Takzvaný evergreen
Některé otázky jsou schopné přežít věky. Vzdor vývoji, rekodifikacím i dalším změnám právních a jiných režimů. Zkrátka stále jsou "věčně zelené" jako evergreeny. A stejně jako ony s námi nedávno vstoupily do nového století i tisíciletí. A protože i přes to, že během posledního desetiletí proběhla i v těchto oblastech řada změn a některé dotazy se stále ve stejném rozměru často a vehementně opakují, předkládám do dnešní diskuse jednu z mnoha kladených otázek, více méně si podobných jako vejce vejci. Dnešní čtenářský dotaz je poněkud zhuštěný, nicméně (i v této své relativní složitosti) typický:
Je nějaká ochrana proti vydavatelům, kteří buď nenahlásí na OSA vydání, nebo přiznávají směšné počty prodaných nosičů podle rčení "aby se vlk nažral a koza zůstala celá"? Vím přesně, kolik CD prodá "zábavová" kapela hrající kolem šedesáti kšeftů za rok, ačkoliv se neobjeví v rádiích a televizích. Tyhle kapely si své nahrávky dělají "na koleně", aby po nich zůstala alespoň malá stopa, a cena jejich CD je spíš méně než 150 Kč. To je případ většiny nosičů (22 CD), na kterých mám své texty. Jsem rád, když dostanu aspoň jeden nosič - většinou ani to ne. Mluvím o dvou nejmenovaných vydavatelích. První z nich prodal 3500 nosičů jisté kapely, která ještě loni hrála čtyři mé texty. Za patnáct let spolupráce jsem jim napsal většinu textů. Protože většina spolupracujících skladatelů byla (a asi stále je) zastupována prostřednictvím OSA, tak jsem se naivně domníval, že to proběhne podle pravidel. Neproběhlo. Až po mém dotazu na OSA (kolik se vlastně prodalo nosičů) jsem se dozvěděl, že na OSA o ničem nevědí. Upozornil jsem vydavatele, který se pak ztratil. Tak jak to dělají i jiní. Po pár telefonátech se mnou kapela přerušila spolupráci.
Druhý případ je starý dva roky. Jednomu interpretovi jsem otextoval 22 zahraničních a 2 české skladby. Věci na CD jsou autorizované, podařilo se mi získat další 2, asi na 6 čekám už půl roku. Z OSA jsem se dozvěděl, že bych o ně měl žádat já, protože to bude jen na mně, když se bude něco hrát bez autorizace. Jenže já už jsem byrokracií unavený a radši se asi nechám zavřít - beru-li v úvahu kurs dolaru ke koruně a co by asi mohli američtí autoři po mně chtít, protože nic nemám a textování mi ještě nic nevydělalo, ani na zničené magneťáky a další věci potřebné k psaní. A abych zabránil hraní mých textů - to nezvládám.
Loni v září mi manažer jednoho interpreta sdělil, že je prodáno 3 až 5 tisíc nosičů, že to ještě neví přesně. Zdá se mi směšné nevědět, kolik se toho vlastně prodalo. Letos jsem se dozvěděl, že na OSA přiznal vydavatel 346 prodaných nosičů! Hned jsem vydavateli volal, ale ten mi odpověděl, že sice vylisoval 3000 kusů, ale neprodalo se to, tak proč by na OSA posílal 80 000 Kč. U tohoto interpreta střízlivě odhaduji kolem stovky vystoupení. Na internetu měl uvedeno během devatenácti po sobě jdoucích dní celkem sedmnáct vystoupení. Za rok 2000 mi přišly z OSA tantiémy za tři texty (dva na českou hudbu a jeden tradicionál). Pořadatelé na OSA nahlásili osm koncertů. Z rádií na OSA nahlásili 216 užití. V televizích jsem toho interpreta viděl čtyřikrát nebo pětkrát. Dnes jsem ho opět slyšel v rádiu a podle jednoho mého textu nazval svůj koncertní program. Na OSA mi řekli, že mám všechny průšvihy, které by se mohly vyskytnout, kdyby někdo přišel na můj text hraný bez souhlasu zahraničních autorů, na svých bedrech a jsem za to zodpovědný - že nejdřív mám mít souhlas k přetextování. To by ale moc převzatých písniček s českým textem nevzniklo.
Hned na první čtení je zcela zřejmé, že tu jde o několik problémů najednou. A tak se pokusme o rozlišení styčných bodů, průmětů a dalších souvislostí, dílčích témat a zodpovězení jednotlivých otázek. Snad se nám podaří tohle problémové klubko alespoň trochu rozmotat.
