Mixy, které bychom měli znát! - Opičí sněm aneb český parlament, který má řád

Opičí sněm aneb český parlament, který má řád

Motto: Už se perou?

Kdo: Milan Svoboda a Pražský Big Band

Co: LP Good News

Kde: Studio A Českého rozhlasu v Karlíně

Kdy: červen 2007

Aranžér

Globální Mauglí v Národním

Milan Svoboda se řadí mezi přední jazzmany, a to nejen v Čechách! Vyniká i coby skvělý autor i dirigent jazz bandu. Při jeho rozhledu není divu, že 1996 chytá příležitost za pačesy a pouští se do multistylového baletu Mauglí provedeném v Národním divadle v choreografii Vlastimila Harapese. Kombinuje nástroje a prvky jazzové se symfonickými i etnickými. Ohlasy jsou kladné, ale i v důsledku polystylovosti rozpačité. Na druhé straně, proč se v díle postaveném na fantazii a barevnosti žánrově nerozšoupnout?

Vlastní sborná útočí tvrději

Mauglího autor zúročuje v budoucnosti několikrát, např. zahušťuje do symfonické suity, kterou v Rudolfinu sám řídí. Rovněž 2007 oprašuje pro LP Good News původní baletní větu Zajatcem v opičím království. Upravuje ji pro pět saxofonů, čtyři trubky a čtyři pozouny. Dlužno říci, že ve studiu dávají jazzmani skladbě to, co u symfoniků (přestože hrají jen podobné tématické bloky) není nejjistější - tepavé frázování. Navíc skladba si proti kvapíkovému koncertnímu provedení tempově sedla. Prospělo jí to - akordy dechů znějí plněji.

Špek 1: Kontrast pentatonických unison (viz Obr. 1 žlutě) proti hustým harmoniím (0br. 2) v dechových sekcích.

Špek 2: Baskytara a bas pozoun se doplňují.

Špek 3: Cik cak prostorové rozložení saxofonů a žesťů zabrání maskování nástrojů v totožných či blízkých polohách, vyšší rejstříky (trubky, alt- a tenorsaxofony) si udržují v rámci sterea odstup, stejně tak i nižší (trombony, baryton saxofon a bastrombon) - tím husté harmonie zůstávají jadrné a čitelné.

Špek 4: I přes chytrou prostorovou organizaci nástrojů autor většinou střídá bloky v čase, vyhýbá se tak nečitelným akordovým „chuchvalcům“.

Špek5: Dechy se nemaskují ani s rytmickými harmonickými nástroji - kytarou a klavírem.

Zvukař

Big band jako řemen

Na závěr seriálu jsme si nechali lahůdku a zvláštnost zároveň. Na první pohled standardní bigbandové pojetí Opičího sněmu se při podrobnějším poslechu změní na zajímavé dobrodružství. Ke dvěma zvukovým ukázkám jsme vyhotovili jeden 3D mix - všechny „majstrštyky“ spočívají v aranži a v celkovém zvukovém uchopení.

Základy

Kontaktně sejmuté bicí (90%L-90%R) jsou zvukově dobře zasazeny do celkového soundu. Široká báze Tomů (80%L-70%R) ani na sluchátka nevadí. Spodek tvrdí kulatá a hutná basová kytara (Center).

Doprovody

tvoří dva harmonické nástroje symetricky rozložené ve stereu. Levé křídlo opanuje širší akustické Piáno (90%L-40%L) a na druhé straně mu kontruje elektrická Kytara (90%R).

Dechy

V jiných nahrávkách se pracuje s celými sekcemi; trubky vlevo, trombony vpravo a saxy uprostřed. Milan Svoboda má ale jiný recept:

Trubky jsou mírně vlevo (70%L-25%L), nejvyšší hlasy blíž ke středu. Střed plní Alt Saxofony (20%L-40%R) s nejvyšší altkou uprostřed. Pravou část báze barví Trombony (20%R-65%R) a Tenor Saxofony (50%R-90%R); vždy vyšší hlasy blíže středu. Kraje lemují nejnižší nástroje: Baryton Saxofon (100%L) a Bas Trombon (100%R).

Prostory

Nástroje zní v přirozeném neostrém delším hallu, který vkusně vyplňuje mezery v bázi a doplňuje i tmelí celkový souzvuk.

Špek 1: Rozložení dechů přináší lepší čitelnost současně s vyvážeností ve stereobázi vzhledem k barvě i poloze nástrojů.

Špek 2: Střídají-li se žestě s plátky (Ukázka 1), neustále je celá báze rovnoměrně pokryta.

Špek 3: I v tutti (Ukázka 2) jsou jednotlivé dechy neustále dobře čitelné.

