Jak to vidí (slyší) zvukař 25
Signálový řetězec - mixážní pult
... od analogu k digitálu IV
Dnes se tedy konečně dostáváme k druhé ze dvou základních platforem - totiž k digitálnímu mixážnímu pultu. Co se týče live akcí a jejich ozvučování, digitální pulty v dnešní době jednoznačně převládají a analogové modely postupně mizí i z malých akcí a naopak se objevují v inzercích za v minulosti nebývale nízké ceny. Z určitého už minule zmíněného „srdíčkovského“ pohledu je to určitě jistá škoda, nicméně digitalizace nás obecně obklopuje dnes a denně vlastně všude, ve většině oblastí již převládla docela, např. telefonní spojení, televizní vysílání, fotografování, audio- videotechnika apod.
Je to směr vývoje, který je již jasně daný, a jak již bylo v minulých dílech řečeno, nemá žádný smysl mu nějakým způsobem vzdorovat nebo nějak jít takříkajíc proti proudu. Čím dřív se s daným faktem smíříme, tím líp pro nás. Analog - např. v nahrávání nebo šíření hudby - se stává v dnešní době jakousi volitelnou retroalternativou, za kterou si zpravidla ještě připlatíme. V audio studiové oblasti jsou navíc dnes poměrně módní a používané nejrůznější digitální simulace starých a slavných analogových přístrojů - lampových pre-ampů, kompresorů, ekvalizérů, páskových magnetofonů apod. -, které jsou samozřejmě pořizovací cenou a provozními náklady zcela někde jinde než jejich originální vzory, o funkčnosti a porovnání můžeme vést debatu, ale to už je jiné téma.
Stejně jako digitalizace v hudbě obecně (vzpomeňte např. na nástup CD formátu nebo třeba nástup digitálního nahrávání do PC v devadesátých letech), není digitální pult jako takový nějakou extra žhavou novinkou. Vzpomínám, kdy jeden z mých starších zvukařských kolegů kolem roku 1995 koupil za nějakých necelých sto tisíc (tehdy poměrně slušný balíček peněz) jeden z prvních digitálů Yamaha Promix 01. Na motorizované „samojezdící“ fadery jsme všichni zírali jako na něco seslaného z vesmíru a povídali si o tom jako o nevídaném zážitku. :-) Tyto pulty byly samozřejmě vzhledem k těm dnešním výrazně omezené v možnostech - nebylo např. možné aplikovat na jeden kanál zároveň gate a kompresor, měly omezený počet vstupů XLR, jejich celkové ovládání bylo vzhledem k dnešním typům mnohem složitější, celková intuitivnost výrazně nižší, často vypovídaly službu při vyšších nebo naopak nízkých teplotách, často jim vadilo větší podpětí v síti, časem selhávala mačkací mikrotlačítka apod.
Nicméně byl to jistý jasně definovaný start v této „disciplíně“, kterému spousta z nás tenkrát nepřikládala větší význam a víceméně jej zatracovala. Nechtěli jsme se tak nějak ani dívat na to, jak někdo s něčím tak malým jako tenhle pult řídí a efektuje celou rockovou kapelu. :-)
Přitom ještě i dnes se najdou uživatelé, kteří tento Promix 01 používají a tento model se ještě sem tam objeví i v inzercích. Nikomu tehdy nemohlo být nějak extra jasné, jakým směrem se bude digitální cesta vlastně ubírat, přesto např. ona zmiňovaná firma Yamaha zachovala některé znaky na svých pultech dodnes, např. jejich klasické „On“ zapínání jednotlivých vstupů, zatímco naprostá většina ostatních výrobců vstupy naopak mutuje. Uživatelé Yamahy to prostě už tak berou, jako fakt, že to „u nich“ prostě takhle je. Na rozdíl od některých jiných, dnes již třeba mnohdy neexistujících firem tehdy vyrábějících analogové pulty, značka Yamaha v oblasti zvučení, a potažmo digitálních pultů, i v dnešní době něco znamená a je poměrně hojně užívaná. Zde podotýkám, že momentálně ani nejsem aktivním uživatelem pultu značky Yamaha, uvádím tyto skutečnosti pouze a jen proto, že považuji za jistým způsobem obdivuhodné, že již před více jak dvaceti lety někdo dokázal zhruba odhadnout, jakým směrem se bude vývoj v této oblasti ubírat, a udržet se tím pádem na hudebním trhu.
V čem je tedy hlavně digitální pult jiný než analogový? Z určitého laického pohledu se nám hlavní rozdíl jeví zejména v přítomnosti interních procesorů, jak efektových, tak dynamických, odpadá nám tedy vizuálně i prakticky potřeba mít vedle pultu postavené proslulé a v minulosti v podstatě nezbytně nutné rackové skříně více či méně plné těchto procesorů. Je to prostě zařízení, které umí globálně takřka všechno, co je spojené s procesem ozvučování. Tzn. mixovat poměry nástrojů a vokálů do masteru nebo podskupin, monitorových cest (těch bývá dnes už na poměrně základních pultech velmi úctyhodný počet, např. osm až patnáct a víc), přičemž na každé šavli máme standardně k dispozici přiřazení interních dynamických procesorů - gate, kompresor, limitér a zpravidla čtyřpásmovou plně parametrickou ekvalizaci. Prostě je to jakobyste na analogovém pultu měli v příslušném kanálovém sloupci nad faderem další ovladače pro kompresor, gate apod.
K dispozici pak bývá v dnešní době hned několik efektových jednotek a podle výbavy i další masteringové efekty, jako nejrůznější enhancery, stereo widenery apod. Pravda je taková, že kdybychom měli mít např. pro dvaatřicetivstupový analogový pult k dispozici všechny zmíněné atributy, stál by nám vedle samotného pultu nemálo vysoký rack (nebo i více racků) plný efektů a procesorů. Celá věc spočívá samozřejmě hlavně v tom, že digitální pult - v podstatě stejně jako počítač - nepracuje přímo s analogovým signálem, ale s digitálně převedenými daty, jejichž interní zpracování skýtá právě tyto možnosti, která nakonec zase převádí (buď na výstupy mixpultu nebo digitálního stageboxu) zpět na analogový signál, případně můžou data v digitální podobě (AES/EBU) pokračovat ještě i do koncových zesilovačů či aktivních reproboxů a až tam se přeměnit na výkon putující do reproduktorů. Další nový jev je tzv. „stránkování“ neboli přepínání se mezi jednotlivými „vrstvami“. Nemusíme mít tedy např. pro dvaatřicetivstupový pult k dispozici přímo dvaatřicet faderů, ale stačí jich třeba i osm, v nichž se přepínáme mezi skupinami 1-8, 9-16, 17-24 a 25-32. Taková práce je sice trochu omezující a dříve nevídaná, záleží pak na celkovém formátu a cenové hladině daného zařízení. Příště dále o digitálním pultu.
