Tak. Dnešním dílem zakončíme tuto minisérii, která doplňovala dlouhá léta již trvající seriál pod obecným názvem Teorie. Za ta léta jsme si uvedli bloky Teorie ve zkratce (1/2004-7/2009),...
Na rozdíl od předcházejících dílů si dnes uvedeme „jen“ jedno téma, a tím je trylek. Neprávem lehce zapomenutý prvek hry, který ale výrazně obohacuje sólové běhy (zajímavý je mj. třeba i ...
Dnes se nespokojíme „pouze“ s jedním tématem, s tlumením tónu pravou a levou rukou, ale zařadíme si sem i škrtání a škrábání trsátkem po strunách, protože ve všech případech jde vlastně o...
Volume (Příklad 1-3) je často opomíjená, ale přitom velice efektní a osobitá záležitost (viz třeba Radim Hladík). Tón je tvořen tak, že po jeho zahrání při vypnuté hlasitosti na kytaře (č...
Vibrato neboli mírné či výrazné kolísání tónu je další z podstatných základů tvorby osobitého tónu a feelingu. Obecně platí, že ho můžeme dělit dle intenzity (jak je široké, o kolik se mě...
Arpeggio můžeme chápat ve dvojím smyslu. Za prvé jde - nejenom na klasické kytaře - o styl hry, kdy se akordy či harmonické intervaly hrají rozloženě, rychlým způsobem. U klasiky jde větš...
Přirozený flažolet vzniká brnknutím na některou z prázdných strun a přiložením bříška prstů v uzlu kmitu struny, tedy z hlediska znělosti nejlépe nad 5., 7. a 12. pražcem (a analogicky da...
Takže dnes máme také dvojici techniky hry, ale na stejně odvozeném základě. Slide bez bottlenecku (Příklady číslo 1-3), to jsou glissy, skluzy, kdy při plné znělosti sklouzneme po struně ...
Dnes jsme dali dohromady dvě techniky hry, z nichž každá má svůj nezastupitelný význam. Hra prsty zahrnuje velice širokou a specifickou oblast, ze které si přiblížíme pouze to elementární...
Ohýbání tónu je jedna z pěti vysoce osobitých záležitostí tvorby feelingu každého kytaristy. Obě techniky spolu velmi úzce souvisejí, v podstatě stejně jako hammer-on a pull-off z minuléh...
