5/2002

Editorial

  • Určitě jste nepřehlédli, že máme nový COVER! Jaksi jsem se neubránil současnému nešvaru pojmenovávat věci anglickými výrazy. Myslím, že titul nebo obálka zní taky dobře, i když asi ne tak IN a tak COOL. Připomíná mi to náš boj

    s překlady odborných termínů do češtiny... Vidíte, chci psát o všech změnách, které se v májovém čísle udály, a zamotám se do polemiky nad poangličťováním, jako bychom byli lingvistický občasník.

    Teď už ke změnám. Nevím, ale neměli jsme k nim

    nějaké příliš přesné a konkrétní důvody. V redakci jsme na dané téma již nějakou dobu diskutovali a pořád to odkládali. Říkali jsme si: "Teď na tom mákneme, pořádně to připravíme, a tak za dvě až tři čísla to provedeme." Jenže se tak nestalo. Když už ale

    byly nové návrhy na stole, nešlo to zadržet, a vrhli jsme se do toho, možná trochu po hlavě, ale říkám si, že je lepší se zaujetím a rychle, než precizně a pomalu. Nebo taky nikdy.

    Moc se nelekejte, zase až k tak radikálním změnám nedošlo: Jde hlavně

    o grafické úpravy a o řazení jednotlivých článků, seriálů a rubrik. Ze začátku jsem si představoval, jak zde v úvodníku budu vysvětlovat, proč je téma měsíce hned na začátku a novoty zamíchané mezi zprávami... Ale nějak se mi do toho nechce, protože není

    zas až tak o čem. Představte si sestavování časopisu jako domino. A jak je všeobecně známo, tahle hra se dá hrát dvěma způsoby. Můžete pokojně skládat pět puntíků k pěti puntíkům a všechno je v klidu. Nebo si můžete postavit z kostiček domina hada, kde

    malé klepnutí spustí lavinu a nic nezůstane na svém místě. Něco podobného každý měsíc "hrajeme" s řazením článků a rubrik.

    A tak se nám samovolně Muzikus rozdělil na šest částí. Kdo má náladu na čtení rozsáhlejšího článku, pro toho je určeno téma

    měsíce hned za úvodními stránkami. Pokud máte jen chvilku, anebo se vám nechce moc soustředit, pro toho jsou určeny novoty proložené zprávami, krátkými rozhovory, tipy na internet nebo CD či popisem zapojení, kytary... slavných kytaristů. Předělem před

    testy, které tvoří asi stěžejní část časopisu, budou profily, reportáže a články. Na předposledním místě by se měly soustředit školy, workshopy, noty... Tady cítím trochu náš dluh vůči vám. Nedaří se nám, jak bychom si představovali. A poslední část -

    soukromá inzerce, se za novinářský útvar asi považovat nedá, ale patří nedílně k Muzikusu. A píšete si ji sami, milí čtenáři.

    A závěrem malá školička demokracie. Líbí se vám, co jsem provedli, anebo nelíbí? ... když se to od vás nedozvíme, tak

    budeme dělat Muzikus, jak nejlíp dovedeme, ale po svém. Takže máte možnost investovat trochu energie a napsat nám, anebo nad pivkem řešit ono české a obligátní: "Oni to zase... ".

    V Černošicích se dají koupit docela skvělé držáky na kytary. Aby plnily

    svojí funkci, musejí se přišroubovat na zeď. Tomislavovi se hodně moc líbily. Nakoupil sádru, půjčil si vrtačku a vyzbrojen příručkou pro začínající kutily... Pozdě v noci u něj zazvonil telefon: "Ahoj, co děláš?", ptal se ho jeho kamarád basista. "Věším

    kytary.", odpověděl Tom celý od sádry a omítky, s dírou ve zdi zakrytou plakátem Jimiho Hendrixe. Ze sluchátka se mu dostalo lakonické odpovědi: "Kytary se nevěšej', radši na ně hraj!"

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 15. 5. 2002

Články v tomto čísle