Jak to vidí (slyší) zvukař XVII - Signálový řetězec - fázování
Dnes si řekneme něco o fázování signálu. Fázování kabelů a signálu vůbec je poměrně důležitá věc, kterou bychom si měli opravdu pečlivě pohlídat. Pokud si chceme nasimulovat, jak vypadá poslech přefázovaného signálu např. u reproboxů, přehoďte u jednoho z nich ve stereopáru kontakty plus a mínus mezi sebou. Pokud posloucháte jeden samotný reprobox a stojíte přímo před ním, nemusí se situace vlastně téměř nijak projevit. Co se vlastně děje, zpozorujete až ve chvíli, kdy se postavíte víceméně do středu poslechu, tedy ideálního místa ve stereobázi, kde se sčítají signály levé a pravé strany. V případě přefázování dochází tedy vlastně k částečnému odečtu obou signálů, poslech uprostřed je najednou velmi divný a nepřirozený, při sebemenším pohybu hlavou na levou či pravou stranu se velmi razantně mění. Čím více se stranově vzdalujeme z místa ideálního poslechu, tím se tento jev zmenšuje a ztrácí, ovšem v onom místě uprostřed je opravdu velmi dobře rozeznatelný. V případě mikrofonů se nám fázování signálu děje konkrétně na „živých“ pinech 2 a 3 v konektoru XLR. Správné zapojení ověříte jednoduše, pokud kabel spojíte do sebe. Stejné barvy vodičů musí jít vždy proti sobě (tzn. např. stínění na stínění, modrá na modrou, červená na červenou). Pokud budou piny 2 a 3 v jednom z konektorů na jedné straně kabelu přehozené, bude signál z tohoto mikrofonu v protifázi oproti ostatním - standardně zapojeným. Snímáme-li jednotlivými mikrofony různé zvuky, jejichž různé zdroje jsou od sebe v určité vzdálenosti, nemusí se nám tato chyba nějak slyšitelně projevit.
Problém nastane, pokud dáme dva mikrofony, z nichž jeden má přefázovaný kabel, k jednomu zdroji zvuku - např. ke klavíru, akustické kytaře, velkému bubnu, perkusím, kytarovému reproboxu apod. Pak může při zesílení zhruba na stejnou úroveň dojít místo k součtu k odečtu signálů, tedy k výslednému úbytku celkového signálu. Podobně se provádí i akustický test správného fázování kabelů či mikrofonů: Do dvou shodně nastavených a zesílených mikrofonů zkusíme promluvit (nebo je dát ke stejnému zdroji zvuku) nejdříve do každého samostatně a pak do obou najednou v jejich těsné polohové blízkosti. V případě správného fázování se při nastavení zhruba stejné úrovně musí signál zesílit.
Pokud se naopak zeslabí a zvuk se stane divně nepřirozeným, je víceméně jasné, že máme na jednom z nich fáze proti sobě. Obrácené fáze nemusí být samozřejmě jen otázka mikrofonů, ale např. i linkových signálů z kláves či nejrůznějších audio přehrávačů, ze kterých nám signál putuje přes DI boxy (i uvnitř DI boxu jsem se setkal s přefázováním!) a dále již klasickými mikrofonními kabely s konektory XLR. Většinou se to projevuje opět jistou „divností“ a nepřirozeností zvuku nebo - u nahrávek - úbytkem nástrojů, které jsou v mixu umístěny uprostřed (bicí, basa apod.). Na mixážních pultech, které mají na vstupech tlačítko otočení fáze (bývá značeno šikmo přeškrtnutým kroužkem nebo nápisem phase invert, polarity apod.), se o přefázování můžeme jednoduše přesvědčit, otočíme-li fázi na jednom ze dvou kanálů. Stane-li se zvuk „normálním“, pak je celá věc jasná. Na principu takového otočení fungují i některá karaoke zařízení, kdy se jeden ze stereo kanálů přefázuje a následně se oba sloučí do výsledného mono signálu (plus variabilně některé další dílčí úpravy), kdy nám z celkového mixu zmizí většina toho, co je v mixáži nahrávky uprostřed stereobáze - tedy hlavně sólový zpěv, ale nechtěně a částečně i další nástroje a zvuky. Samozřejmě, že se tím výsledná nahrávka více či méně zvukově poškodí. U kabelů se můžeme rychle přesvědčit o správnosti zapojení právě např. v minulém díle zmíněným testerem kabelů.
Jsou však ovšem i situace, kdy experimenty s otáčením fází můžou přinést i pozitivní výsledky. Běžně se přefázovává např. spodní mikrofon k malému bubnu oproti hornímu, někdy není ovšem špatné zkusit obě dvě varianty (otočení i neotočení), rozdíl bývá zpravidla v barvě zvuku, přičemž je na nás, která z nich se nám v dané chvíli více zamlouvá. Stejná situace může nastat i v případě, kombinujeme-li třeba při nahrávání ve studiu více kytarových boxů snímaných mikrofony nebo více typů mikrofonů v rámci jednoho boxu.
Případné obrácení fáze na jednom z použitých mikrofonů může opět přinést jinou barvu zvuku, která se nám třeba může i po případné úpravě hlasitostních poměrů barevně do výsledného mixu hodit. Signály však nemusí být v protifázi (tzn. posun nemusí být zrovna 180 °), může to být i jiná hodnota. Klasický příklad takové situace je, pokud např. při snímání boxů experimentujeme ještě se vzdáleností mikrofonů od zdroje zvuku (reproduktoru). Nebo třeba pokud snímáme basový aparát linkou přímo ze zesilovače a tuto kombinujeme se signálem z mikrofonu u reproboxu, kde měníme vzdálenost mikrofonu, ze které box snímáme. Pak je opět na nás, abychom zkoušením otáčení fáze na jednom z příslušných kanálů vybrali pro nás momentálně zvukově vhodnější variantu. Pokud náš mixážní pult není vybaven tlačítkem na otočení fáze, můžeme si např. přehozením pinů 2 a 3 v jednom z konektorů XLR vyrobit (a řádně označit) přefázovaný kabel nebo se prodávají různé adaptéry XLR - phase invertory. Příště něco o symetrickém zapojení a fantomovém napájení.