Závěr

Nestandardní, ale praktické rozložení všech nástrojů dělá z nahrávky plastickou, dobře čitelnou, současně plnou a kompaktní zvukovou masu, kterou je radost nechat se unášet.

Interview - skladatel Milan Svoboda

Točili jste celý band dohromady, anebo něco playbacky?

Samozřejmě celý big band dohromady a skladbu na jeden zátah, a sice dvakrát za sebou. Myslím, že jsme vzali hned to první jetí. Dvě sóla (kytara a barytonsaxofon) se pak točila playbackem. Každý nástroj měl samostatnou stopu, bicí tuším osm.

Jak byl orchestr při nahrávání rozsazen?

Do čtverce, každá sekce zvlášť, rytmika oddělena zvukovými stěnami. Sekce měly malé odposlechové bedýnky, rytmika sluchátka.

Opičí sněm má místy poměrně husté harmonie, přesto jsou v mixu čitelné. Kdo nástroje ve stereu rozprostíral? Měli jste na to nějaký systém?

Rozmístění ve stereu jsem stanovil já. Mám na to svůj systém. Žestě po celém spektru a saxofony také. Vycházím z toho, jak je orchestr rozsazen při koncertě. U nás je baryton vlevo a  bastrombon vpravo. Žestě jdou: trubky směrem doleva, trombony doprava od středu v pořadí, jak sedí při koncertě. Saxy po celém spektru, lead alka uprostřed. Žestě by měly být nejvíc roztaženy a mezi nimi saxy. Podobně, jak se aranžuje tutti zvuk při harmonizaci.

Myslíte si, že je váš systém jedinečný? Přišel jste na něj sám, nebo vás někdo inspiroval?

Rozhodně to není nic jedinečného. Je to prosté. V big bandu jde o to, aby nástroje byly pokud možno rozprostřeny po celém spektru, a pokud možno, logicky. Aby harmonicky husté tutti bylo srozumitelné a každý nástroj měl své pevné místo. Muzika musí být ale dobře napsaná, zaranžovaná a zahraná. Když tomu tak není, žádné dodatečné čarování při míchačce není nic platné.

Byl jste při mixu a ovlivňoval jej? Jak?

Pochopitelně byl. Hlavní balanc a barvu nástrojů stanovil mistr zvuku Karel Fisl. Při definitivním míchání jsem zvyklý současně kontrolovat balanc zvuku a vyrovnanost nástrojů ve sluchátkách. Tam je zvukové panorama zřetelnější. Výsledek pak je syntézou dvojice uší. Ty moje ale nakonec rozhodují.

Interview - zvukový mistr Karel Fisl

Jak jste snímal nástrojové skupiny? Kontaktně každý z nástrojů, anebo ambientně celou sekci?

Nahráváním hudby a především big bandu se zabývám už dlouhou dobu. Na začátku projektů vždy řeším otázku, jakou technologii snímání zvuku použít. Přestože mám mnohaleté zkušenosti s Tanečním a Jazzovým orchestrem Českého rozhlasu, vždy je tato otázka před započetím nahrávání zásadní. Ambientní snímání celého orchestru nebo jeho jednotlivých nástrojových sekcí klade velké nároky na přípravu, nazkoušení a na nemožnosti následných úprav či korekcí jednotlivých nástrojů.

Proces záznamu není jednoduchou záležitostí a praxe ukázala, že zásadním problémem je otázka používaných mikrofonů a z toho vyplývající snímací technologie. Zda použít přenos koincidenčními mikrofony (systém XY nebo MS), anebo přenos pomocí spot mikrofonů. V tomto případě jsem se rozhodl pro spot mikrofony (tzv. polymikrofonní snímání), což má tu výhodu, že se dá s jednotlivými nástroji, eventuelně nástrojovými sekcemi, dodatečně pracovat.

Měli jste při mixu problém s přeslechy? Jak jste je případně řešili?

Samozřejmě, pokud se nahrává celý orchestr najednou, vznikají mezi nástroji v mikrofonech přeslechy. Ale u muziky, kterou hrají živí muzikanti, jsou přeslechy součástí zvuku a digitální technologie umožňuje v počítači nástroje, respektive jejich stopy, vypnout v místech, kde nehrají, a eliminovat tak nežádoucí průslechy.

Vypínání musí být ale citlivé, aby zásah nebyl ve výsledku slyšet. Protože příjem zvuku z jednotlivých mikrofonů probíhá převážně v přímém zvukovém poli, jsou tak potlačeny první odrazy a akustika studia je částečně degradována. Výsledný akustický obraz nemusí odpovídat přímému zvuku, který je slyšet ve studiu. Ale to už je na posluchači, aby nahrávku posoudil.