala postupně a po malých klubech. Na druhou stranu, kdy jsi pocítila, že přišel zlom, po kterém už šlo vše jen lépe?
Do Evropy opravdu jezdím dlouho a zásluhu na tom má mé dřívější vydavatelství Ruf. Vyrážela jsem sama, ale také jako host nebo předskokan nejrůznějším umělcům. Plnohodnotné koncerty s mou vlastní kapelou se podařilo uskutečnit až někdy v roce 2016 nebo 2017. Do té doby to bylo moc příjemné, ale nemohla jsem vždy hrát jen své věci a dělat vše čistě podle sebe. Ale asi i díky tomu jsem si vybudovala řadu kontaktů mezi promotéry, agenty a novináři, kteří mi pomohli vybudovat si pozici, ve které roste prodej lístků a lidé si mě přirozeně doporučují mezi sebou, nejen na sociálních sítích.
Jsem rád, že jsi zmínila vydavatelství Ruf, se kterým jsi spolupracovala opravdu velice dlouho, ale tvá poslední deska Kill or Be Kind z loňského roku se nesla ve znamení více změn. Album vyšlo u labelu jménem Rounder a změnila jsi i producenta. Přibliž nám, prosím, důvody těchto změn.
V tomhle oboru se člověk občas dostane do bodu, kdy si po letech třeba i dobré spolupráce řekne, že potřebuje změnu. Rounder je americké vydavatelství, které má o něco širší síť poboček, včetně početnějšího týmu producentů, se kterými spolupracují.
Přibliž nám proto, jak to vypadalo při psaní a jak moc ti pomohl nový producent Scott Billington?
Tentokrát to byl asi nejrozmanitější proces, jaký jsem kdy zažila. Hlavně proto, že jsem psala společně s úplně novými lidmi. Když si vezmu předchozí dvě alba Chills & Fever a Belle of the West, která obě vyšla v roce 2017, tak byla velice úspěšná. Chtěla jsem další úspěšnou věc, která by stála na mých skladatelských schopnostech, ale taky jsem tam chtěla kus řízné atmosféry, kterou měla první jmenovaná deska. Stejně tak mě extrémně ovlivnilo to, že jsme album nahrávali v Memphisu, v legendárních Royal Studios, kde své největší hity nahrál třeba Al Green.
Celoživotní slabosti
Počítám, že dvě povedené před Vánoci vydané vánoční skladby, které vyšly jen pár měsíců po albu Kill or Be Kind, byly součástí balíčku, který s tebou chtělo realizovat vydavatelství Rounder.
Ano, byl to jejich nápad a neměla jsem nic proti, protože mám moc ráda vánoční hity. Obě skladby jsme nahráli v New Orleans, a abych byla upřímná, tak Run Run Rudolph je tak trochu narážka na mou doprovodnou kapelu. Christmas (Baby Please Come Home) od Darlene Love je pak má naprostá srdcovka nejen proto, že to byla vůbec první rock‘n’rollová vánoční skladba a moc jsem si přála se alespoň přiblížit jejímu úžasnému hlasu.
Když jsme načali tvé oblíbence, tak nám, prosím, řekni něco o svých největších vzorech, které jsi převzala od rodičů a kteří tě ovlivnili během tvého dětství. Stejně tak by mě zajímalo, jestli mezi ně patří i legendární live album od B. B. Kinga pod názvem Live at the Regal?
Rozhodně. Miluju ho. Hlavně v mládí pro mě byl obrovskou inspirací, ať už jako vypravěč, zpěvák, či jako osoba, která dokáže strhnout celé publikum. Ale primárně jsem vyrostla na klasickém rocku a rock ‘n’ rollu. Začala jsem na ikonách typu The Rolling Stones, Tom Petty and the Heartbreakers nebo Led Zeppelin ale pak jsem se začala propracovávat dál po proudu dotazy typu: „Hm, koho rád poslouchal Keith Richards?“ Blues se pro mě rázem stalo obrovskou vášní a dostala jsem se tak k delta blues a legendám typu Skip James, Charley Patton nebo R. L. Burnside a Junior Kimbrough. Ale pokud jde o zpěv, tak nejradši mám soul. Miluju hlavně Raye Charlese, ale také mnoho umělců z Detroitu. Ale můj posluchačský rozsah je obrovský a začíná někde u Lady Gaga a končí bůhvíkde. (smích)
Nemůžu si pomoct a nezeptat se, jestli ti něco neříká umělkyně jménem Amanda Marshall. Byli jsme teď na dovolené s rodinou a kromě Amandy dostane v autě vždy prostor Sheryl Crow a Alanis Morissette. Patří některé z těchto dam, ke kterým bychom mohli klidně přidat i Beth Hart, mezi pojmy, které tě neustále nutí na sobě makat?
Amandu neznám, ale vtipné je, že můj první koncert v životě byl právě se Sheryl Crow. Chtěl mě na ní vzít táta a já jsem jako prcek reagovala slovy: „Proč bych měla jít na někoho naživo, když si to můžu poslechnout doma?“ Nakonec jsem ale šla a byl to pro mě životní zážitek, sledovat tak suverénní ženu. Ohromila mě tím, že kromě kytary hraje i na basu nebo klavír. Kromě výborné zpěvačky je i úžasná bavička. Inspirací mezi ženami jsem měla hodně, ale upřímně, jako jako dítějsemměla pocit, že instrumentalistky nebyly v hudebním světě dostatečně zastoupeny. Ráda sleduju, že se ty počty dnes lepší. Žijeme v úžasné době, protože díky sociálním sítím se i méně známé talenty mohou konečně lépe prosadit.
Děkuju za tvůj čas a příjemný rozhovor, a doufám, že se na dalším evropském turné objeví i zastávka v České republice.
Také moc děkuju. Během celého rozhovoru jsem přemýšlela, jestli je Česko na seznamu...
Bohužel není. Občas se to stává, protože pochopitelně nejsme tak žhavý trh jako třeba Německo nebo Švédsko.
Pro mě jste ale žhaví dost. Pokusím se to brzy napravit. Zdravím čtenáře Muzikusu.