Vyjděme ze zásady, že autor má právo své dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva a že jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených zákonem (ust. § 12 odst. 1 autorského zákona č. 121/2000 Sb.). Výčet druhů užití obsahuje odst. 4 citovaného ustanovení a jednotlivé způsoby užití díla jsou dále konkretizovány v následujících §§ 13 až 23 autorského zákona (AZ). Do těchto způsobů užití spadá i tzv. právo na sdělování díla veřejnosti, a to zejména právo na provozování díla živě nebo ze záznamu, dále právo na přenos provozování díla, právo na vysílání díla rozhlasem či televizí, právo na přenos rozhlasového vysílání, atd. - což jsou zřejmě okruhy užití děl, jichž se převážně týká dnešní dotaz čtenáře Muzikusu.
Tím je dána i povinnost uživatele opatřit si příslušné shora uvedené oprávnění. A tedy například ohlásit, respektive žádat o autorský souhlas (licenci) ke každému užití díla. Jinak by mohlo jít o zásah do autorského práva. Záměrně uvádím mohlo jít, protože § 29 umožňuje některá omezení práva autorského, a to jen ve zvláštních případech stanovených tímto zákonem a dále příslušným způsobem. Další rozvolnění v tomto směru představují tzv. volná užití podle § 30 a dále pak i tzv. bezúplatné zákonné licence podle § § 31 až 39. Ustanovení § 46 a násl. pak upravují shora již uvedená autorskoprávní institut licenční smlouvy. Touto smlouvou pak autor poskytuje nabyvateli tzv. licenci = oprávnění k výkonu práva dílo užít, a to určitým jednotlivým způsobem anebo všemi způsoby dle zákona, v rozsahu omezeném nebo neomezeném apod. a uživatel se zavazuje, že za užití poskytne autorovi odměnu, není-li podle ust. § 49 odst. 2 písm. b) sjednáno jinak. Pokud je licence poskytována jako výhradní, pak musí mít smlouva písemnou formu.
Z uvedeného vyplývá i odpověď na cosi jako společný jmenovatel otázek z dnešního dotazu a to, že ochrana proti případným budoucím neplněním uživatelů (vydavatelů, apod.) je právě v oné co možná nejlepší aplikaci uvedených autorskoprávních institutů. A zejména příslušných licenčních smluv.
Další možnosti k posílení právní jistoty nositelů autorských práv (a práv souvisejících s autorským právem) jsou v působnosti tzv. kolektivní správy těchto práv (§ 95 a násl. AZ), vykonávané pak prostřednictvím tzv. kolektivních správců, popř. i příslušnými ministerstvem jmenovaných jejich zprostředkovatelů pro určité případy (§ 102 AZ), apod. Kolektivní správci vykonávají kolektivní správu pomocí kolektivních a hromadných smluv (§ 101 AZ). Vztahy kolektivního správce k zastupovaným nositelům práv a k uživatelům předmětů ochrany se řídí podmínkami podle § 100 AZ. Dozor nad kolektivní správou spadá do kompetencí ministerstva kultury (§ 103 AZ). V rámci uvedených institutů, jejich působností, aplikací a zpětných vazeb je prostor pro prevenci, ale i pro praktické řešení celé řady v praxi vznikajících kolizí. Například i toho druhu, jak jsou uvedeny v dnešním dotazu. OSA Praha, jakožto příslušný shora uvedený kolektivní správce, uzavírá s autory příslušné smlouvy o zastupování, v jejich obsahu uvádí příslušné podmínky zastupování, z nichž logicky vyplývají i podmínky vedení příslušných agend. V jejich rámci např. systém evidence a kontroly počtu užití, šíření, kopií, dostupnost, vymahatelnost, atd. a praktické otázky s tím spojené spadají do systému činnosti kolektivního správce. To se týká i kontroly počtu užití (přesnosti, úplnosti, aj.) a dalších evidencí, jako je například i zákonná domněnka autorství a formální agendy s tím spojené (rejstřík předmětů ochrany, tzv. ohlášky skladeb, apod.), dále otázky tzv. "autorizací", aj. V uvedeném dílčím případě souhlasů např. zahraničních autorů hudby k opatření jejich skladeb českým textem by mohla být problematika diskuse teoreticky ještě složitější např. o faktor času, a to např. u těch skladeb, k nimž české texty vznikly v době tzv. hromadné správy podle starého AZ, tj. ještě před nabytím účinnosti nového AZ (1. prosince 2000). Takových dílčích otázek by ale mohla být zřejmě celá řada podle konkrétních podmínek jednotlivých případů. Takže obecně platí, že prostor pro řešení podstatných i případných dílčích otázek dané problematiky je v rámci shora uvedených právních institutů ve smyslu cit. ustanovení AZ.
Vzhledem k rozsáhlosti tématu jsme byly nuceni rozdělit odpověď do dvou dílů, takže pokračovaní bude v příštím čísle. (pozn. redakce)
