Jimmy Earl - Bass profil

Mezi nenápadné, ale přesto významné, basisty patří i Jimmy Earl. Jeho groovující a nápaditou hru najdete na mnoha zajímavých nahrávkách. Přesto, že natočil dvě sólová alba, zůstal především vzorným sidemanem, který je schopen zahrát do jakéhokoliv stylu vkusně, citlivě a přece svébytně.

Začátky

James Christopher Earl se narodil v roce 1957 v americkém Bostonu rodičům Jamesovi a Sylvii Earlovým. K hudbě byl veden již od raného dětství, přestože nebyli klasická hudební rodina, kde by hudba vyhrávala od rána do večera. Matka ho, společně s bratrem, přihlásila do hodin klavíru, které James několik let navštěvoval, ale jak sám přiznává, nikdy ho tento nástroj úplně nechytil.

Něco jiného to bylo s klasickou kytarou, se kterou ho v devíti letech seznámil bratranec, a Jimmy se do nástroje zamiloval. Několik let chodil do hodin klasické kytary a postupně se začal seznamovat i s populární hudbou. Bylo to na konci šedesátých let a v rádiu tehdy hrála spousta rockových a soulových kapel. Jimmy si zamiloval především produkci Motown v čele s Jamesem Jamersonem a také miloval The Beatles.

K baskytaře přešel v roce 1972, kdy mu kapela kamarádů ze sousedství nabídla, zda by s nimi nechtěl hrát na tento nástroj. Kapela se tehdy zaměřovala na předělávky The Cream, Rare Earth nebo Iron Butterfly. Později přidali hity z Motownu, The Allman Brothers nebo Grateful Dead. Ze začátku mu baskytaru půjčovali, ale zakrátko si koupil svůj vlastní nástroj na místním tržišti za patnáct dolarů. Netřeba snad zmiňovat, že tento nástroj ho uchvátil ze všech nejvíc a už mu zůstal věrný.

Berklee a New York

V roce 1975 odešel Jimmy studovat na Berklee School of Music. Nejprve chtěl studovat kytaru, ale na doporučení svého otce začal s baskytarou. „Otci přiznávám zásluhu na tom, že je ze mě baskytarista. Kdybych tehdy šel studovat kytaru, nejspíš bych dneska muziku vůbec nedělal.“

Na škole vydržel dva roky a v polovině roku 1976 začal hrát po štacích kolem Bostonu. V téhle době se soustředil především na disco scénu. Ne že by ho tahle hudba tolik lákala, ale protože bylo tehdy disco na vrcholu popularity, daly se díky němu vydělat slušné peníze. Několik příštích let proto strávil křižováním Východního pobřeží s různými kapelami.

Kdybych nebyl basistou, nejspíš bych někde prodával hamburgery a snil o tom, jak se jednou basistou stanu.

V roce 1981 ale začal cítit, že potřebuje hrát hudbu, která pro něj bude větší výzvou. Zapsal se tedy ke studiu na New England Conservatory of Music a o rok později studoval u věhlasného Charlieho Banacose jazzovou improvizaci. Tento rok se také začal snažit prorazit na bostonské jazzové scéně, ale vedle toho bral všechny „kšefty“, kde mu mohli zaplatit. Hrál tak i v několika punkových kapelách, hrál na parníku v duu s perkusistou, kde bylo jejich úkolem „hudbou přilákat velryby“ (!). Hrál ale i na svatbách, pohřbech, a prostě kdekoliv to šlo. Vrcholem bostonských let bylo působení v jazzové kapele s trumpetistou Tigerem Okoshim, kytaristou Randy Roosem a bubeníkem Bobem Mosesem.

