4/2016

Editorial

  • Řekněte mi upřímně, lepší se to, nebo je to pořád stejné, nebo snad, nedej bože, dokonce horší? Zvuková technika ve všech svých aspektech je stále lepší a lepší. Procesorově řízené bedny a zesilovače, meření a nastavovaní pomocí počítačů… Práce zvukaře je dnes někdy víc IT inženýrství než velké ucho a cit pro hudbu, nicméně dnes už se málokdo může vymlouvat na techniku. Ta to prostě zvladá. Zesáky, mixáky a bedny běhaj’ tak, jak maj’. Asi jste čekali…, ale nebojte, dnes nechám zvukaře na pokoji. A muzikanti? Ani ti si nemohou stěžovat. Nástroje a aparáty a i další serepetičky a pastičky jsou dobré a fachaj’. Můžeme se v nich přebírat podle svého vkusu, ale kvalita je dobrá. I z Číny… Já vím, asi si teď myslíte svoje, ale opravdu si myslím, že zvukové rozdíly jsou už dávno téměř setřeny. Dřívé byly propastné. A když se mnou budete aspoň trochu souhlasit, tak se ptám: Proč se muzikanti pořád na pódiu neslyší? Nebo jinak, někteří (nevím, jestli se slyší :-)) při zvukovkách nic neřeší a hrají, ale někteří dovedou udělat ze zkoušky slušné martýrium. Když jsem se já „učil“ životem na pódiu, jak to udělat, abych se slyšel, tak mi brzy došlo, že můj kladný vztah k teorii okolo zvuku není úplně k zahození. Začaly se mi propojovat takové věci, jako že malý krůček na pódiu znamená velký skok v poslechu. Jenže proč? Zvuk, co slyšíme, má úplně jiný způsob šíření na basech a na výškách. Výšky jsou jak pila, a tak stačí malý kousek ukročit. Basům neutečeš. Musel jsem si uvědomit, že když zvuk nástroje obsahuje stejnoměrně celé frekvenční spektrum, nechci sahat hlavně klavesákům do svědomí, tak už prostě na nic jiného není místo. A když takovým zvukem vykrmíte padesátiwattové kombo, tak se nedivte, že bude chrchlat. A jak velký je to pak rozdíl s padesáti watty v úzkém pásmu? Kytaristi by mohli povídat, jak smáznou celou kapelu s třicetiwattovým kombíčkem. O basácích s basy doprava nemluvě. Ale kytara taky okolo sto hertzů umí pěkně zahučet. Vzpomínáte na fyziologii lidského ucha a jeho vnímání hlasitosti v závislosti na frekvenci zvuku? Takovej prohlubující se lavór. Čím tišeji, tím víc se ztrácejí basy a výšky a naopak. Nevěřte tomu, že si nastavíte zvuk aparátu doma v pokoji. Ze zkušenosti se můžete dohadovat, jak nasavit, ale až to na pódiu okouříte… Když si to sečtete a podtrhnete, tak to, abyste se slyšeli na pódiu, začíná právě u muzikantů samých. A nestačí jen točit kolečkem hlasitosti doprava, pokud se neslyšíte, veřte mi to.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 28. 3. 2016

Články v tomto čísle