1) Vibrato neboli mírné či výrazné kolísání tónu je další z podstatných základů tvorby osobitého tónu a feelingu.
Obecně platí, že ho můžeme dělit dle intenzity (jak je široké, o kolik se mění výše tónu), podle rychlosti (jak rychle komíháme tónem) a dle toho, jak ho vytváříme.
Mám na mysli prstové vibráto, které tvoříme dvěma způsoby. U klasického způsobu se prstem levé ruky komíhá ve směru tahu struny, u způsobu běžného spíše elektrickým kytaristům pohybujeme prstem napříč hmatníkem, kolmo k tahu strun. Zápisem se nijak oba způsoby nerozlišují, ale je jasné, že u Příkladu číslo1 můžeme použít oba dva, zato u Příkladu číslo 2 jde po vytažení pouze o druhý způsob.
Dalšími způsoby je využití vibrapáky, whammy pedálu, tlaku na krk vůči korpusu kytary, na struny za kobylkou či ořechem apod.
2) Whammy - rovná se pákou či pedálem stlačení nebo vytažení tónu. U whammy pedálu je výhodou, že ani při extrémnějších polohách snižování či zvyšování tónu neprasknou struny a nerozladí se potah (zámky nezámky). Navíc si u pedálu můžeme nastavit maximální hodnoty změn tónu a buď využít hranici, nebo pracovat v celém spektru změny výšky.
Ruka na vibrapáce je zase citlivější, ale více zaměstnává pravou ruku.
Veškeré uvedené příklady lze zahrát oběma způsoby. V Příkladu číslo 3 stlačíme při jednom brnknutí tón o oktávu níž a zase ho „dáme“ zpět na úvodní výšku. Příklad 4 ukazuje zahrání a téměř současně stlačení a puštění tónu. Sekvence takto zahraných tónů za sebou zní zajímavě. Pětka předvádí vytažení a puštění zpět, Příklad číslo 6 je variací například číslo 3, kdy jde o stlačení o oktávu a následné vrácení hned dvou tónů a Příklad číslo 7 ukazuje nájezd na tón z předchozího stlačení.
