Muzislovník

S/PDIF: Jest to akronym, čili zkratková hříčka s prvními písmenky slov. Ta slova jsou Sony/Philips Digital Inter Face, čili digitální propojovací protokol uvedených firem. Tento standard je normalizován jako IEC958 (type-2) nebo taky jako standard CP-340 (type-2) po přečíslování CP-1201 systému norem EIAJ. Je komerčním standardem pro přenos digitálního zvuku mezi přístroji, jež ale často využívají i přístroje profesionální. Narozdíl od ryze profesionálního standardu AES-EBU, který používá elektricky symetrický signál, S/PDIF přenáší data nesymetrickým koaxiálním kabelem nebo optokabelem.

 

Koaxiální kabel má předepsanou vlnovou impedanci 75 Ω - tu nezměříte běžným ohmmetrem, to je poměr podélné indukčnosti a příčné kapacity homogenního (souvislého) vedení. Obvyklé konektory pro toto spojení jsou typu cinch (RCA). Frekvenční přenos musí kabel i s konektory zvládnout v rozsahu 0,1 až 6 MHz, špičková hodnota signálu je 0,5 V, takový přenos musí kabel zvládnout v délce až 10 metrů.

 

Optickou verzi tohoto spojení, zvanou též TOSLink, popisuje norma IEC958. Vysílačem je rychlá dioda LED budící světlovod, přijímačem je na světlovod napojený optočlen. Toto spojení má výhodu v tepelné a hlavně galvanické izolaci komunikujících přístrojů, ovšem levnější světlovody způsobují častější chyby v přenosu.

 

switching power suply (česky spínaný napájecí zdroj): S touhle technologií začali už před lety u domácích televizních přijímačů, setkáte se s ní i v běžném počítači. Jde o to, že v moderních polovodičových zesilovačích bývá nejtěžší součástkou transformátor. Kromě toho klasický napěťový regulátor mění přebytečný výkon (daný rozdílem napětí požadovaného a poskytovaného krát protékajícím proudem) nenávratně v teplo. Tyto dvě nectnosti řeší tzv. spínané zdroje. Ty usměrní přímo síťové napětí, kterým pak přes regulovaný multivibrátor o výrazně vyšší frekvenci, než je síťových evropských 50 Hz (napětí se mrskne padesátkrát za vteřinu z nuly do maxima, přes nulu do mínus maxima a do nuly), napájí síťový transformátor, který díky vyšší frekvenci vychází výrazně menší. Napětí z něj se znovu usměrní a regulační smyčka se uzavírá obvykle přes celý zdroj až ke zmíněnému multivibrátoru. Takový zdroj je při správném použití lehčí a méně hřeje. Cenou za to jsou vyšší nároky na elektrické i magnetické obvody transformátoru, složitější, a tím obvykle i dražší, zařízení, které je kvůli vyššímu počtu součástek taky statisticky náchylnější k poruchám. (mm)

Psáno pro časopis Muzikus