Profily progresivních bubeníků ... Daru Jones
Zatím jsme si představovali hlavně bubeníky z oblasti metalu, jazzu, popřípadě někde na půl cesty. Nastal ale čas přestat opomínat žánr, který se v posledních letech stal zdaleka nejpopulárnějším a takřka úplně vytlačil z žebříčků hitparád, prodejů, poslechů a shlédnutí hudbu založenou na elektrické kytaře. Chvilku panovaly strachy, že o práci přijdou kvůli samplům a elektronickým smyčkám i bubeníci, ale nakonec se ukázalo, že v
tomto ohledu přece jen lidskou ruku a mozek nic nenahradí, byť se bubeníci museli naučit s technologiemi spolupracovat. Nejedná se samozřejmě o žádný jiný žánr než hip hop. Sice by možná bylo správnější začít s nějakým opravdu velkým jménem, jako je třeba Questlove nebo Chris Dave, ale nechme si je na později a představme si dnes bubeníka s jednou z nejpodivnějších souprav - Daru Jonese.
Daru Jones není jen bubeník, ale také úspěšný producent, aranžér a skladatel. To je samozřejmě v žánru, který používá mnoho elektroniky, samplů a smyček podstatná výhoda, ne-li nutnost. Hranice mezi živým muzikantem a tvůrcem elektronických podkladů se rozmazává, a kdo umí pracovat se samplery a DAW softwary, má oproti „pouhým“ muzikantům podstatnou výhodu. A to, že rozumět skladbě, harmonii a aranžování, je pro bubeníka také velkým plusem, je stará známá pravda. A na bubnování Daru Jonese jsou tyto jeho schopnosti jasně vidět. Jeho hra většinou není příliš technicky náročná, některé patterny a filly jsou místy až úsměvné a svou zdánlivou náhodností a rozpadlostí připomínají legendární přechody Bernarda Purdieho, ale nenechte se zmást, vše je vysoce funkční a založené na léty vytrénované muzikantské intuici. Kouzlo Jonesovy hry je totiž v tom, jak moc toho nehraje. Všimněte si, že toho nehraje opravdu hodně, a to je pravé mistrovství! Jeho groovy totiž perfektně šlapou i tam, kde se vyhýbá přiznávkám první doby, často i klasického bubínku na druhou a čtvrtou a přechody tvoří pár úderů, a to často jen na činely. Postavit fungující pattern z tak málo not je opravdové umění.
Na závěr je třeba samozřejmě zmínit Jonesovu podivně postavenou soupravu, i když obrázky asi hovoří za vše. Podle jeho vlastních slov se jedná o praktičnost. Pro pohyb po klubech v New Yorku, ze kterého Daru pochází, je údajně ideální, když se bubny vejdou do kufru taxíku a člověk je unese sám celé najednou. Na druhou stranu takový Mike Mangini taky žije v New Yorku, takže tam asi budou hrát nějakou roli i osobní preference.
K poslechu: Podívejte se na YouTube - Daru Jonese to chce vidět i s obrazem.
