Pentatonika out of box
Zdravím u dalšího dílu našeho malého workshopu. Pojďme se hned vrhnout do dnešního tématu. Tím je způsob hraní jedné z asi nejpoužívanějších stupnic, a to tzv. pentatonické stupnice.
Velmi častým nešvarem začátečníků, kteří se jí učí, je, že to nějak nedotáhnou do konce a uvíznou bohužel pouze v naučených boxech, často i jenom v jednom, ve kterém se pak vertikálním způsobem pohybují nahoru dolů. Kolegové, tohle nezní úplně dobře! Jedním z možných způsobů, jak si rozšířit prostor a být tak na hmatníku mnohem svobodnější, vyvázat se z oněch boxů a naučit se mezi nimi volně pohybovat, můžou být tzv. „široké prstoklady pentatoniky“. Pomocí nich dosáhnete daleko hezčího zvuku a lepší orientace na hmatníku.
Jde o dva velmi jednoduché, můžeme říci, prstoklady či cesty, jak zahrát onu pentatonickou stupnici úhlopříčně téměř přes celý hmatník. Jako příklad jsem si vzal pentatoniku g moll.
Tedy tóny G, B♭, C, D a F. První prstoklad (Příklad 1) začneme hrát od septimy, tedy tónem F, na struně E. Na též struně zahrajeme i základní tón G. Dále přejdeme na strunu A a na ní zahrajeme tón B♭, přesuneme ruku do třetí polohy a pokračujeme tóny C a D (pro lepší pochopení koukněte na video, které opět pověsím na své webové stránky www.zvardon.cz). Dále pokračujeme stejně, jen budeme samozřejmě stoupat nahoru. Tedy na struně D zahrajeme opět tón F a G a na struně g opět tóny B♭, C, D. Nakonec to zopakujeme potřetí na strunách B a E (viz noty). Určitě jste si všimli určité symetričnosti, kdy střídáme vždy dva tóny na struně a pak tři tóny na struně atd.
Druhý prstoklad, kterým pokryjeme zbývající část hmatníku, začneme tónem B♭, tedy malou tercií. Vše je stejné, jen se nám pochopitelně vše obrátí. Začneme tedy třemi tóny na struně pak dva atd. Koukněte na noty a tabulatury. Co se týká prstokladů, u obou cest máte v podstatě dvě možnosti. Buď sklouznete s tónu C na D pomocí prvního prstu, a nebo pomocí třetího. Obě možnosti znějí dobře a je to na vás, které dáte přednost.
Pokud si tyto úhlopříčné prstoklady osvojíte, můžete úplně jednoduše k mollové pentatonice přidat zmenšenou kvintu, v našem případě tón D♭, a máte tzv. bluesovou pentatoniku - rovněž velmi oblíbenou a rozšířenou stupnici.
Pro procvičení jsem zde napsal dva takové jednoduché licky, které právě tuto stupnici v širokých prstokladech využívají. První je takový, řekněme bluesový lick v G. U druhého hraji jednoduchou sekvenci, kdy jeden motiv postupně přesouvám po stupnici ve třech oktávách. Určitě doporučuji si tento způsob hraní pentatoniky osvojit. Cest je mnoho, jen je třeba je hledat. Přeji hodně úspěchů.
V minulém díle jsme objevili překlep, za který se omlouváme. Ona opravená věta zní správně takto: No a právě onen souzvuk primy a septimy na struně E a D, případně A a g, dává akordu oproti výše zmíněnému „klasickému“ voicingu hezčí a řekněme dominantnější charakter.
