Flažoletů máme několik druhů.
1) Přirozený flažolet vzniká brnknutím na některou z prázdných strun a přiložením bříška prstů v uzlu kmitu struny, tedy z hlediska znělosti nejlépe nad 5., 7. a 12. pražcem (a analogicky dalšími pražci). Při jeho tvorbě je důležité přiložit bříško prstů nad pražec (tedy ne tam, kam bychom dávali prst při běžné hře v políčku) zároveň při brnknutí struny.
Tip: Přirozenými flažolety se také dobře ladí kytara, kdy flažolet nad 5. pražcem nižší struny by měl znít stejně jako flažolet nad 7. pražcem vyšší struny (mimo vztahu strun g, h) a opačně.
2) Umělý klasický flažolet používáme, když se nechceme omezovat na pražce, nad nimiž znějí dobře jen přirozené flažolety. Tyto tedy vzniknou tak, že položíme prsty levé ruky na jakýkoli tón na hmatníku a zároveň položíme bříško prvního prstu (ukazováčku) pravé ruky nad pražec tónu, který je o oktávu výše než tón držený prstem levé ruky. Po této přípravě brnkneme o předmětnou strunu malíčkem pravé ruky.
3) Nepravý flažolet, tzv. „pískání“, je typické pro hru na elektrickou kytaru (zvláště zkreslenou) Ten vzniká na jiných principech než předchozí dva typy. Vytvoříme ho tak, že při držení nějakého tónu prstem levé ruky pravou brnkneme tak, jak jsme zvyklí, ale s tím rozdílem, že během brnknutí tón zároveň ztlumíme palcem pravé ruky, která drží trsátko.
Tip: U humbuckingů to jde lépe, u singlů je lepší si zapnout dva.
4) Přiklepnutý flažolet (včetně bend-on) v podstatě znamená jen variaci umělého flažoletu na podmínky elektrické kytary. Při běžném zahrání tónu lehce přiklepneme bříškem pravé ruky nad pražec políčka, které je o oktávu výše než hraný tón.
Při vytažení postupujeme stejně, je nutné si ale uvědomit, že přiklepneme opět v místech, které odpovídá oktávovému rozdílu, a ne tomu, kde bychom tón, který slyšíme již vytažený, normálně hráli.
