2/2014

Editorial

  • I když držíte únorové číslo, tak u nás v redakci je první půlka ledna a začátek roku. Připravujeme k tisku nové články, a je to pro nás vlastně na nový rok. Rád bych tedy představil tři nové seriály, které vám, věříme, pomohou posunout se dále na nelehké dráze dobrého muzikanta.

    Skoro před půl rokem jsem byl navštívit pana profesora Miloše Veselého s Pavlem Razimem. Důvodem schůzky byla práce na novém seriálu pro Muzikus, bohužel zároveň byla i smutnou připomínkou smrti bubeníka Aleše Zimolky. S Alešem jsme se chystali pracovat pravě na workshopu s panem profesorem… bohužel… Díky této schůzce však přesto můžeme v tomto čísle začít objevovat bubenický svět, kterým prošla většina českých špičkových bubeníků, v seriálu Bicí nástroje pro všechny stupně dovednosti. Metoda výuky pana profesora je velmi originální. Nicméně pokud se někdo podívá do notového zápisu etudy, která zabere spousty práce na mnoho výukových hodin, tak mu těch několik řádků bubenických not vůbec nic neprozradí. Takže pokud máte zájem, vstupte na stránce devadesát čtyři do světa nejen velké dřiny, ale taky do kouzelné komnaty, kde  se dá objevit jak se stát skvělým bubeníkem.

    A u rytmu zůstaneme. Opustíme půdu zeleného stromu života, jak se říká, v tomto případě bubenickou praxi, a nechme se zavést do světa teorie Filipem Tailorem. V seriálu Rytmické struktury dojde na rozbor, co vlastně rytmus je a jak se chová v hudbě. K tomu bych rád poznamenal, že když jsem onehdá na vínku s panem profesorem „ježkárny“ Petrem Bierhanzlem probírali i výuku, tak jsme museli konstatovat, že stupnice se dají naučit, intonace a sluch se dá vycvičit a zlepšit, ale rytmus a „timing“… s tím už žák přichází, tak jak mu byl do vínku dán, a moc se s tím dělat nedá. Ale je to jen názor, byť podložený mnohaletou pedagogickou praxí. Takže pokud vás toto zaujalo, nalistujte rovnou stranu devadesát dva.

    A nakonec nás čeká svět nul a jedniček, jejichž tok má taky určitě svůj rytmus, ale to už normálnímu smrtelníkovi zůstává skryto. Nicméně díky tomuto světu lze se zvukem provádět věci, které dříve byly nemyslitelné. Dnešní digital audio workstationy, jak se odborně sekvencerům v počítačích říká, skrývají doslova „tuny“ takových funkcí. S Martinem Jirsákem se v seriálu Nebojte se funkci DAW na pár z nich podíváme podrobněji.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 23. 1. 2014

Články v tomto čísle