A jsme zde s další stupnicí, se kterou se můžete ve své praxi setkat. Obecně tuto stupnici řadíme z hlediska ustáleného zařazování řad tónů ke stupnicím dalším. Proč? Protože k rozklíčování jejího sledu tónů musíme postupovat trochu delikátněji než u ostatních stupnic. Nejjednodušší je, když si ji odvodíme jako mód mollové harmonické stupnice, zahraný od jejího pátého stupně. To znamená, že pokud bychom ji odvozovali z tohoto hlediska, šlo by z hlediska stupnic, které si uvádíme obecně od tónu a, o mód stupnice d moll harmonické I. (výchozí harmonické stupnice). Když si zkonkretizujeme její sled tónů, tak obsahuje d, e, f, g, a, bchar2(v základním předznamenání stupnice d moll), cchar1 (zvýšený sedmý stupeň, velká septima), d1. Takže když se potřebujeme dostat k našemu dnešnímu sledu tónů, tak začneme na pátém stupni, tedy na tónu a a jednoduše pokračujeme dál - tedy a, bchar2, cchar1, d1, e1, f1, g1, a1.
Pokud se chceme podívat na sled jednotlivých tónů z hlediska stupnice, postavení jednotlivých tónů od základního tónu a její použití, tak stupnice obsahuje tři půltóny mezi stupni 1.-2., 3.-4. a 5.-6. Najdeme zde i jeden a půltónový interval, a to mezi 2. a 3. stupněm. Pokud bychom zde chtěli vysledovat další stupnice, tak jde v podstatě o kombinaci 1. sólové (tóny a, e1, g1, a1) a 2. sólové figury (tóny a, cchar11, e1, a1), mollové frygické stupnice (určující tón bchar2 a tóny d1, f1, g1).
Pokud pomineme klasickou harmonizaci stupnice, tak se nám tento běh hodí třeba ke sledu akordů Dmi (základ odvození od stupnice d moll harmonické), F (tón bchar2 jónské durové), Bchar2 (tón bchar2 frygické mollové) a konečně A (jako dominanta k základu odvození španělské stupnice). Řadu tónů bychom mohli ale brát i jako samostatnou stupnici od tónu a, třeba pro akordy A, Bchar2 z flamenca.
