Takže dnes máme také dvojici techniky hry, ale na stejně odvozeném základě. Slide bez bottlenecku (Příklady číslo 1-3), to jsou glissy, skluzy, kdy při plné znělosti sklouzneme po struně prstem. A jak? Může jít o spojení jednoho či více tónů, můžeme spojit jedním skluzem při dobré znělosti i více tónů, můžeme jet od původního tónu či k němu najet, můžeme jet nahoru i dolů, vedle prstů hmatníkové ruky (levé) se gliss používá i pro prsty pravé ruky, při tappingu apod. Jedno z důležitých rozdělení je legato slide (druhý či další tón se již nebrnkne a zní jen z pohybu) a slide (druhý či další tón se po dokončení skluzu brnkne).
Pozor - pro znělost je třeba vždy dobře dojet k pražci a nepřetáhnout ho.
Slide s bottleneckem, (Příklady číslo 4-6) tj. pohyb prstů hmatníkové ruky s navlečeným nástavcem, většinou na prostředníčku (50 % muzikantů), malíčku (40 %) či na jiném prstu (10 %).
Základní zásady:
- Je třeba tlumit nehrané struny. Zde je lepší mít bottleneck na prostředníčku, kdy tlumíme prsty levé ruky vyšší struny, směrem k e1, a prsty pravé ruky či její dlaní nižší struny, směrem k E.
- Bottleneck se musí pro dosažení tónu dostat nad pražec, nikoli, jak je kytarista zvyklý, před pražec, kam běžně umisťuje prsty.
- Nezapomínat na vibrato i z hlediska čistoty dosaženého tónu, protože se nemusíme bottleneckem trefit vždy přesně nad požadovaný pražec.
- Nespěchat, jinak krása slide tónu nevyzní.
- No a co třeba vyjet bottleneckem úplně mimo hmatník? Zajímavé, ne?
A osobnost jako příklad? Bez bottlenecku vlastně všichni (napadá mne teď velmi osobitý Mike Oldfield a jeho slide s prstovým vibratem) a s bottleneckem - skoro vlastně také všichni, kdy si můžeme uvést třeba Johnnyho Wintera nebo Duanea Allmana, co říkáte?