V roce 1985 se Jimmy rozhodl, že by chtěl zkusit newyorskou jazzovou scénu a na začátku roku 1986 se tam i přesunul. Okamžitě se uchytil, když natáčel radiové jingly a začal hrát na klubové scéně. Na doporučení svého kamaráda Steva Hunta začal hrát i v projektu Jazz Explosion, což byla rytmická sekce sestávající z klávesisty, basisty a bubeníka, která doprovázela každý večer čtyři různé jazzové hvězdy. Cestovali po celých Státech a doprovázeli i taková esa, jako jsou Freddie Hubbard nebo Stanley Clark.

To se nakonec ukázalo jako významné setkání, neboť Stanley Clark se stal Jimmyho přítelem a také mentorem. Vzal ho s sebou i na brazilské turné, kde hráli tři basisté - ještě společně s Larrym Grahamem. Později Jimmy hrál i na Clarkových deskách If This Bass Could Only Talk (1988), East River Drive (1993) a 1, 2, to the Bass (2003). V této fázi kariéry bylo také významné  setkání s Joem Samplem, který Jimmyho pozval do kapely The Crusaders, se kterou objeli celý svět.

Západní pobřeží

Vzhledem k tomu, že The Crusaders sídlili v Los Angeles, musel Jimmy často na Západní pobřeží. To když poznal, rozhodl se, že tady chce žít a pracovat, a na začátku roku proto zamířil na pobřeží Tichého oceánu. „Protože jsem pocházel ze Severovýchodu, nesmírně jsem si užíval počasí v Los Angeles. Navíc mám pocit, že LA poskytuje muzikantům více příležitostí se prosadit.“

V Los Angeles se již díky doporučením dokázal velmi rychle etablovat. Hodně mu pomohlo třeba působení v The Mike Varney Project, se kterým nahrál dvě desky. Na první Truth in Shredding (1990) si zahrál s kytaristy Frankem Gambalem nebo Allanem Holdsworthem a na druhé Centrifugal Funk (1991) měl dokonce na starosti produkci a aranže.

V roce 1993 přišlo dosud asi nejzásadnější angažmá, které Jimmy Earla vyneslo mezi hvězdy jazzového nebe. Nahradil totiž v původní sestavě Chick Corea Electric Bandu Johna Patitucciho (na tohle místo ho doporučil samotný John). S Electric Bandem strávil sice jen několik měsíců, během nichž odjel turné po Evropě a Japonsku, ale, jak sám říká, vrátil se odtamtud jako lepší muzikant a mnohem jistější hráč.

Díky působení v Electric Bandu se dostal k italskému zpěvákovi Pinu Danielovi, se kterým od roku 1993 do roku 1999 natočil pět alb a odjel několik turné. V devadesátých letech natočil také zatím svá jediná dvě sólová alba - Jimmy Earl (1993) a Stratosphere (1999), na kterých mu hostovali všichni tehdejší slavní spoluhráči, včetně Franka Gambaleho, Davea Weckla nebo Stevea Tavaglioneho. V roce 1996 se Jimmy dostal do kapely Robbena Forda, se kterým byl několikrát na turné a natočil s ním jednu studiovou desku Supernatural (1999) s Vinniem Colaiutou na bicí, a jedno živé album v roce 2001.

Televizní show

Na konci roku 2002 dostal Jimmy lano, kterého se drží dosud. V klubu, kde hrál s kapelou Cleto and the Cletones, se ukázal Jimmy Kimmel, který právě dával dohromady svoji noční talk show pro televizní stanici ABC. Kapela se mu natolik zalíbila, že jim okamžitě nabídl, že mohou být jeho domovskou kapelou pro tuto show Jimmy Kimmel Live!. Není třeba zdůrazňovat, že kapela tuhle možnost využila a hraje tam dosud.

Vedle působení v televizní show hraje Jimmy velmi často i po klubech v Los Angeles a hostuje s dalšími slavnými muzikanty, mezi jiným se Simonem Phillipsem, Deanem Brownem nebo Scottem Kinseym. Pokračuje i v session kariéře a jako host se každý rok objevuje na několika deskách.

www:

www.jimmyearl.net