Základy z hudební nauky v otázkách a odpovědích - Téma č. 8: Intervaly (1. část)

Než se pustíme hlouběji do problematiky stupnic a akordů, musíme se věnovat intervalům.

Interval je vzdálenost mezi dvěma tóny?

Ano, přesněji řečeno, je to poměr dvou tónů vzhledem k jejich výšce. Nazýváme je latinskými číslovkami, a to takto (srovnej to s notovou přílohou): je-li vzdálenost mezi základním (daným tónem) a tónem, k tomu základnímu tónu přiřazeným, nulová (neboli zní oba stejně), jedná se o primu (je-li základem stupnice C dur, pak jde o poměr c-c).

Stejná výška!

Tak. Jdeme dál. Sekunda označuje vzdálenost jednoho celého tónu mezi základním tónem (můžeme použít pro lepší představu termín hlubší tón) a dalším, nyní již vyšším tónem (příklad: c-d). Tercie pak označuje vzdálenost dvou tónů, c-e.

Proč to nejde dál po celých tónech?

Když pomineme otázku vzájemné převratnosti kvart a kvint, tak nám musí zatím stačit, že jako základ k pochopení teorie intervalů nám bude sloužit durová stupnice, ve které je obecně mezi třetím a čtvrtým stupněm půltón.

Takže kvarta je vzdálenost c-f, kvinta c-g, sexta c-a, septima c-h. A oktáva?

Oktáva je stejně jako prima složena ze dvou tónů stejného názvu, ale v oktávovém rozpětí je to osmý stupeň od základního tónu, tzn. c-c.

A pokud vzdálenost obou tónů přesahuje oktávu?

Pak se jedná o tzv. intervaly přenesené - prostě si uvědomíš, že např. nona, což je 9. stupeň, je vlastně oktáva + sekunda, decima (10. stupeň) je oktáva + tercie, undecima (11. stupeň) = oktáva + kvarta, duodecima (12. stupeň) = oktáva + kvinta, tercdecima (13. stupeň) je oktáva + sexta. V praxi se ale z těchto intervalů nejvíce setkáš s nonou. Další dělení včetně vysvětlení pojmů čistý a velký interval si řekneme až příště.